Zahrada se starou duší

Napadne vás určitě, jak je to asi myšleno? Má tahle zahrada starobylého ducha, anebo ji zdobí jako artefakt nějaká pneumatika? Na obojím je trocha pravdy.

Zahrada se svéráznou atmosférou je vybudovaná na základech staré opuštěné zahrady, z níž se během několika desítek let stala skládka. Nová majitelka se před deseti lety setkala s metráky harampádí všeho druhu, odpadů včetně několika duší a pneumatik, autobaterií i plechovek s barvami. Ovocné stromy našla staré, nemocné, suché a – ohořelé; vše totiž dovršil předchozí požár zahradní chatky.

ELDORÁDO NÁLETŮ

Celé roky si tady příroda dělala, co chtěla. Zemi pokryly lopuchy a ostružiní, vysoké kmeny slivoní a třešní obrostly břečťanem. Vinná réva zplaněla, do obrovských rozměrů narostly lísky po obvodu pozemku. Zahrada se musela doslova zplanýrovat, náletové vegetace bylo tolik, že jen na místě nynější garáže rostlo 15 planých stromů. Stromy se zachránily jen dva – jabloň a mišpule, která musela být kdysi velmi mohutná, soudě podle velkého pařezu, z něhož vyrůstá dnešní slabší kmen. Když plody na větvích přejdou mrazem, je příjemné postávat v zimní zahradě a vychutnávat jejich sladkou dužninu.

Z původní zahrady zůstalo ještě něco: po vykácení dřevin se další rok objevily desítky nádherně růžových tulipánů, jejichž cibulky jsou snad metr hluboko a tvrdohlavě každé jako vykvétají. A ještě růže, kalina a temně růžový keř pivoněk. „Část jsem odkopla a přenesla na druhý konec zahrady – a tady pivoňky změnily barvu na jemně vanilkovou,“ vypráví majitelka.

Zahrada se obvykle dělá tak, že se navrhne a takzvaně realizuje. Tady se kácelo a kácelo, vyvážel se odpad, přidávala se zemina. Prvním předpokladem jakéhokoli zahradničení bylo vůbec se dostat k podstatě zahrady – pod neuvěřitelnou změť vegetace, v níž převažovaly obří šípkové a jiné pichlavé keře. To si vyžádalo zásah jednoho z nejsilnějších bagrů; řidič běžného JSB (traktoru) totiž prohlásil, že on by zahradu planýroval celé týdny. Zplanýrováním pak vznikly nebetyčné hromady křovin, větví – a zase bylo dlouho co dělat.

MRAČNA MOTÝLŮ JAKO UVÍTACÍ VÝBOR

V létě vítají příchozí hned u vrat záplavy motýlů, které sem vábí vůně rozložitého motýlího keře (Komule Davidova, Buddleia Davidii). K vidění je tady třeba i otakárek ovocný.

VYHÁNĚNÍ TRIFIDŮ ZPĚT ZA PLOT

Zahradničení tady nespočívá jen v sekání trávy, pletí, rytí a podobně. Než se k těmto obvyklým zahradnickým pracím člověk dostane, je potřeba neustále zatlačovat „džungli“ za plotem zpět. Jako v knížce Den trifidů. Bujné psí víno, všudypřítomné ostružiny a nezničitelná liána obkružují celou zahradu a tlačí se do ní z okolního pozemku, úzké až mystické cestičky jdoucí hlubokým úvozem podél jedné strany zahrady. Hlavně liána hubí vše, co jí stojí v cestě. Čas od času je potřeba přikročit k ráznému řešení, kdy ke slovu přijde křovinořez a motorová pila. Ale zase citlivě, jde o to vyhnout si ptačím hnízdům v plotech.

„S úsměvem vzpomínám, jak jsem nový drátěný plot osazovala maličkými pnoucími rostlinkami, aby se zazelenal. Ale nevěděla jsem, co umí zdejší divoké rostlinstvo. Během dvou tří let ploty dokonale obsadilo a pere se o místo na nich. Vznikla úplná macchie – široká zelená neprostupná stěna zkroucených lián, psího vína, ostružin – ideální místo k nerušenému hnízdění ptáků. V dlouhé zelené zdi mají desítky hnízd.“

Některé prvotní plány – například na vydlážděné cesty – braly postupem doby za své. Zahrada se jakoby začala dotvářet po svém, každé místo si řeklo, co chce. Napůl divoká přírodní zahrada tak zůstala i místem nevybetonovaným, nevydlážděným a nevyasfaltovaným. Dešťová voda se vsakuje na místě, ta ze střechy teče okapovým svodem do sudů a slouží k zálivce.

KOUSEK DŽUNGLE VE MĚSTĚ

V zahradě najdeme vedle sebe rostliny okrasné i ty jedlé. Nevadí si, nepřekážejí si a někdy se i docela zajímavě vzhledově doplňují. Rajče vedle popínavého trubače, kanadská borůvka vedle svlačců, fazole vedle nízkého panašovaného bambusu Sassa kurilensis.

Zahrada nemá vlastně žádný styl a řád, není ani okrasná, ani zeleninová, orientální,středomořská, ani tradiční. Potvrzuje pravdu, že každá zahrada je individuální. Celkově se ale dá jen s trochou nadsázky říci, že tahle zahrada je pojatá jako kousek džungle uprostřed města.

Jednotlivé části se prolínají a zdůrazňují trend ponechávat část pozemku skoro bez údržby, nechat trávu růst, dřevo tlít, ovoce a listí padat a hnojit půdu pod sebou. Tím poskytnout místo pro život ježkovi, střevlíkům a dalším broukům, ptákům pak dává ideální možnosti hnízdění. Samozřejmostí je v rohu kompost.

PŘED BEZEM KLEKNI – TADY 96KRÁT

V dnešní okrasné zahradě asi budeme černý bez marně hledat, ve starých zahrádkách ale byl uctívanou rostlinou. Tady se, poté co byla původní zahrada opuštěná, rozrostl až tak, že tu nakonec našli neuvěřitelných 96 bezových keřů. Částečně se zlikvidoval; z bezů kolem plotu se podomácku vyrábí limonáda i sirup.

VOŇAVÁ ZAHRADA PODLE BABIČČINA VZORU

Tahle zahrada získává své kouzlo díky svažitému pozemku s průhledy do dálky a současně lemováním vzrostlými stromy okolích starých zahrad. Tak jsou kolem dokola vidět cypřiše, stříbrný smrk, tisy, různé druhy borovic a modříny. „Výběr květin je jednoduchý a měla jsem jej daný. Chtěla jsem tady mít vůně, které si pamatuji z dětství ze zahrady své babičky. Tam vždycky voněly různé odstíny floxů, oleandrů a čínských karafiátů. Tahle zvláštní kombinace opravdu voní a funguje i na pohled; zahrada je barevná, ale jemně sladěná na pozadí zelených plotů a zarostlých zdí. Blízko zahradního sezení roste ještě omamně vonící otočník peruánský zvaný vanilka. Západnímu rohu domu dominuje vysoká růže pokryvná s miniaturními růžovými kvítky. „Zkoušíme bambus, ale opatrně, aby nám nepřerostl přes hlavu, což se nám stalo s vrbou zkroucenou, která potřebuje mnohem větší prostor než tady má,“ dodává majitelka.

ZAHRADNICKÁ ARCHEOLOGIE

Zahrada pořád ještě není využitá celá, stále je v nejvyšší stinné části hájemství kapradin, zatímco vedle na prudkém slunci bují divoké šlahouny ostružin a starých malin. Ale pomalu krok za krokem vzniká zahrada nová, a v některých úsecích se probouzí k životu i ta stará, původní. Podle jediného leteckého snímku (přes 60 let starého), se prostory zahrady v některých úsecích obnovují. Dalším vodítkem je to, co se doslova vykope, na co se při zahradních pracích narazí. Jak se ryjí pořád další kousky země a zakládají se záhony, občas rýč zavadí pod vrstvami spadaného listí a humusu na kamennou zídku nebo cihlový chodníček. Stará ortofotomapa potom potvrdí, jak byla původní zahrada členěná, kudy vedly pěšiny. „Myslím, že už z úcty k předchozím zahradníkům, kteří na stejném místě pracovali před více než půlstoletím, stojí zato alespoň kousky původního členění jejich zahrady obnovit,“ uzavírá majitelka.

Datum vydání: 7. 10. 2015

Edit: Alena Gembalová