Zahrada v jarních barvách

Skal a stepí divočinou nemusejí pobíhat jen partyzáni, ale i botanici, kteří chtějí vidět kvést tulipány v jejich přirozeném prostředí. My ostatní si jejich jarní krásu vychutnáme na zahradách.

Jarní barevná exploze květů je uchvacující jev. Tak uchvacující, že stojí za to se na něj podívat poněkud zevrubněji. V naší přírodě naráz vyraší všechny sasanky, bledule, plicníky a další hajní rostliny proto, že půda konečně rozmrzla, malinko se prohřála a nasytila se vodou z roztátého sněhu. Veškeré kvetení musí být načasované tak, aby jarní hajničky nestačilo zastínit listoví stromů, proto ten chvat. Na zahradách se však sešly a promíchaly druhy z několika světadílů i typů prostředí. Velká část cibulovin místo z listnatých lesů pochází ze stepí a k časnému kvetení má jiné důvody.

Řebčíky jsou zajímavější v kombinacích s jinými rostlinami než jako solitéry.

Tady se velké zvonce tulipánů odrážejí od drobnokvětých fialově kvetoucích polštářů v sousedství. Lýkovec (vlevo) navíc celou kompozici provoní.

TULIPÁNY „MADE IN CHINA“

Nenechme se mýlit proslulostí holandských jarních květinových slavností. Tulipány – až na pár výjimek – nepocházejí z Evropy. Přirozeně se vyskytující tulipány najdeme na horských úbočích v Číně (tady nejspíš celý rod vznikl), v kazašských stepích i v horských stepích Turecka. S kvetením čekají na rozmrznutí půdy jako naše křivatce a sasanky, ale chvátají proto, že pouze na jaře získají dostatek vláhy. Ve stepích záhy udeří sucho, které vydrží až do podzimu. V té době tulipány i další cibuloviny zatáhnou listy a na povrchu po nich nezůstane za pár týdnů ani stopa. Zato si pod zemí uchovají cibuli plnou škrobu a vody, ze které znovu vyraší listy až opět příští rok zjara. Ze 150 známých druhů volně rostoucích tulipánů pěstujeme jen malý zlomek, z nich však byly vyšlechtěny nesčetné kultivary včetně plnokvětých a kadeřavých. Pravověrní skalničkáři však dávají přednost botanickým druhům a vůbec je netrápí jejich jednoduché květy a menší výška výpěstků.

Trs tulipánů vynikne i jako solitér na skalce.

Pravověrní skalničkáři volí pouze botanické druhy tulipánů.

ROZKVETLÁ STEP

Vytvořit si na zahradě kousek opravdové stepi by asi málokdo chtěl. Vždyť by tu po většinu roku převládaly traviny! Zato jaro, to by mělo něco do sebe. Zkusme si představit: dva tři druhy botanických tulipánů, něco málo křivatců, krokusy, narcisy, nízké kosatce, koniklece a hlaváčky. Za celým jarním kvetením by pak udělaly tečku rudě kvetoucí pivoňky úzkolisté. Neobyčejně barevně i tvarově pestrá výsadba, která by nakvétala až do počátku června. Možná, že teď bude nemálo majitelů zahrad překvapeno, jak hojně jsou stepní rostliny na jejich zahradách zastoupeny. A to jsme ještě nemluvili o severoamerických prérijních druzích, které houfně rozkvétají koncem léta – ty si necháme na jindy.

Tulipán „Purple Lady“

Narcisy zaujmou především v rozsáhlejších výsadbách. Zde vidíme plnokvětý narcis „Ice King“.

JAK NA CIBULOVINY

Teď na jaře už se můžeme jen kochat jejich krásou a plánovat, co si ještě naprosto nutně musíme dokoupit. Na sázení cibulí ovšem dojde řada až na podzim. Před květem záhon pouze trochu přihnojíme a udržujeme mírně provlhlý a vyčištěný od plevelů. Byl by věčný hřích nenařezat si pár tulipánů a narcisů do vázy, jen je dobré ponechat na rostlině alespoň dva spodní listy, aby rostlina mohla vytvářet zásobní látky a zásobovat jimi cibuli. Pokud odoláme a ponecháme tu nádheru dokvést na záhonu, odštípneme odkvetlé květy, aby se rostlina nevysilovala tvorbou semen. Můžeme opět trochu přihnojit tekutým hnojivem. Listy a stonky budou postupně žloutnout. Dopřejte rostlinám, aby úplně zaschly, tak jako v přírodě, a odstraňte je až poté. Cibulky tak nasbírají na příští rok potřebné množství živin.

Botanické orlíčky na skalkách působí křehce.

Vyšlechtěné hyacinty se liší barvou, tvarem i hustotou květů, ale vůni mají společnou.

KVETOUCÍ SKALNIČKY

Duben je doba přející také skalničkám. V celých trsech na skalkách vykvétají tařice a tařičky, solitérní koniklece, hlaváčky, lomikameny, hořce, primule a první orlíčky. Skalkové orlíčky sice bývají velmi miniaturní a vypadají křehce, ale to je jen zdání. A co ještě potěší každé oko? Přece trávníky prozářené pampeliškami a sedmikráskami. A také rašící kopřivy, ze kterých se dá ukuchtit taková dobrá jarní nádivka! Pravda, oko zahradníkovo se spíše zachmuří a vzápětí bývá podniknut nákup herbicidu na dvouděložné plevele. Ale jak se máme na zahradě radovat z baboček, když jim nenecháme alespoň kolem kompostu pár kopřiv pro housenky? A co si místo anglického trávníku zkusit na menší ploše – třeba u plotu – založit klasickou květnatou louku, kde budou dominovat luční květy? Vždyť v krajině okupované nekonečnou řepkou a jednolitě zelenými pastvinami jsou zahrady vzácnými koutky biodiverzity!