Venkovské sídlo v kostele
Ač působí anglický venkov klidně a ospale, Elizabeth Gage se tady rozhodně nenudí. Zrekonstruovala totiž starou školu, která měla být původně kostelem ve tvaru kříže. V každém křídle zařídila pozoruhodně obytné místnosti a typický anglický vzhled dala zahradě.
Angličané milují venkovská místečka, do kterých mohou unikat z pracovního světa města. Elizabeth, která pracuje v Londýně jako návrhářka šperků, není žádnou výjimkou. Vyrůstala ale v Americe, kde v sobě objevila touhu po podobně klidném a zapomenutém koutu. „Když jsem dům vybírala, bylo vše buď moc velké, nebo drahé, anebo příliš na severu. Chtěla jsem intimní krásné místo, polohu na jihu a cenově dostupnou stavbu,“ vypočítává. Elizabeth se byla tehdy na školu podívat ve čtvrtek a koupila ji hned následující pondělí, protože se do ní na první pohled zamilovala. „Když je jasná obloha, používají letadla mé venkovské sídlo jako orientační bod k nalezení severojižní polohy,“ chlubí se. Rekonstruovaná škola je postavena jednak do tvaru kříže se čtyřmi obytnými křídly, jednak je nepřehlédnutelná její věž nahoře, inspirovaná řeckou bazilikou. Každé křídlo stavby zdobí výrazná arkýřová okna. Nejdelší křídlo budovy směřuje k jihu a Elizabeth do něj situovala přijímacímístnost, která tvoří největší společenskou zónu v domě.
Škola, dokončená v roce 1824, měla být původně vesnickým kostelem. Proto pro něj architekt Robert Abraham vybral religiózní tvary. Od roku 1820 se stávaly všechny gotické stavby stejně tak oblíbené jako klasický styl. V rámci tehdejší módy tedy nepřekvapují arkýřová okna se špičkou, jejich zdobná kamenná obložení nebo dvoukřídlé obloukové vstupní dveře. Věž zdobí dekorativní krucifix.
Škola je víkendovým sídlem majitelky už třináct let. Elizabeth se označuje jako její třetí vlastník po Robertu Kimovi, interiérovém návrháři, který ji začal s citem a vkusem přetvářet v roce 1967. Zrekonstruoval tehdy nejprve rozvody, topení a osvětlení. V současnosti se obytná zóna společně se třemi ložnicemi rozprostírá v přízemí a koupelna leží nahoře. V jednotlivých křídlech byly separovány i třídy, což nyní funguje zcela jinak. Pokoje namístě tříd – přijímací pokoj, studovna, kuchyně a hlavní ložnice – jsou vizuálně propojeny a nikdo se tu necítí ztracený. Ve středu kříže byla původně ředitelna školy, nyní tam leží jídelna. Vstupní hala je nyní chytře rozdělena na dvě části, aby příchozí návštěvníci nenakukovali přímo do privátních částí domu. Do druhé části chodby si postavila Elizabeth i menší postel.
Hra s kontrasty a jejich vyvážeností je patrná v každé místnosti. Elizabeth, která se za svůj život stěhovala patnáctkrát, spojila výběrem zařízení se svou příznačnou posedlostí přízemní místnosti v jeden celek, a vytvořila tak pozoruhodný interiér. „Chtěla jsem propojit věci, které jsou radostné a hřejivé,“ vysvětluje. Odvážné barvy stěn v přijímací místnosti i jídelně a také řasené sytě žluté závěsy propůjčují interiéru důstojný vzhled v návaznosti na extravagantní architekturu stavby. Elizabeth také vytvořila zajímavou souhru nejrůznějších vzorů. Například ručně malované dubové listí na stěnách přijímací místnosti působí velmi anglicky a je prý symbolem síly a přátelství. V ložnici má zase postel dřevěná nebesa vymalovaná růžičkami.
Největší práci dala určitě přijímací místnost. Předchozí majitel tu vestavěl mezaninové patro coby studijní prostor. To nechala Elizabeth strhnout a zároveň odkryla jedno ze tří gotických oken, které bylo zevnitř domu zabedněno. Důvodem zabednění se stala roura od kamen, která tehdy vedla před oknem a neměla být vidět zvenku. Vzhledu přijímací místnosti pomohlo rozšíření jižního křídla v roce 1854, které dalo prostoru loftové proporce. Dubovou podlahu natřel barvou Graham Carr a Elizabeth sem vybrala proporčně zvětšený nábytek a doplňky, aby sladila se zařízením velkorysé rozměry místnosti, která byla kdysi třídou pro starší děti.
Jestliže do tradiční anglické šablony nezapadá samotný dům, hodí se do ní rozhodně pojetí zahrady. Křížová stavba je situována do jejího středu, a tak poskytuje řadu zákoutí a příležitostí nejen k oddělení i sousedství různorodých rostlin a stromů, ale i nálad. Ještě před časemElizabeth pořád něco přesazovala, a dnes může být spokojená. Jedno okno přijímacího pokoje hledí na zadní růžovou zahradu, další na zeleninovou zahrádku s ředkvičkami a řepou. Z kuchyně je výhled na zvýšenou zahradu a z ložnice na malou vinici s viničním domkem. V popředí domu se rozprostírá udržovaná zahrada s trávníkem a květinami, vzadu za domem najdete divočejší vegetaci.
Zahrada je směsicí tvarovaných buxusů, dekorativních lemů z levandulí a také břečťanů. Sluneční brána v podobě bílých vrátek vede do boční zahrady, symetricky osázené lipami a dekorované buxusovými koulemi. V centru trávníku byste při troše pozornosti objevili betonovou sochu obklopenou citroníky. Divoká zahrada obsahuje mnoho vzrostlých stárnoucích stromů a částečně udržovaný trávník. Této části zahrady dominuje stará košatá jabloň stále rodící ovoce. Na samém konci zahrady, na tajném místě, se ukrývá kamenná socha od současné umělkyně Judith Verity, která zobrazuje ženské tělo. Vydlážděná sekce zahrady s venkovním posezením je vložená mezi východní stranu přijímacího pokoje a kuchyni, jejichž zdi spolu svírají pravý úhel. Pod kuchyňským oknem rostou bílé růže, které vytvářejí perfektní atmosféru pro venkovní posezení.
Datum vydání: 17. 4. 2015
