Zahrada v Anglii

Nádherná, zídkou lemovaná zahrada u domu manželů Snellových v Cobhamu
v hrabství Surrey v jihovýchodní Anglii má teď, v zimě, své neopakovatelné kouzlo.
Obzvlášť, když ji přes noc ozdobí sněhové vločky, díky nimž pak vypadá jako
jemně pocukrovaná…

Nejdůležitější u zahrady je její pečlivý návrh a hned potom samotné pěstování, které je ale zároveň nejobtížnější částí celého procesu, protože se neustále mění a vyvíjí. Nicméně když některý z vašich pěstitelských záměrů skončí fiaskem, nemusí vás to mrzet, začnete prostě znovu – podstatné jsou dobré základy zahrady a na těch byste si měli dát záležet,“ radí Penny.

CHTĚLO TO KURÁŽ

Zahrada u domu má rozlohu něco málo přes třetinu hektaru. Penny zde hojně použila motiv kruhu, který se často opakuje a zahradu krásně opticky oživil. „Zahradní architekt mi například na trávníku před domem doporučil vytvořit něco, do čeho bych já sama nikdy neměla odvahu. Vypěstovala jsem prostě cosi jako obrovské fotbalové míče a zatím jsem se nepřestala divit, jak se jim tu daří a jak parádně sem pasují,“ dodává Penny. Jde o velké zimostrázy (Buxus sempervirens), které jsou nejhezčí uprostřed zimy, kdy je neruší pestré barvy a textury okolních travin a rostlin jako v létě. „Jsem velkým příznivcem uměleckého tvarování keřů jak v nádobách, tak i na záhoncích. Je to radost,“ říká Penny.

JEDINEČNÁ ATMOSFÉRA

Vedle domu ve viktoriánském stylu vzniklo pod převislou hrušní příjemné loubí z větví. Klenba bývá v zimních měsících překrásně obalená sněhem a její jemné krajkoví kontrastuje s kulovitým tvarem keřů pod ní. Díky hře světla a stínů a bohaté škále šedých odstínů se v zahradě vytvořila neopakovatelná, až snová atmosféra. Poblíž je altánek, k jehož kovové konstrukci přimrzají popínavé růže. Jako by se vznášely nad květináči s okrasnými travinami. Vedle vstupu do domu stojí obří květináče s převislým břečťanem, který se ohýbá pod tíhou sněhu. O kousek dál, co by kamenem dohodil, roste smuteční vrba s větvemi poprášenými čerstvým sněhem. „Miluji vrby s jejich rozkošnými jehnědami – jsou mnohem hezčí v zimě, protože jsou krásně zkroucené a vypadají až neduživě, ale to se mi na nich právě líbí,“ dodává Penny.

ZIMNÍ KVĚTY

V téhle zahradě stále něco kvete, a dokonce i teď, v zimě – například vřesovce a čemeřice černé (Helleborus niger) a v období Vánoc především višeň chloupkatá (Prunus x subhirtella ‘Autumnalis’), které se často podaří nádherně vykvést bílými poloplnými květy s narůžovělými okraji a kalíšky. Pak je tu také vilín prostřední (Hamamelis x intermedia), který kvete třásnitými květy sytě žluté barvy většinou od druhé půlky února po dobu až šesti týdnů a velice příjemně a sladce voní. Mahónie cesmínolistá také krásně voní, má nádherné žluté vzpřímené hrozny, které na jaře lákají hmyz, v zimě ji zdobí spíš šedomodré ojíněné plody – bobule. Dozrávají sice už v srpnu a září, ale na rostlině někdy vydrží dlouho do zimy. A za zmínku stojí i její kožovité pichlavé listy, které jsou velmi dekorativní. Penniným nejoblíbenějším kouskem je ale okouzlující stálezelená rostlina původem z Indie, nebeský bambus (Nandina domestica), na kterém je krásné snad všechno – tvar (připomíná palmu), barva listů, kvetení i plody. „Listy se na zimu zbarvují do červena až nachova, bílé květy a bobule vydrží celou zimu. Není divu, že se mu říká nebeský…“ dodává nadšeně Penny.

LAMPIONKY ETC

Bobule a plody září opravdu po celé zahradě, jsou na cesmíně, skimmii japonské i na růžích. Doplňují je vzrostlé traviny a spousta suchých tobolek a uschlých květenství – štětky z rodu štětkovitých, rozchodníky a hortenzie – vše pozůstatky z letní sezony. „Takhle mi to tu zdobí ale jenom tehdy, když je neuříznu do květinového aranžmá,“ usmívá se Penny, autorka všech florálních dekorací v domě. Jedním dechem dodává, že si do zahrady nevybírá rostliny se záměrem, že je jednou utrhne a dá do vázy. Jedinou výjimkou je mochyně židovská třešeň (Physalis alkekengi), která je snadno rozpoznatelná svými velkými oranžovými kalichy s bobulí uvnitř. Někdy se jí říká čínský lampionek, a přestože jde o invazivní trvalku, Penny se ji kupodivu dlouho nedařilo vypěstovat. „Dostala jsem několik oddenků od kamarádů ze sousedství, ale vždy to skončilo neúspěchem, takže jsem nakonec vzala zavděk koupí drahých kousků ve specializovaném obchodě a těm se už v zahradě daří – přímo zuřivě se rozrůstají a nespoutaně množí dál a dál, jak to mají ve zvyku.“

SPRÁVNÉ ROZHODNUTÍ?

Rodina Snellových dlouho řešila, jestli se tenkrát, před téměř 18 lety, odstěhovat do Moleshill. V zahradě byl jen vyžilý trávník, neduživé azalky a ledabyle rozmístěné růžové keře zastíněné vzrostlými duby a buky. V roce 1987 navíc zahradu zasáhl hurikán, který zničil většinu stromů. „To se ale nakonec ukázalo jako štěstí v neštěstí, protože v zahradě bylo tolik stromů, že jsme si nedovedli představit, jak je všechny pokácíme…“ vzpomíná Penny. Krátce poté si pozvali zahradního architekta, který přišel s nápadem proměnit dlouhý nevyužívaný pruh v dolní části zahrady v okouzlující alej z jeřábů (jeřáb muk, Sorbus aria ‘Lutescens’). Zahradu ještě doplnil o dva metry vysokou cihlovou zeď, která ji ochraňuje a zároveň v ní jsou praktické výklenky, kam se dají uložit květináče, truhlíky a košíky. Penny do jednoho výklenku dokonce dala včelí úl, nejprve jako součást zahradní dekorace, ale po poradě se včelařem se nadšeně pustila i do chovu včel.

ZKUŠENOST NADE VŠE

Pokud jde o návrh zahrady, s inspirací neměla Penny žádný problém – 25 let totiž pracovala v Londýně jako koordinátorka takzvaného Národního zahradního programu a v rámci své profese navštívila stovky překrásných zahrad, aniž by někdy přestala obdivovat zahradnickou vynalézavost a tvořivost jejich majitelů. „Je fantastické, kolik jsem za ta léta objevila nových rostlin a poznala skvělých nápadů a kolik báječných pěstitelských tipů mi majitelé zahrad prozradili,“ říká. Její vlastní pěstování, jak přiznává, je prý pořád spíše nahodilost a intuice a stále se má co učit a zlepšovat. „S pěstováním doporučuji začít nejdřív pěkně na papíře a nejenom v hlavě, jak jsem to dělala z lenivosti já,“ doporučuje Penny. „Například hrušeň, kterou jsem se jednou rozhodla zcela intuitivně vysadit, se na záhonku s trvalkami rozrostla natolik, že ji bude nutné vykopat a trvalky pod ní – pryšce, vrbovky a pelargonie – přesadit jinam. Kdybych si to předem lépe naplánovala, nemusela bych se teď do té štrapáce pouštět…“ uzavírá Penny. Samozřejmě, že v zahradě jsou i kousky, které s Penniným oblíbeným uměleckým tvarováním keřů nemají nic společného, a taky spousta zakrslých keřů a keříků, ale i ty zde mají své důležité místo. A vůbec taky nevadí, když zrovna nenapadne sníh, i bez něho se totiž Moleshill umí proměnit v kouzelné místo.

Datum vydání: 16. 2. 2016

Edit: Mirka Vernerová