Zahrada s roubenkou

Styl zahrady ve stráních nad Berounkou ovlivnila rozlehlost pozemku a také netypický dům, který si tu majitelka postavila. Je inspirovaný podtatranskými roubenkami. Rustikální stavení proto vyvažují terasy s robustní podestýlkou z různobarevných tavolníků, skalníků, plazivých jalovců a klečí.

Díky poloze vysoko ve stráni se z pozemku otvírá široký výhled do krajiny kolem řeky Berounky. Vysoko nad domem navazuje na pozemek les. Dům akcentuje mohutná terasa, která slouží jako pozorovatelna. Je lemovaná zídkou s koryty osázenými zakrslými a plazivými keři, nízkými trsy travin a trvalek. Pod terasou je do stráně zahloubená garáž.
Terasa i cesty jsou dlážděné a lemované obyčejnými betonovými obrubníky. Celá tahle sestava se zahradou perfektně ladí. Zídky jsou z porfyru (kámen, vyvřelina).
Majitelka domu a zahrady pochází ze Slovenska, a proto si přála dům ze dřeva jako připomínku podtatranských roubenek. Kromě domu na pozemku zbudovala i letní domek pro hosty, horské jezírko a rázovitý altán.

Dům má materiálem i některými stavebními prvky připomínat slovenskou roubenku.

Výsadba ve stráni

Zahradní architektka stála před úkolem tuto nevšední a poměrně monumentální stavbu začlenit do české přírody. „Rozhodla jsem se pracovat s většími plošnými výsadbami a použila jsem dřeviny, které se v okolí běžně vysazují,“ vysvětluje autorka koncepce zahrady Ing. arch. Zita Schuchová.
„Měla jsem sice k dispozici velmi rozlehlý prostor, ale samotné výsadby pokrývají jen jeho menší, dolní část, protože strmý zatravněný svah nad domem zůstal v původní podobě. A na malé plochy se vyplatí sázet nízké keře, které vyniknou ve skupinách. Pozemek tak nenásilně zapadá do okolí,“ vysvětluje architektka a dodává, že majitelka si vzhledem ke svému zaneprázdnění přála, aby zahrada byla pokud možno bezúdržbová. „I toto přání bylo splněno. Trávník se sice sekat musí a také větve keřů se občas zastřihávají, aby nepřerůstaly, ale v souvislých výsadbách se nemusí plít a zapojené porosty dobře zvládají i všelijaké rozmary počasí. Firma, která se o zahradu stará, tu tak stráví necelý týden na jaře a pak až před zazimováním, kdy se například snímají truhlíky pelargonií z parapetů.“

Díky terénním úpravám bylo možné vytvořit ve svahu jezírko i s dostatkem prostoru kolem.

Jenom na takto velkém pozemku a v takto velkorysém měřítku je únosné použít balvany z naprosto odlišné horniny, než jaká se vyskytuje v okolí.

Nepravidelná kamenná terasa před altánkem

Nejhezčí je na podzim

Přes strohý charakter výsadby nepůsobí zahrada nudně. Záhony jsou sice pokryté mulčovací kůrou, ale keře už nad ní vytvořily zápoj, takže holé plochy zmizely.
„Na podzim je zahrada asi nejhezčí,“ libuje si majitelka. „V tomto období se skalníky pokryjí červenými kuličkami, pámelníky lehce nafialovělými bobulkami a také dřišťál krásně září.“
Na dolních výsadbách působí jako solitéry i višeň chloupkatá a ruj vlasatá variety Royal purple, které rostou nad kobercem veigelií a skalníku Dammerova, který úžasně plodí. Skalníky měly původně spadat volně přes okraj zdi, stejně jako plazivé jalovce v dalších výsadbách, ale majitelka chtěla, aby kamenné zdi byly vidět a keře se proto sestřihávají.
Dolní výsadby zdobí také velké plochy oranžových třapatek. Uplatňuje se tu i východoasijská korunatka Stephanandra incisa crispa s členitými listy, které se během roku přebarví ze svěží zeleně do karmínova. „Nic se nedá zkazit ani vysazením tavolníků,“ míní architektka. „Sázeli jsme několik výrazně odlišných druhů.“

Pestrá výsadba kolem jezírka je od travnaté stráně oddělena pásem tavolníků.

Cesta k vodopádu

Směrem vzhůru k domu přechází keřová výsadba ve step. Z travin byly vybrány především třtiny a kostřavy. „Tam, kde jsme vysazovali trávy, jsme na záhony přisadili i hosty, abychom využili nápadného kontrastu vzhledu listů, vysvětluje architektka. Dobře se tu vyjímá i roztroušeně rostoucí kleč.
Od výsadeb v přední části zahrady stráň odděluje skupina vzrostlých stromů – dominuje jí borovice Watererova, smrk omorika a cedr atlantský převislý. Aby omorika nevyčnívala jako ojedinělá dominanta, opakují její vertikální tvar opodál dva cypřiše.
Skupinka má za úkol opticky vyvažovat vodopád spadající do jezírka vybudovaného poblíž domu. Jeho základem je několik mohutných žulových balvanů, na kterých je znát, že pocházejí přímo z lomu. Vyšší dřeviny kolem vodopádu a u jezírka doplňuje pestrobarevná skupina keřů složená z dřišťálu, svídy bílé, kaliny vonné, vilínu a jalovců.
Celek působí až něžně. Je tomu tak i proto, že hladina jezírka je zapojená do břehového porostu z travin, orobinců a bambusů. Jeho nejhlubší část dosahuje až jeden a půl metru, takže v něm mohou přezimovat ryby. Vodnímu živlu nechybí ani stín vrhaný elegantní pokroucenou vrbou, která je zajímavá i během zimy. Opodál se v terénu uplatňuje i štíhlý kultivar buku lesního a zlatolistý kříženec jilmu, cypřišky, kleč a jalovce.

Zahradu oživuje balvanitý vodopád s pestrými výsadbami v okolí. Trasa vodopádu je jakoby prodloužena do výšky tvarovaným cedrem a štíhlým smrkem v pozadí.

Od jara do zimy

Na podzim se na zahradě kromě travin barevně prosazují i ozdobné javory a jinan. Zvláštností je modře kvetoucí ořechoplodec, který postupně nakvétá řadu týdnů a lze z něj vytvořit i zápoj. Na jaře zahradu kromě rašících dřevin zdobí i spousta cibulovin.
Přes léto se tu barevně vyjímají hlavně růže, ale i trvalky, letničky a vlastně i všechny keře. Majitelka ozdobí pelargoniemi celý dům a dojde i na spousty květináčů kolem domu. Ale ani v zimě nejsou výsadby holé a nudné. Půdopokryvné keře zimolezu lesklého se zelenají po celý rok a trnité houští růže svraskalé září velkými červenými plody. Zelenou barvou pochopitelně přispějí i všechny jehličnany a také bobkovišně. Je to nádhera…
FOTO:ZDENĚK ROLLER

Více informací se nachází v listopadovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.