Ze suterénu na půdu

Jaroslavu Šmídovi se v ložnici půdního mezonetového bytu dobře vstává. Budí ho totiž sluneční paprsky. A ty mu nahlížejí do bytu i odpoledne v místnosti o patro níž, kde může zase sledovat západ slunce. Přítomnost slunce herci Švandova divadla nevadí. Naopak. „Jsem sluneční typ,“ říká o sobě.

V domě už bydlím dvanáct let,“ vypráví Jarda Šmíd. A není divu, že se v prvorepublikové vile o několika bytech zabydlel, přestože zde má statut pouhého nájemníka. Poskytuje mu totiž bydlení v tiché části Prahy, se spoustou zeleně, a přitom čtvrt hodiny od centra města a od jeho domovské scény.

ČTYŘI ROKY NA PŮDĚ
Jardovo bydlení v domě postaveném v roce 1924 mělo svou posloupnost. Nejprve strávil osm let v suterénu, odkud postoupil do prvního patra. Zde už ale neměl čas se zabydlet. Dům, který nebyl zrovna v nejlepším stavu, totiž koupil nový majitel a přistoupil k jeho rekonstrukci. Zpočátku měl v úmyslu objekt pouze zateplit a pořídit mu novou střechu, ale nakonec se rozhodl pro rekonstrukci od podlahy. Během přestavby byly v domě vyměněny všechny rozvody, dům dostal nová dřevěná okna, podlahy i obklady, proběhly i některé dispoziční úpravy. Tou největší byla proměna půdy, která zatím sloužila pouze k sušení prádla a skladování nepotřebných věcí všeho druhu, ve dvě mezonetové bytové jednotky. „Jakmile jsem se o plánované přestavbě dozvěděl, projevil jsem zájem o půdní byt,“ říká Jarda Šmíd. Majitel nic nenamítal, a tak se stěhoval v domě na post nejvyšší – do půdního bytu, který je mu domovem již čtyři roky.

V ROLI BYTOVÉHO ARCHITEKTA
Majitel domu nebránil nájemníkům, aby si bydlení přizpůsobili k obrazu svému. Pouze pokud se rozhodli pro nadstandard, museli si na něj připlatit ze svého. „A tak jsem si tenkrát zahrál roli interiérového architekta. Listoval jsem časopisy a obíhal obchody s designovaným zbožím. První větší rozhodnutí se týkalo podlah. V domě se pokládaly plovoucí laminátové, ale já si přál dřevo. Nejdřív jsem uvažoval o bambusu, který tenkrát zrovna frčel. Pak ale přišel někdo, kdo mě upozornil na důležitou věc, a to, že bambus je exotické dřevo, které se nehodí k místním dřevinám. A s těmi jsem v bytě počítal – ať už v podobě trámů, nábytku, schodiště… Tak jsem se nakonec rozhodl pro dub v barvě chocolate, do které jsem se přímo zamiloval.“ Stejně odpovědně Jarda řešil i povrchovou úpravu podlahy. Lak zavrhl, protože podle jeho názoru vytváří bariéru mezi dřevem a chodidlem, a dal přednost oleji. Dnes, po čtyřech letech, podlaha vypadá stále dobře, i když se její odstín od položení trochu pozměnil. „Ale tak to má být – každá podlaha má být patinovaná…,“ říká Jarda.

Také kuchyňská sestava je bílá. Přípravu pokrmů zpříjemňuje výhled z okna.

PO SCHODECH NAHORU…
Byt o rozloze 60 m2 má kromě koupelny s WC dvě místnosti. Ta v prvním podlaží bytu musí zvládnout vícero funkcí – slouží jako kuchyně, jídelna, obývací pokoj, a navíc se do ní musel vejít i pracovní kout. V patře, pod samotnou střechou, je situována klidová zóna. Její vybavení kromě dvojlůžka tvoří vestavné skříně, police na knihy a pohovka. Do ložnice se vystupuje po dřevěných mlynářských schodech z masivu borovice. Ty hodně pozlobily. Jarda si přál, aby měly stejnou barvu jako podlaha. Myslel si, že to zajistí ošetření stejným olejem. Jenže borovice není dub, a přestože podlaha a schodiště byly natřeny stejným přípravkem, výsledné odstíny od sebe byly na hony vzdáleny. Nakonec se však našel nátěr, jehož použitím výrobce zajistil, že schodiště barevně koresponduje s podlahou.

Nejen herci Jaroslavu Šmídovi se v půdním mezonetovém bytě dobře bydlí. Příjemně se v něm cítí i jeho přátelé, kteří se u něj často scházejí.

JAK SE ZAŘIZOVALO
Při vybavování bytu dal Jaroslav Šmíd přednost funkčnímu minimalistickému stylu. Také co se týče barev, zvolil střídmost. V bytě převládá nestárnoucí bílá, kterou vhodně doplňují různé odstíny hnědé a nerezové prvky. Výjimku představuje zelená pohovka, která příjemně oživuje střídmě laděný interiér… „Věděl jsem, že potřebuji pohovku, která se mi bude nejen líbit, ale bude i rozkládací, abych měl kam uložit návštěvu. Rozkládací pohovky ale obchody s designovaným nábytkem nenabízejí. V IKEA mi padla do oka tahle pohovka. Zaujala mě nejen vzhledem, ale také tím, že se k ní nabízely snímatelné potahy v několika barvách. Takže až mě omrzí zelená, mohu ji obléci třeba do oranžové,“ vypráví Jarda a prozrazuje jedno malé, ale efektní kouzlo. Podstatně větší šmrnc sedačka získala výměnou dřevěných nožiček za kovové. Herec přiznává, že většinu vybavení pořídil v IKEA, našel zde například i funkční skříňky do prostoru mezi schody a zdí, kde bylo k dispozici pouhých 40 centimetrů. Ukázkou zdařilé kombinace dvou různých stylů je v obývacím pokoji kulatý stolek a dvě židle. Dal si je k Jaroslavu Šmídovi do úschovy kamarád – jen na čas, než dostaví chatu. Bohužel dříve zemřel. Jardovi se stůl a židle zpočátku vůbec nelíbily, uvažoval o koupi většího jídelního stolu. To už ale není pravda. Na starožitný nábytek si zvykl, a navíc je to památka. Důkazy, že o zařízení svého bytu hodně přemýšlel, najdeme i v koupelně, která působí velmi příjemným dojmem. Styl jí vtiskla velkoformátová dlažba zemité barvy a bílé obklady. Hygienická místnost je zařízena sanitou od české značky RAVAK. Sprchový kout rozděluje podlouhlou místnost na dvě části. V zadní jsou úložné prostory na mycí a čisticí prostředky a podobně. Jarda rovněž dobře zvolil umyvadlo s odkládací plochou – vejde se pod ně pračka. V průběhu rekonstrukce se změnil i způsob vytápění. Před ní si nájemníci teplo zajišťovali různými způsoby. Někdo třeba pomocí wawek, jiný přímotopy. Majitel se rozhodl, že zdroje tepla sjednotí – dnes má každý byt vlastní elektrický kotel a elektroměr. Díky tomuto způsobu vytápění, ale samozřejmě i zateplení domu a novým oknům dnes nájemníci ušetří za teplo v průměru dva tisíce korun měsíčně.

Také koupelnu si Jarda Šmíd navrhoval sám. Sprchový kout místnost rozděluje na dvě části – koupelnu s WC a komoru.

A CO DÁL?
Jarda Šmíd svádí soustavný boj s časem. Ale těší se, že snad někdy bude klidněji a zbude i čas na dopilování některých detailů v bytě –, žárovka na stropě se třeba dočká i svítidla. „To až narazím na něco zajímavého,“ říká herec a přibližuje své další plány: „Teď už začínám přemýšlet i o barvách, že bych třeba bílou na jedné stěně nahradil nějakou výraznou barvou.“ Na pohodovém bydlení však nemá zásluhu pouze útulný byt, příjemná lokalita, ale i dobré sousedské vztahy v domě, kde se Jarda od začátku stará o zahradu, údržbu a v posledních letech zde dělá i správce. Letos si nájemníci společně koupili bazén, který šikovně zapasovali do svažitého terénu. Kromě možností opékání, grilování a posezení v zeleni tak mají i příležitost se v horkých letních dnech osvěžit. A když se to všechno sečte, není divu, že herec říká: „Zatím by se mi odtud nechtělo.“