Znamení tří

Funkcionalistickou vilu, která se snad již jen silou vůle těšila ze svého nádherného okolí, se podařilo zachránit díky znamenité spolupráci tří zainteresovaných subjektů – investora, architektů a stavební firmy. Mohla se tak probudit do nové etapy svého života, zatímco ty minulé jsou zahaleny rouškou tajemství. O jejích tvůrcích ani původních obyvatelích nevíme téměř nic.

Největší devízou domu bylo pro nového majitele samotné prostředí. Stojí ve vilové zástavbě vyhledávaného letoviska Jevany – na dosah od Prahy a přitom uprostřed lesů, na pozemku se vzrostlými stromy s výhledem na rybník. Koruny obrovských borovic jsou natolik vysoko, že nebrání slunci vilu laskat, mohutné kmeny pak tvoří nádhernou dramatickou kulisu. Naštěstí po celý svůj život zůstal dům v soukromých rukou, a nebyly zde tudíž provedeny žádné nevhodné stavební úpravy. Bez dostatečné péče však postupně velmi zchátrala.

ŠŤASTNÁ SOUHRA NÁHOD 
Ať věříme v to, zda náhody existují či ne, nebo že náhodu naplňuje osud, můžeme tvrdit, že se náhodné nitky spojily v osudovou trojkombinaci. Současný majitel vily se o možnosti koupě dozvěděl od kamaráda, a víceméně na jeho naléhání se začal o vilu zajímat. Po jejím zakoupení zvažoval, komu zadat projekt rekonstrukce. Jeho favoritem byl architekt Luděk Rýzner, jehož tvorba mu byla blízká. Na doporučení přátel se však nejdříve obrátil na inženýra Pavla Matyáše a jeho stavební fi rmu IPMB. Ta často spolupracuje s Luďkem Rýznerem a jeho ateliérem OK PLAN. Kruh se uzavřel.

ZACHOVAT DUŠI DOMU 
Z ateliéru OK PLAN se spolu s Luďkem Rýznerem ujala projektu architektka Marcela Susedíková. Architekti i investor byli zajedno v tom, že ač není vila památkově chráněna, je třeba respektovat její původní architekturu, zachovat její ráz a maximum toho, co se dá zachránit. „Tak, aby bylo stále zřetelné, že se jedná o vilu z třicátých let, ale rekonstruovanou v 21. století,“ říká majitel. To nebylo vůbec snadné, vila byla ve velmi nedobrém stavu, přitom vyžadovala zásadní úpravy, aby mohla vyhovět současným nárokům na bydlení. Bylo nutné nově vyřešit vstup do domu a zásadně změnit vnitřní dispozici. Část pozemku, na kterém třípodlažní vila stojí, byla dříve odprodána, a proto se k ní nyní přichází z opačné strany než původně. V době svého vzniku byla přizpůsobena životu domácnosti se služebnictvem. Pro ně byl určen postranní vstup a schodiště, které ho nejkratší cestou spojovalo s kuchyní, obslužným zázemím. Samozřejmě bylo nutné objekt zateplit, místo původního kotle na tuhá paliva bylo instalováno tepelné čerpadlo země-voda napojené na podlahové topení a radiátory.

OTEVŘÍT PROSTOR 
Točité schodiště přivedlo jeho původní obyvatele od hlavního vstupu do prvního patra. To, ač zastávalo reprezentativní společenskou funkci, bylo rozděleno na mnoho místností, kromě obývacího pokoje poměrně ponurých. Architekti sem navrhli otevřený koncept obývacího pokoje s krbem, jídelny a kuchyně, který doplňuje intimnější, ale s hlavním prostorem spojená „čítárna“. Znamenalo to odstranit všechny nenosné příčky, nově vybudovat schodiště – zcela otočit jeho směr. Úplné otevření prostoru bylo limitováno svislými nosnými konstrukcemi – společenský prostor se obtáčí kolem centrálního schodiště, ke kterému je přimknuto těleso oboustranného krbu. Z kuchyně je možné sledovat živý oheň, ale i dění v obývacím pokoji díky průhledům ve stěně schodiště. Majitel si pochvaluje, že do takto otevřeného prostoru vniká denní světlo ze všech čtyř stran, a užívá si měnících se nálad, které vytváří postupující slunce. Do horního patra je navíc světlo přiváděno světlovody. Pán domu si je přál i přímo nad schodištěm, realizace by však byla příliš složitá. V posledním podlaží se nachází hlavní ložnice se šatnou a samostatnou koupelnou, dětské ložnice, šatna a koupelna. Do přízemí architekti navrhli prostornou vstupní halu, technickou místnost, hostinský pokoj a pánský pokoj s vinotékou. Interiér je navržen minimalisticky a funkčně tak, aby co nejvíce vynikl samotný prostor. Vstupy do místností jsou řešeny jednotně nenápadnými, ale elegantními vysokými lícujícími bílými dveřmi. Prostorné šatny dovolují, aby místnosti nebyly zaplněny přebytečným nábytkem.

OD ZDĚŠENÍ K RADOSTI 
Jak jsme zmínili v samém začátku, vila byla ve velmi špatném stavu a úloha třetího hráče při její záchraně, realizační firmy, byla o to důležitější. Majitel fi rmy Pavel Matyáš vypráví, že po zahájení prací následovalo zděšení nad jejím stavem. „Divili jsme se, že dům ještě stojí. Půl roku trvaly jen sanační práce na konstrukci, hydroizolace apod., kdy vlastně nebyla žádná práce vidět.“ Architektka Susedíková popisuje, že mnohé jejich záměry bylo nutné po odhalení konstrukcí operativně měnit, opakovaně zvát statika atd., zkrátka projekt byl jen odrazovým můstkem řešení. A pochvaluje si spolupráci s fi rmou IPMB mimo jiné proto, že řemeslníci často sami kreativně přicházeli s návrhem, jak situaci řešit. Všichni chválí i přístup investora, který se dokázal rychle rozhodovat. Často na základě vývoje rekonstrukce přicházel s novými nápady, nelitoval času ani peněz, aby se nakonec dospělo k tomu nejlepšímu výsledku. Tak si mohla vila dopřát to nejlepší, co potřebovala, kvalitní materiály, které korespondují s duchem domu – dubová okna, dubové podlahy, marocký štuk na krbu, dřevěnou mozaiku v koupelnách, břidlicovou dlažbu… Zkrátka díky příkladné spolupráci architektů, realizační firmy a investora se podařilo zachránit objekt, který by při jiné konstelaci možná zmizel nebo ztratil svou tvář. Svou duši, o jejíž existenci jsou všichni zúčastnění přesvědčeni.

A TO JEŠTĚ NENÍ VŠECHNO 
Jako vždy jsme se na konci naší návštěvy zeptali majitele, co by změnil, kdyby stál znovu na začátku, se zkušenostmi, které v průběhu rekonstrukce získal. „Až užíváním domu člověk zjistí, co opravdu potřebuje. S horními dvěma patry jsem zcela spokojen. Přízemí, o jehož využití jsem neměl jasnou představu a které bylo v minulosti spíše technickým zázemím domu, již tak dobře nefunguje. Za celý rok se mi nepodařilo nikoho nalákat k posezení v pánském klubu s vinotékou, nevyužíváme ani boční vstup. To, co bych rád změnil, rovnou realizujeme.“ Přízemí tedy prochází další stavební úpravou. Zásadní je větší propojení s exteriérem, v místě původního točitého schodiště vzniká zimní zahrada, na niž je napojena venkovní terasa. V interiéru na ni navazuje prostor pro posezení, kam je nyní přivedeno více světla pásovým oknem, a letní kuchyň. Vila tak získá bezprostřední kontakt s okolím, který jí již v době jejího vzniku scházel, a majitel věří, že přízemí tímto zásahem ožije.

 

 

Ing. arch. Luděk Rýzner (*1969) 
Po maturitě na Střední průmyslové škole stavební v Havlíčkově Brodě vystudoval Fakultu stavební ČVUT v Praze. Pracoval jako vedoucí projektant v Atelieru Penta, v roce 1999 zahájil činnost vlastního ateliéru, v roce 2002 založil společnost OK PLAN architekt, později přejmenovanou na OK PLAN ARCHITECTS. Jeho stavby získaly několik prestižních ocenění, mimo jiné Čestné uznání v Grand Prix Obce architektů 2006 za rodinný dům Plecháč v Humpolci, Stavbou roku v roce 2012 se stal Fabrika hotel, několikrát získaly jeho práce ocenění Prestižní stavba Vysočiny…

Ing. arch. Marcela Susedíková (*1976) 
Absolventka Fakulty architektury VUT v Brně pracovala v ateliérech ARCHATT-památky, S-projekt a ARS projekt, od roku 2001 v OK PLAN ARCHITECTS. Je spoluautorkou projektů Fabrika hotel, výrobní hala pro CEL, hala Manatech a řady rodinných domů. 
Kontakt: OK PLAN ARCHITECTS, s. r. o.. Na Závodí 631, 396 01 Humpolec tel.: 565 533 656 www.okplan.cz

Datum vydání: 16. 6. 2015

Edit: Miloslava Perglová