Žehlils někdy?
Už i známá hláška z Vratných lahví připomíná, že tato činnost může být pro někoho poměrně otravná. Dnes ale máme k dispozici nejen žehličky, ale i parní stanice, napařovače oděvů, nebo dokonce samožehlicí skříně. Navíc výrobci stále přicházejí s novými modely.
Ačkoli pračky či sušičky prádla někdy lákají na nemačkavé programy a mnozí z nás se spokojí s pouhým vyvěšením oblečení, žehlení (včetně napařování) hraje v mnoha domácnostech stále nezastupitelnou roli. Pomáhá krotit nevzhledné záhyby, ale také ničí viry, bakterie a plísně. Jako ochrana před nimi se sice doporučuje praní prádla v teplotě vody nad 70 °C, ne každá textilie to však snese a bohužel ani tento postup nezaručí vymýcení všech patogenů. Proto je důležité právě žehlení, které díky vysokým teplotám pomáhá ke sterilizaci látek. Podstatné je zejména u ložního prádla, kuchyňského textilu (ubrousky, utěrky) a látkových kapesníků, které by se současně měly prát odděleně od oblečení.
Dominantní žehličky
Vůdčí postavení na trhu dnes mají napařovací žehličky. Dají se pořídit již za pár set korun, ale i za několik tisíc. Napařovací žehlička se hodí tam, kde se žehlí často a po menších dávkách. Menší nádrž na vodu totiž vyžaduje při delším žehlení častější dolévání. Pro výběr je zajímavé číslo, které udává, kolik přístroj vyprodukuje páry za jednu minutu. Dobré hodnocení v testu žehliček a parních stanic totiž dostaly ty modely, které vypustily kolem 30 gramů páry za minutu. Nejlepší výsledky pak získaly přístroje s 40 g/min nebo více.
Parní stanice
Pojďme se nyní věnovat robustnějším kolegům žehliček – parním generátorům. Ve stručnosti je můžeme představit jako přístroje sestávající ze základny s dvou až třílitrovou nádrží na vodu, z níž vede hadice do menší žehličky. Pára proudí ze základny do žehličky bez nutnosti častého doplňování vody. Taková parní stanice obsahuje bojler, takže žehlení s napařováním může začít, až když se všechna voda zahřeje (během zhruba hodinového žehlení do ní už není třeba vodu dolévat). Druhý typ využívá atmosférického tlaku, jeho nádržka je menší (o objemu dva až čtyři decilitry) a vodu tak zahřeje rychleji. Tu lze pak doplňovat průběžně. Parní generátory jsou zpravidla výkonnější a produkují více páry než parní žehličky. Je však třeba počítat s jejich většími rozměry a prostorovými nároky a také s vyšší cenou, která se pohybuje v širokém rozpětí cca od dvou až ke 12 tisícům korun.
Zajímavosti testování
Co na těchto přístrojích testují ve specializované laboratoři odborníci dTestu? Nejen to, jak dobře jednotlivé modely žehlí, ale také kolik vydávají páry, zda odolají poškrábání, jestli se snadno obsluhují a jak jsou odolné vůči zanesení. Alfou a omegou napařovacích žehliček i parních generátorů je logicky produkce páry během žehlení. Pomáhá změkčit látku, která je následně poddajnější a lépe se rovná. Obecně se dá říci, že nejtvrdším oříškem je vyhlazení zmuchlaných džínsů, následuje bavlna a nejméně práce dá polyester.
Boj s vodním kamenem
Nepřítelem žehlicích přístrojů je vodní kámen, který ucpává jejich parní trysky a „vnitřnosti“ a postupně tak snižuje i jejich výkonnost. Životnost tak úzce souvisí s frekvencí používání i péče a také s tvrdostí vody. Velkou roli hraje rovněž vlastní konstrukce. Pokud chcete, aby vám žehlička dlouze a spolehlivě sloužila, je třeba ji pravidelně čistit a odvápňovat. Výrobci většinou doporučují provádět čištění jednou či dvakrát za měsíc. Některé přístroje (zejména parní generátory) mají kontrolku upozorňující na nutnost čištění. Při údržbě se řiďte pokyny v návodu k použití, jednotlivé značky i modely mohou žádat specifické metody. Navíc většina napařovacích žehliček i generátorů disponuje vlastním odvápňovacím systémem. Některé využívají silného tlaku páry, kterým usazeniny vypudí. Jiné je třeba proplachovat či nechat určitou dobu vypařovat. Existují také modely, jež sbírají vodní kámen do speciální nádržky či pomocí filtru. Spotřebiče mohou čištění vyžadovat i povinně, takže do jeho splnění produkovat páru nebudou. Nezapomínejte pečovat také o žehlicí plochu přístroje. Zanesená žehlička hůř klouže po látce a oblečení může zašpinit či poškodit. Spodní část jemně otírejte měkkým navlhčeným hadříkem. Vyhněte se hrubým materiálům, které by mohly povrch poškrábat.
Co si pohlídat u žehlicího prkna
Jelikož by mělo zaručit rychlé, pohodlné a bezpečné žehlení, je zásadní jeho pevnost a stabilita, a to včetně odolnosti modelů vůči naklánění až překlopení nebo jejich používání na různých podlahách ve smyslu ujíždění. Dále je důležitá odolnost potahu žehlicího prkna vůči spálení, tzn. zda nedojde po stanoveném čase (pro hedvábí dvě minuty, pro vlnu jedna a půl minuty a pro bavlnu jedna minuta) k poškození, či dokonce propálení povrchu potahu. V obchodě si určitě vyzkoušejte manipulaci s žehlicím prknem a pokud možno odhadněte pohodlnost žehlení či praktičnost odkladače na žehličku. Žehlicí deska přístroje může být z teflonu, smaltu, keramiky, eloxovaného hliníku nebo nerezu. Ten bývá „vylepšen“ použitím dalších materiálů, jež mohou (ale nemusí) přispět k větší kvalitě žehlení.
Jak správně žehlit:
- Roztřiďte si předem prádlo podle teploty žehlení. Tu doporučenou byste měli nalézt na štítku každého kusu oblečení či bytového textilu.
- Z hlediska zachování životnosti textilií je ideální žehlit prádlo z rubu; obzvlášť to platí u triček nebo jiných oděvů s aplikacemi, nápisy a obrázky.
- Kde začít? U kapesníků nebo povlečení je to jedno, ale při žehlení triček či halenek začněte menšími plochami, jako jsou rukávy, límečky, volánky atd.
- Začínat se žehlením košil se doporučuje u knoflíkových a děrovaných lég, poté pokračovat k límečku a vyžehlit ho z obou stran a následně zažehlit jeho přeložení. Dále se zaměřit na ramena a rukávy (ideálně pomocí rukávníku). Teprve pak by měly přijít na řadu velké plochy.
- Když jsou na oblečení i po několikerém přejetí žehličkou nevzhledné záhyby, nezesilujte tlak. Přílišným tlačením na přístroj můžete způsobit poškození tkanin, zvlášť těch jemných. Odolávající záhyby lze navlhčit vodním rozstřikovačem. Prádlo skládejte a dávejte do skříně až poté, co vychladne.
Historie žehlicích prken
- Historie žehlení sahá zřejmě až do dob starého Egypta. V něm se nejprve žehlilo pomocí různých dřevěných nebo kostěných hladítek zastudena, poté i s využitím rozpálené kovové plochy. První známá žehlicí prkna pocházejí z 9. století a používali je prý Vikingové.
- První osobní žehlička a mandlovací válečky, díky kterým se péče o prádlo stala příjemnější a pohodlnější, se měly objevit v 16. století.
- V 18. století byl pak vynalezen mandl, který spolu s jeho nástupcem, pásovým žehličem, začal umožňovat komfortní žehlení i velkého objemu prádla.
- Teprve v roce 1858 si nechali W. Vandenburg a J. Harvey patentovat tzv. žehlicí stůl, který usnadňoval uhlazování rukávů a nohavic. Na první žehlicí prkno dostala patent v roce 1866 S. A. Mortová.
- O šestadvacet let později získala S. Booneová patent na vylepšení žehlicího prkna, moderní žehlicí desku s úzkým, zakřiveným tvarem.
- Na konci 19. století byla žehlicí prkna obohacena o nohy, jež bylo možné nasadit a sundat, což usnadňovalo manipulaci a přesun.
- O modernějším žehlicím prkně se dá hovořit v období okolo roku 1940, kdy se běžnými stala celokovová skládací žehlicí prkna s trubkovými nohami.
text Vanda Jesenská ve spolupráci s dTest
foto se souhlasem firem Tefal, Planeo, Tescoma, Vileda, Myconcept CZ
Datum vydání: 20. 12. 2022