Venkovská zahrada na Kokořínsku

Na této zahradě se zastavil čas. A když se na ní zastavíme my, ocitneme se rovnou v minulosti. Nejen na konci 18. století, ale současně i ve svém vlastním dětství. Obklopí nás důvěrně známé vůně květin, které si pamatujeme od malička, třeba z babiččiny zahrady. Vůně, se kterými jsme náhle doma.

Kokořínsko je rájem turistů protkaným historickými roubenkami. Jednu z nejkrásnějších rekonstrukcí roubených stavení a přilehlé zahrady najdeme ve vesničce Truskavna nad Kokořínským dolem. Lidé obdivují nejprve roubenku a když vejdou dále – pak také venkovskou zahradu, která se několikrát ročně otevírá veřejnosti.

Dlouhá léta tady bylo pusto, jen zarostlá stará zahrada kolem chátrající roubenky z roku 1791 a hospodářských budov. Všechna stavení však před pár lety prokoukla po zásadní a citlivé rekonstrukci a současně získala podivuhodný půvab i rozlehlá zahrada. Roubenka i zahrada měly prostě štěstí. Štěstí na lidi s velkým entuziasmem; na osvíceného majitele i lidi, kteří znají dokonale své řemeslo. Všichni dohromady vrátili tomuto klidnému místu původní atmosféru.

KOUZLO NEPOTŘEBUJE EXOTIKU

Tato zahrada je zdánlivě „obyčejná“, není tady nic cizokrajného, jen květiny z luk a mezí a zahrádek našich babiček, jabloně a hrušně v sadu. Umění však bylo určit kompozici, pojetí, vymodelovat nově terén, vybrat rostliny a najít jim to správné místo a sousedy. Tady názorně vidíme, jak staré vesnické zahrady vypadaly a že si svou poezií a krásou vůbec nezadaly s honosnými zahradami kolem šlechtických sídel. Dokonce byly množná voňavější…

JAK VZKŘÍSIT STAROU VENKOVSKOU ZAHRADU

Se stejnou poctivostí jako k rekonstrukci roubenky se přistupovalo i k vybudování zahrady. Přáním majitele bylo oživit přirozenou venkovskou zahradu, která bude v souladu s okolní krajinou. O své práci vypráví autorka projektu a realizace zahrady Ing. Irena Jelínková z ateliéru Garten Art. „Měli jsme s Filipem Zikmundem velké štěstí, že jsme mohli spolupracovat s investorem naladěným na stejnou vlnu. Na zahradě jsme začali pracovat, když pomalu končily práce na rekonstrukci roubenky. Původně jsme ji koncipovali jako venkovskou zahradu při tehdejším penzionu. Od té doby se proměnila z přece jen poněkud „načančané“ zahrady na plně venkovskou zahradu, kam mají přístup i ovce. Zdejší atmosféra je pořád autentičtější, stále více je to ta pravá venkovská zahrada, už ne tak úzkostlivě pěstěná.“

U vstupu nalevo voní popínavá růže, která se rozložila na plaňkovém plotu spolu s břečťanem. Ten pokrývá už i stěny špýcharu, jak ukazuje velký obrázek na další straně.

detail výsadby u špýcharu s bílou levandulí; stěnu popíná břečťan a přísavník

pasáž u zahradní sauny s květinami: levandule, nepeta, šalvěj, dobromysl, kopretina a prorostlík

VÝZVA ARCHITEKTŮM: ZAHRADA VE SLOŽITÉM TERÉNU

„Museli jsme se tady především vypořádat s terénním zlomem, s nemalým výškovým rozdílem na pozemku,“ pokračuje Irena Jelínková „ten je dán tím, že na jedné straně pozemku je bývalý lom. V projektu a realizaci jsme museli respektovat i historický venkovský charakter budov, vzhledem k umístění celé usedlosti v CHKO. Základní kompozice pak byla od počátku daná. Terénní převýšení dělí zahradu na horní terasu s hlavní budovou, špýcharem a stodolou, a na terasu dolní, přecházející postupně v ovocný sad a pastvinu. Z toho jsme vycházeli a zahradu jsme rozdělili na část okrasnou a užitkovou.“

Do zahrady bylo nutné citlivě začlenit stávající bazén pod jižním štítem roubenky a jezírko pod druhou terasou. Dále projektanti rozhodně hodlali zachovat starý ovocný sad s květnatou loukou a také cibuloviny v předzahrádce. „Investor nám dal volnost, mohli jsme libovolně vymýšlet při respektování navrženého rozpočtu. Výhodou bylo, že na místě bylo mnoho materiálu, který zbyl z rekonstrukce usedlosti – pískovcové bloky, koryta a sloupky. Všechno se dalo využít v zahradě, kde tak mohla vzniknout zajímavá kamenná vodní dílka, cesty a posezení,“ doplňuje Irena Jelínková.

Růžová sadová růže v předzahrádce krásně kontrastuje s bílou fasádou a dřevěným plotem.

Na terase sauny voní oregáno, tymián, šalvěj a levandule. Kolem sloupku se otáčí vistárie.

CO KDE KVETE

Výběr květin je typický pro venkovské zahrady a zahrádky. Na plotu u hlavního vstupu nás růže popínavá, z předzahrádky voní sadové růže a plamenky (Phlox). Na dalších záhonech roste orlíček, astry, řebříčky, denivky, mateřídoušky, chrpy, suchomilná šalvěj s aromatickými listy nebo kohoutek s fialovošarlatovým květem a efektními bílosametovými listy. Typické luční kopretiny najdeme na několika místech zahrady a v různých barvách. Hlavnímu trvalkovému záhonu na slunci při terénním zlomu dominují suchomilné byliny šalvěj, levandule, yzop a čistec. Na záhonu pod hrušní zaujme statice, pěstovaná ponejvíce na suché vazby. Při procházce zahradou narazíme i na krásný sléz s pastelovými květy, rozrazil či rdesno.
Na venkovské zahradě samozřejmě nesmějí chybět bylinky – a tak se tady pěstuje dobromysl, meduňka, máta, šalvěj, bazalka a mateřídouška. Na stinnějších úsecích se uplatňuje půdopokryvný barvínek, břečťan a temnějším úsekům vládne královna stínu bohyška (Hosta) s atraktivními listy a omamně vonícími květy.