Zima v japonské zahradě
Když zima vymaluje zahradu na bílo, začínáme intenzivněji vnímat tvary, barvy i celkovou atmosféru. Nejvíce patrné je to u zahrad s japonskými prvky, kde je zeleň sice tlumenější než v letním období, ale o to lépe vyniknou detaily, kterých si v létě ani nevšimneme.
V Japonsku lidé při úvahách nad budoucí podobou zahrady přemýšlejí i o tom, které prvky podtrhnou půvab zimy. Proto tu je zima stejně zajímavá jako léto. Kámen a voda jsou tu samozřejmostí, která ale nemusí chybět ani na českých zahradách. Stačí jen doplnit výsadbu a obohatit pozemek o drobné stavební prvky.
Jehličnany a barvínek
Co se výsadby týče, zahradu příjemně obohatí mix drobných jehličnanů a klečí, společenství různých forem jalovců, kapradin a trav. Nezbytným doplňkem celoročně pohostinné zahrady jsou stálezelené trvalky, zejména ty, kterým neodumřou listy – bergénie, barvínek a skalničky (lomikameny a rozchodníky). Bílé, růžové a fialové květy vřesu obecného neohrozí ani sněhová pokrývka. Svěže působí jasně zelená borovice Heldereichova a miniaturní čarověníky. Kameny si naopak říkají o několik trsů nízkých, ozdobných travin.
Kouzlo barev
Na slunci se leskne tuhé listí bobkovišní a svítí červené bobule cesmíny. Bochánky buxusu kontrastují se skupinkou složenou z tvarovaných jehličnanů s doprovodem kamenného obra obrostlého lišejníkem. Pod sněhem se prosazují červenooranžové plody libavky. K barevným pokladům zimní zahrady patří i malvice skalníku, jehož proutky se umí řízně prosadit i nad sněhovou pokrývkou.
Zeď či zídka
Výrazným obohacením zahrady v japonském stylu jsou stavební prvky – postačí i jen pěkně upravená zeď nebo zídka. Však také jedním ze základních prvků japonské zahrady je hradba, jež ji vyděluje z okolního světa, prozaicky řečeno oplocení. Může mít celou řadu podob, od mohutné cihlové či kamenné zdi přes dřevěné nebo bambusové ploty.
Jezírko, buxus a kleč
Zimní zahradu může oživit i netradiční výsadba kolem zahradního jezírka, které nemusí být lemováno pouze klasickým břehovým porostem. Zkuste je oživit třeba valem z miniaturních, polštářovitě tvarovaných keříků zimostrázu či drobnolistých pěnišníků. Opačná strana jezírka může být osázená odlišně – třeba mixem kulovitých borovic. Vedle zaštipované temně zelené kleče se u jezírka (ale i jinde na zahradě) budou dobře vyjímat husté korunky zakrslých borovic malokvětých.
Kámen a jeho tvář
Kámen může akcentovat skalku či trávník, sedět u cesty či být zazděný do hraniční zdi a odpočítávat čas, který umí podivuhodně zpomalit. Majitelé zahrad si nejvíce cení kamenů, které jsou místního původu. Vyhledávají ty, které jsou „živé“ a mají patinu mechu či lišejníku. Interesantně působí opravdu velké balvany, které mají tvář. Ty je však nutné na zahradu přivézt za pomoci těžké techniky a usadit jeřábem. Správně usazený kámen pak odhalí svou tvář a může dostat i jméno. Japonci takovému balvanu říkají strážce zahrady.
V originálním stylu
Japonské zahrady upřednostňují asymetrii a seskupení lichých počtů. To zabraňuje tomu, aby zahrada byla vnímána jako dokončená a poukazuje i na divokost přírody.
Důležitý je kontrast – tekoucí voda kontrastuje s nehybnými kameny, listy stromů s barevnými plody, stálezelené keře s opadavými nebo kvetoucími.
Nezbytné jsou rovné linie a přesné geometrické tvary.
Na každé zahradě se nechává kousek prázdného místa, což je důležité pro rovnováhu s plochami pokrytými zelení.
Přeplněná nebo zahrada plná barev upoutává pozornost jen na určitou část a celek působí nesourodě.
Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller
Datum vydání: 10. 2. 2020
