Vitráže hlásí návrat!

V současnosti se zdá, že vitráže prožívají renesanci. Kromě vitrážových skel v oknech, dveřích, stěnách a případně i stropech může být váš domov ozvláštněn dekorativními objekty, které jsou vyrobeny pomocí tiffany techniky.

Okno ve tvaru lunety se hodí třeba nad vstupní dveře do domu. Secesní styl. Foto Vitráže David

Vitráž si lze pořídit v některé z vitrážových dílen, a to buď hotový kus, anebo si ji lze objednat přímo na míru. Vždy je ale vhodné najít takové výtvarné řešení, které zapadne do daného prostoru, a to překvapivě i moderního. Výsledná podoba se pak odvíjí jak od vašich představ (barevnost, velikost a dekor), tak od umístění a funkce vitráže.

Z vitrážových skel může vzniknout i nevšední zvířecí socha. Foto Vitráže com

Pravá vitráž

Při tvorbě pravé vitráže se v podstatě jedná o sestavení jednodušší či složitější výplně z menších (barevných nebo nebarevných) dílců skla zasazených do olova. Tyto dílky tvoří prostřednictvím kombinace rozličných tvarů i barev skel výrazný dekor. Ten může vycházet z historických předloh nebo být vytvořen na základě architektonického návrhu v libovolném stylu, počínaje klasickými viktoriánskými motivy až po moderní abstraktní řešení. Skla musí být přesně nařezána podle šablon, aby do sebe ve vitráži dobře zapadla. Olověné pruty s průřezem ve tvaru písmene H, do nichž se dílky vkládají, se následně kvůli trvanlivosti cínují a mohou se patinovat do černé nebo měděné barvy. Též cínem se k sobě pájí spoje jednotlivých prutů. Celkově jde o precizní práci, kterou mohou vykonávat výhradně zkušení řemeslníci.

Malý obrázek z vitrážových sklíček je vhodné zavěsit do okna. Foto Studio Svěluška.

Americká vitráž

Tento druh vitráže vychází z odlišné koncepce, kdy základní tvar skla má celkovou velikost konečného výrobku (výplně) a tato plocha je následně rozčleněna do vzoru lepením olověných pásků přímo na povrch skleněné tabule. K dokonalému napodobení pravé vitráže se jednotlivé plošky dekoru zbarvují speciálními fóliemi s vysokou barevnou a rozměrovou stabilitou nebo lepením skleněných fazetovaných kamenů přímo na nosnou tabuli skla pomocí lepidla, vytvrzeného dodatečně ultrafialovou lampou. Takovéto napodobení pravé vitráže je kromě podstatně nižších výrobních nákladů také mechanicky pevnější.

Vitrážová deska stolu s rostlinným dekorem. Foto Vitráže Skloart

Lampy a jiné doplňky

Drobné předměty do bytu, jako třeba lustry, lampičky, zrcadla, závěsné obrázky na oknech či ciferníky nástěnných hodin, mohou vznikat tzv. tiffany technikou (tuto výrobu dovedl kdysi k dokonalosti Louis Tiffany). Podle tvaru jednotlivých skel vitrážista vyřezává z barevných skleněných tabulí jednotlivá sklíčka budoucího vzoru. Pak následuje piplavá rutinní práce. Každé sklo je na řezu obroušeno a obaleno tenkým měděným páskem, jehož okraje musí být vyhlazeny. Poté vitrážista sestaví celý obrazec či jeho části na rovnou plochu (to se samozřejmě netýká výroby lamp a jiných prostorových předmětů). Měděné pásky jsou v místech dotyku nejprve naleptány kyselinou solnou a poté už pomocí ideálně nahřáté pájky spojovány tenkou vrstvičkou cínu. Dnes se vyrábějí např. stínidla lamp i sériově (strojově) zejména v Itálii, ale jejich výtvarná a řemeslná hodnota je oproti ruční výrobě zanedbatelná.

Vitrážová stínidla lamp zaujmou na první pohled. Technika tiffany. Foto Skloplus

Pohled do historie

Název vitráž pochází z francouzského slova vitrage, které v překladu znamená zasklení nebo prosklenou plochu.
Vitráží se rozumí dekorativní alternativa skleněných tabulí, poskládaná z barevných, často i malovaných skel, ale také technika používaná k výrobě.
Barevné mozaikové výplně oken se objevovaly už v době antiky. K největšímu rozmachu klasické vitráže došlo v době výstavby středověkých katedrál.
Rozvoj vitráží nastartovala nedostatečná technologie výroby velkých tabulových skel, ale i to, že se světlu a barvě velkých oken chrámů, klášterů a kostelů přikládal mimořádný teologický a liturgický význam.