Zdravé teplo z podlahy, stropu a stěn

Sálavé teplo z podlahy, stěn či stropu prohřívá prostor rovnoměrně, je pocitově příjemné, provozně úsporné a navíc ještě zdravé.

Otopný systém zabudovaný v místnosti do obvodové stavební konstrukce hravě překonává známé nevýhody radiátorů: přetápění prostoru konvekčním způsobem (cirkulací vzduchu), kdy většina tepla uniká pod strop. Pokud ovšem zatoužíte po rekonstrukci otopného systému, měli byste si předem ujasnit pár věcí.

 

MOKRÁ A SUCHÁ CESTA

Celý systém podlahového vytápění se dá realizovat jak mokrou, tak i suchou cestou. Pro zdárný výsledek realizace je důležitý jednak podklad, jednak povrch podlahy (viz rámeček). Podlahová instalace navíc může být buď teplovodní, nebo elektrická. Princip provozu je v obou variantách zcela shodný: zahřát konstrukci podlahy na teplotu jen o málo vyšší, než je teplota vzduchu. Tajemství úspěchu spočívá v tom, že hřeje velká plocha. Díky tomu je systém schopen vydat dostatek energie k vyhřátí celého prostoru. Všechny podlahové systémy proto můžeme shrnout pod obecné označení „velkoplošné nízkoteplotní vytápění“. Přesto se oba systémy liší. V čem?

 

TEPLOVODNÍ SYSTÉM

U teplovodního podlahového vytápění rozlišujeme systémy potěrové (ukládané do podlahy mokrým procesem) a tzv. suché (pokládané bez použití mokrého procesu). Vedle rychlejší výstavby je hlavní předností suchých systémů schopnost podstatně rychleji reagovat na vnější vlivy, tedy mít kratší dobu odezvy. Tím docílíte hned několika výhod: zvýšíte energetickou účinnost systému a dosáhnete ekonomické úspory, především však zvýšíte vlastní pohodlí a komfort provozu. Flexibilita suchého systému je rozhodně lákavá. Když večer dorazíte do nevytopeného bytu, uvítáte rychlé prohřátí interiéru. Jestli že však do místnosti svítí slunce nebo se v ní sejde více lidí, prostor se vyhřeje přirozeně a vy potřebujete teplotu rychle snížit. Zatímco u potěrových systémů musíte otevřít okno a vyvětrat, suchý systém vám nabízí ekonomičtější řešení – utlumit topný výkon. Také v noci funguje každý systém jinak: ten potěrový s vyšší tepelnou setrvačností byste měli temperovat (tzv. noční útlum), ten suchý lze večer vypnout a ráno znovu zapnout. Opět úspora energie.

 

ELEKTRICKÝ SYSTÉM

Suchou cestou probíhá rovněž instalace moderního elektrického systému, u něhož máte na výběr z topných kabelů, rohoží a fólií. Jeho přednosti jsou zřejmé: snadná a rychlá realizace, flexibilní úsporný provoz s pohodlnou regulací. Teplotu lze nastavit individuálně pro každou místnost pomocí centrální řídicí jednotky. Pro ni byste měli najít vhodné umístění, aby umožňovala jak individuální regulaci teploty v jednotlivých místnostech, tak i pohodlné ovládání celku z jediného centra. Regulační systém umožňuje mimo jiné vyhřívat jen jednotlivé části podlahy. Zdaleka přitom nemusí jít jen o váš rozmar: Praktické je například zvýšit teplotu před francouzskými okny, aby zde topení vytvořilo tepelnou clonu proti chladu zvenčí. Hitech typy regulací umožňují ovládání přes internet nebo spolu komunikují zcela bezdrátově.

 

TEPLO ZE STĚN

Vrcholem komfortu zdravého sálavého tepla jsou moderní systémy stěnové ho vytápění. Daří se jim totiž úspěšně spojovat výhody podlahového vytápění s jednou předností radiátorů – malou tepelnou setrvačností. Vedle pružné regulace teploty dosahují v místnosti také optimálního rozložení teplot, které je výhodnější nejen ve srovnání s radiátory (ty nutí k přetápění prostoru), ale dokonce i ve srovnání s podlahovým vytápěním. Tím můžete skutečně ekonomicky docílit dokonalé tepelné pohody. Ale při rekonstrukci otopné soustavy to má jeden podstatný háček: Kdo je ochoten, byť kvůli vlastnímu komfortu a zdraví, sahat v interiéru do jednou hotových stěn?

 

ČÁSTEČNÁ KLIMATIZACE

Systém stěnového teplovodního vytápění je založen na topných registrech, které lze bez potíží umístit buď přímo pod omítku, nebo do sádrovláknitých desek. Tím, že jsou stěny prohřáté a teplo z nich sálá (vstupuje do lidí i předmětů), stačí vám k příjemnému vyladění nižší interiérová teplota. Navíc tím, že hřejí stěny proti sobě, prohřívá se celá místnost rovnoměrně. Provoz je zcela bezúdržbový: po správné instalaci, dokonalém odvzdušnění systému a temperování stěn již není nutný žádný další zásah. Navíc lze systém využít i pro letní chlazení vzduchu v bytě. Chladicí výkon sice představuje jen zhruba 30 % topného výkonu plochy, ale zato bez nepříjemného průvanu.

 

KDYŽ HŘEJE STROP

Stropní vytápění může být jak teplo vodní, tak elektrické. Dosud stál tento systém trochu stranou, což je škoda: Má několik zcela specifických předností. Do stropu totiž lze instalovat podstatně vyšší topný výkon (elektrický příkon 140–200 W/m 2 ) než do podlahy (příkon 40–100 W/m 2 ), protože v případě vytápění shora (stejně jako od slunce) není na obtíž vyšší teplota topné plochy (až 45 °C). Další charakteristickou výhodou stropu je, že pro vytápění je tu k dispozici maximální účinná plocha: Na strop se – na rozdíl od podlahy – nedá umístit žádný nábytek s výjimkou svítidla.

 

ÚČINNÉ SÁLÁNÍ

Zejména u elektrického systému (tenká topná fólie s infračerveným záře ním) pohlcují teplo ze stropu nejprve jednotlivé objekty v místnosti (nábytek, stěny, podlaha, lidé) a teprve pak paprsky prohřívají prostor. Sálavé teplo tak vytvoří tepelnou pohodu již při nižší teplotě prostředí, což přináší značnou úsporu. Jde tedy o efektivní moderní technologii, která rozhodně prostor nepřetápí, nýbrž cíleně vytváří zdravé a příjemné teplo tam, kde je potřebujete. V roce 2018 to potvrdila odborná studie fungování velkoplošných elektrických systémů vytápění, kterou realizovala společnost Fenix Trading ve spolupráci s Univerzitním centrem energeticky efektivních budov (UCEEB) při ČVUT Praha. Zatímco u podlahového systému byl naměřen podíl tepelného toku sáláním 77 % (i to je hodně!), v případě elektrického stropního vytápění činil tento podíl 84 %.

 

POVRCH PODLAHY A PODKLAD

• Váš pocitový komfort i spotřebu energie při podlahovém vytápění ovlivňují tepelné vlastnosti materiálu, který tvoří povrch podlahy. Ideální jsou takové krytiny, které teplo bezpečně snášejí, nebrání jeho prostupu a mají schopnost akumulace.
• Tyto vlastnosti nejlépe splňují keramické a kamenné dlažby, lité anhydritové podlahy a částečně vinylové krytiny, ale instalace je možná i pod laminát a některé dřeviny.
• Záleží nejen na povrchu podlahy, nýbrž také na podkladu pod systémem podlahového vytápění. Podklad totiž (na rozdíl od povrchu) musí co nejvíce bránit prostupu tepla, aby teplo neunikalo opačným směrem.
• Proto musí mít materiál pod podlahovou instalací vyšší tepelný odpor (R) než materiál povrchu. Jestliže je podklad betonový, je nutné, aby byl od vlastního topení pečlivě izolován.

 

 

Text: Vít Straňák, foto: archiv firem

 

Datum vydání: 5. 2. 2021

Edit: Andrea Moudrá