Zrekonstruovaný letohrádek Bažantnice k modernímu bydlení

Rekonstrukce starých objektů je náročná a často velmi nákladná disciplína. Že se ale občas vyplatí vysloužilý dům neodepsat, dokládá i tato mimořádně zdařilá rekonstrukce. Realizoval ji ateliér DEBYT, za nimž stojí především architekt Tomáš Petrášek.

Jaká je historie tohoto objektu?

Býval to letohrádek rodu Buquoyů. Původně barokní zahradníkův domek Buquoyové nejprve přestavěli v novogotickém stylu na tzv. cottage s členitou střechou ozdobenou dominantními iluzivními komíny. Ta svým majitelům sloužila jako místo meditace a odpočinku v propojení s krásnou přírodou nově založeného anglického parku zvaného Bažantnice. V této podobě se objekt dochoval až do roku 1948, kdy přešel pod správu zestátněných lesů a stal se obydlím pro její zaměstnance. Tehdy došlo k výměně celé střechy, změně dispozičního řešení budovy i fasády a dům zcela ztratil svůj charakteristický vnější vzhled. Před rokem 2010, kdy jej zakoupil bratr architekta, byl objekt nějakou dobu neobydlený a chátral.

Co bylo záměrem rekonstrukce?

Investor požadoval kvalitní bydlení a zároveň byl fascinován někdejším expresivním novogotickým ztvárněním. Práce tedy začala pátráním v archivech, rešeršemi podobných historických staveb a odhalováním dochovaných původních vrstev a detailů přímo na stavbě. Výsledkem byl projekt nejvěrnější možné obnovy novogotického exteriéru v kombinaci s interiérem přizpůsobeným moderním nárokům na bydlení.

Kvůli finanční náročnosti se však nakonec investor rozhodl opustit koncept vnější repliky historické stavby. Projekt se tak vrátil na začátek, nicméně navázal na některé již zrealizované části hrubé stavby. Zásadní finanční úsporu přineslo rozhodnutí zachovat krov z roku 1948. To znamenalo nutnost akceptovat podobu domu, jíž dominuje mohutná a jen málo členitá střecha. A právě ta ‒ s citlivě navrženými detaily komínů a vikýřů ‒ byla podstatou prapůvodní barokní tváře stavby. Postupné obrábění historických vrstev domu a spletitý příběh rekonstrukce tak nakonec daly vzniknout zcela nové svébytné podobě letohrádku, která vše integruje do homogenního celku.

Jak se podařilo skloubit staré s novým?

Dřevěný šindel na střeše zámečku odkazuje na jeho nejstarší historii. Nový lunetový vikýř a masivní komín se subtilní hlavicí ve vzájemné kompozici dotvářejí zahradní průčelí. Novogotickou ornamentálnost připomínají dřevěné žaluzie s předsazeným krytem a vodicími lištami. Vstupní i zahradní fasáda jsou nově pojaty jako rovnocenné a reprezentativní. Jednotná francouzská okna do zahrady dodávají této straně fasády potřebný řád a umocňují propojení interiéru s okolím. To potvrzuje také znovuobnovení všech tří vstupů do domu – provozního k technické místnosti, hlavního v čelní fasádě a doplňkového, který vede přímo ze salonu do malého zahradního zákoutí.

Vnitřní dispozice domu v jeho denní části s drobnou korekcí zachovává původní dvoutrakt, zatímco noční část se vložením chodby změnila na trojtrakt. To otvírá nové příčné a podélné průhledy domem. Vchod z hlavního průčelí vede do obnovené a rozšířené vstupní haly. Naproti vstupu vás upoutá autorská tapiserie z dílny výtvarnice Evy Tomešové. Prostor haly oživuje světlík – těžiště celého půdorysu. Kolem něj volně rotují nároží hlavních dispozičních bloků. Funkci kuchyně a velkorysé jídelny v sobě spojuje salon. Stejně jako kdysi představuje hlavní reprezentativní a společenský prostor domu.

Vizitka objektu

Užitná plocha: 213 m²
Obestavěný prostor: 1 011 m³ (bez sklepa a krovu)
Autoři: Ing. arch. Tomáš Petrášek, PhDr. Tereza Květoňová
Zahradní architektura: Tomáš Petrášek, Simona Rühmkorf, Vráťa Brabenec
Dodavatel: místní řemeslníci, drobné firmy, svépomoc

Text: Vít Straňák
Foto: Václav Novák a archiv ateliéru

Datum vydání: 12. 12. 2023

Edit: Andrea Moudrá