Zahrada u hradu

Kolem proudí davy lidí na známý hrad, ale manželům Pipkovým se podařilo výsadbou u plotu svou zahradu izolovat od hluku. Větším zásahem do zahradní idyly bylo před lety její zavalení sesuvem opěrné stěny sousedních kurtů. Muselo se začínat od bodu nula a zcela nově.

Původně na zahradě rostlo jen několik ovocných stromů, pár angreštových keřů a něco zeleniny a květin. Hlavní ozdobou byl stříbrný smrk. Sesuvpůdy v roce 2002 a následná rekonstrukce svahu a opěrné zdi sousedních tenisových kurtů ale přiměly manžele Janu a Vladimíra Pipkovy zamyslet se nad budoucností zahrady.

„Ovocné stromy manžel sázel se svým otcem v sedmdesátých letech, ale nikdy moc neplodily. Je tu skála a poměrně sucho,“ vypráví majitelka zahrady: „Po tom závalu u nás byla kamarádka, která tehdy studovala zahradní architekturu. Načrtla nám nějaké představy, jak by naše zahrada mohla v budoucnu vypadat. Nejvíce nás nadchla myšlenka, že by travnatý svah neměl sahat nahoře až ke zdi, ale že by tam měla být terasa s výsadbami. Některé její další nápady jsme použili, ale jinak jsme dost experimentovali. Mimochodem, přežili jsme pak ještě jednu pohromu, orkán Kyrill nám zničil střechu. Ale zahrada vydržela bez úhony.“

 

JAK ZVLÁDNOUT SVAH

Opěrná zeď tenisových kurtů má úpatí nějakých pět metrů nad úrovní domu Pipkových a terén se pak svažuje ještě níže až do hlubokého údolí pod hradem, takže svah je limitujícím faktorem zahrady. Původně byl celý pozemek rovnoměrně svažitý a zatravněný. Procházela jím jedna cesta od vrat kolem domu a pak mírně vzhůru. Tu pan Pipek zpevnil a zpevnil také část svahu podél ní. Jednolitá betonová plocha by nevypadala hezky, ale když se do ní udělá dost otvorů, mohou se osázet. Původně je zdobily muškáty, teď voňavě plodící jahody. Nově ve svahu vznikly dvě terasy, schodiště k nim vedoucí a do úpatí před domem se zakousl výklenek pro venkovní gril.

„Terén si sám řekl o to, kudy vést cesty a schody. Jednou nám kamarád řekl: Tady by bylo hezké, kdybyste ten terén trošku odhrábli. Pak už jsme do vzniklé niky v terénu jenom vsadili schody a bylo to přesně to, co zahrada potřebovala. Většinu kamenů jsme mohli použít ze závalu – alespoň k něčemu byly dobré,“ vzpomíná na budovatelské období Vladimír Pipek.

Jižní expozice svahu je i není výhodou. Zahrada je příjemně prosluněná a vyhřátá, ale zdaleka ne všechny rostliny tu přežijí. Také se ve skalním podloží nedá nalézt voda a zalévat se musí tou z vodovodu. Majitelka podotýká: „Nemám potřebu denně běhat po zahradě a zalévat. Prostě jsem si řekla, že zkusíme zasadit to, co se nám líbí a o čem si myslíme, že by tu mohlo vydržet. S tím, že pokud tu některá rostlina nepůjde, tak ji vyměníme za něco jiného.“

 

VELKÁ KOUZLA NA MALÉM PROSTORU

Duší výtvarného pojetí zahrady je paní Jana: „Když někam jedeme, stavíme se v tamním zahradnictví, abychom získali nápady, co ještě zkusíme dokoupit. Něco jsme si namnožili sami, něco vyměňujeme se známými. Nejsme sběratelé rostlin, chceme jenom mít hezkou zahradu. Hodně jsem okoukala z časopisů, někde pomohla intuice nebo metoda pokusomyl. Bylo nám od začátku jasné, že k posezení nemůžeme vysadit nic vysokého nebo že na rozpálených svazích to bude chtít skalničky. Dávám si hlavně záležet na rozmístění dřevin, aby barevně ladily a vzájemně si nepřekážely.“

Na zahradě se sešly vzrostlé i nízké dřeviny všech barev listů a jehlic – stará hrušeň, modřín, cypřišky, jedle kanadská, ruj vlasatá, dřín a další. Kvete tu vajgélie, pěnišník, bobkovišeň, komule i zimolez. Pohromě před osmi lety uniklo malé jezírko vedle domu, které si dnes doslova hoví v okolní zeleni. Osluněnou stráň zakrývají nejen plazivé jalovce a panašovaný brčál, ale i rozrůstající se koberce mateřídoušky. Z okolní nízké zeleně vyčnívají stračky a náprstníky.

 

JE RADOST TU ŽÍT

Ruch z okolí se podařilo zelení dokonale odstínit. Zahrada přitom ze dvou posezení nabízí krásný výhled na sousední hrad i na město v údolí. Půda tu moc nerodí, stará hrušeň dává hlavně příjemný stín a broskvoň by bez hnojení a postřiků neplodila vůbec, ale přesto tu zůstává malá zeleninová zahrádka odstíněná od okolí nízkými cypřišky. Majitelé se ale těší i z beztrnných ostružin na horní terase a tamtéž popíná malou pergolu vinná réva.

V rámci úprav svahu vznikla udírna a kolem zahradního grilu se často schází celá rodina s přáteli. Gril z šamotových cihel a kamene se závěsným roštem a otáčecím motorkem odstiňuje od okolí dřevěná stěna popnutá plaménkem. Toto vše je dílem Vladimíra Pipka: „Máme dost kamarádů a kolem krbu s grilem se jich vejde až dvacet. Obloukovitá stěna za ním skvěle odráží teplo. Nízko položenému ohništi vděčíme za to, že při sezení není zima na kolena. Zkrátka jsme se poučili z nedostatků předchozího krbu, který naštěstí také podlehl sesuvu stráně.“

Podle paní Jany je teď zahrada „tak akorát“. Na léto sem stěhuje rostliny v květináčích, některé dřeviny tvaruje zaštipováním, aby nepřerůstaly. Spolu s majiteli tu bydlí i žáby, zpěvní ptáci, ještěrky a slepýši a všichni si život na téhle pohodové zahradě užívají.

Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller

 

Datum vydání: 8. 1. 2022

Edit: Andrea Moudrá