Vánoce začínají v říjnu!

V malém domku ve středních Čechách, kde spolu žijí manželé Pavel a Robert, mají Vánoce na růžích ustláno. Dokonalá sváteční pohoda se zde zabydluje už několik týdnů před adventem, a to včetně bohatě zdobeného stromečku. Vítejte tam, kde Vánoce začínají v říjnu.

Vánoce, jak je prožívají oba muži, najednou získávají zpátky svůj původní smysl – sváteční, poklidnou, pohodovou atmosféru štědrou nejen na dárky, ale především na hezké chvíle, strávené ve společnosti blízkých. Veškeré sváteční atributy včetně stromečku se zde objevují už v době, kdy lidé ve městech začínají propadat panice a žehrat, že Vánoce „už jsou zase tady“, děsí se příprav, nakupování dárků a vlastně všeho spojeného s koncem roku.
Vánočním „tahounem“ je sice Pavel, který má tyto svátky jednoduše rád, ale svého partnera ve své zálibě strhnul a příjemné čekání na Štědrý den už tradičně prožívají společně. „Začínáme hodně brzo, obvykle na počátku listopadu, někdy i koncem října. Přípravy, jako jsou pečení cukroví nebo nakupování a balení dárků, u nás už probíhají ve sváteční atmosféře, s veškerou výzdobou. Tak to máme rádi a tak si to užíváme,“ vysvětluje Pavel.

SVÁTKY V KRABICI

Interiér domku je nazdobený do posledního detailu, parádu tu dělá několik adventních věnců, svícny, hvězdy, andílci, stromek je jako z pohádky… To vše barevně sladěné, decentní, uklidňující, sváteční a působivé. Zdálo by se, že výzdoba musela zabrat několik dnů. Vánoční profíci, jakým Pavel s Robertem jsou, už ale mají cvik. „Veškeré dekorace máme přes rok zabalené v krabicích na půdě, když se rozhodneme začít, stačí je jen rozbalit a jednotlivé věci dát na své místo, které je dané. Zabere to pár hodin. Stromek je umělý, letos jsem ho dokonce zdobil sám a prý je to dobré,“ říká s úsměvem Robert a Pavel dodává, že jejich jedlička už nadchla mnoho hostů, kteří pak nakoupili umělý stromek od stejného výrobce.

SLADĚNÝ PAPÍR

Oba muži mají profese, kde je smysl pro detail důležitým předpokladem k úspěchu, a i to možná hraje roli ve stylu, jakým pár bydlí i jak tu vypadají Vánoce. Pavel je povoláním florista, zahradník a jeho koníčkem je starý nábytek a vintage styl. Robert pracuje jako kadeřník. „Smysl pro detail v obou těch profesích asi trochu je,“ uvažuje Pavel a přiznává, že důsledkem může být i barevně sladěný vánoční papír, do kterého se balí dárky. „Každý rok rozdáváme s předstihem všem z rodiny celé role balicího papíru, který za tím účelem nakupujeme sami. Maminky nám pak ještě třeba týden před Štědrým dnem zavolají, že jim chybí pár metrů, že to zase nevyšlo, a my chybějící papír dodáme,“ směje se Pavel. Slavnostnímu okamžiku ale díky tomu nechybí opravdu zhola nic.

BRZO SKONČÍ

Díky tomu, že si Vánoce a jejich pohodovou atmosféru užívají už s předstihem několika týdnů, nejsou Pavel s Robertem z těch, kteří by je pak zbytečně protahovali. „I proto začínáme tak brzo. Oba máme vždycky takový pocit, že když se 24. prosince večer rozbalí dárky, najednou to všechno hrozně rychle skončí. A na svatého Štěpána už nám to tu vlastně trochu překáží,“ vysvětluje Pavel. To se pak zase Vánoce nastěhují do krabic, odnesou na půdu, kde budou čekat deset měsíců, než přijde jejich chvíle.

MÍSTO CHATY DŮM

Jsou to už druhé Vánoce, které Pavel s Robertem slaví v tomto domě. Cesta k němu byla trochu spletitá, ale dnes jsou oba rádi, že to takto dopadlo. „Původně jsme chtěli koupit v okolí jen malou chatu, kam bychom jezdili na víkendy, ale při sebevětší snaze nám na ni banky nechtěly půjčit. Na dům k trvalému bydlení už ano. Našli jsme jej, navštívili a s majiteli se ihned domluvili. Byl nám očividně souzený,“ popisuje Pavel.
Období od konce Vánoc do doby, než začne být počasí příhodnější pro úpravy domu a zahrady, tak věnují plánování. Práce je čeká ještě spousta, a to už je notný kus hotový. „Když jsme do domu přišli poprvé, jako by se tu zastavil čas. Dům byl jinak zdravý, to nás zajímalo jako první, aby nebyl cítit zatuchlinou, aby nebyl vlhký. A hned druhá starost byla, co z vybavení tady zůstane. Sloužil jako hájovna, na stěnách visely desítky trofejí, paroží, hlavy srnců – toho jsme se okamžitě zbavili. Naopak jsme zachraňovali, opravovali a stěhovali zpátky dovnitř nábytek, který původní majitelé měli rozebraný v kůlnách, jiné věci jsme jen zachovali. To je případ židlí nebo skříně v chodbě,“ líčí Pavel.

Teplo pro ohary

Než se však mohl prostor zabydlovat nábytkem, bylo potřeba provést poměrně zásadní stavební úpravy. S těmi čerstvým majitelům starého domku pomáhal Robertův tatínek se zkušenostmi z oboru. Ten zhodnotil, co je a není možné, kde lze bourat a co musí zůstat, jak je. Začalo se přízemím, kde se nejvíc žije. Z původních tří malých místností vznikla jedna velká, otevřená a vzdušná, prosvětlená francouzským oknem vedoucím na terasu. Nové jsou laminátové podlahy, omítky i stropy. V domě se topí především krbem, v podkroví, které na rekonstrukci teprve čeká, se v chladném období roku chvilku před spaním zapnou přímotopy. Jen v zimě se tu vytápí trvale, protože zde odpočívají dva maďarští ohaři.

SKŘÍŇKA Z OKEN

Pohádkově to u Roberta a Pavla vypadá, i když není interiér vánočně vyzdoben. Může za to nábytek, dekorace, barevnost. Napadlo by vás vyrábět skříňku ze starých oken? Chtělo by se vám rozebírat starou „socialistickou“ váhu, brousit ji a natírat, aby vám pak zdobila kuchyň? Nebo stříhat starému svetru rukávy, abyste do nich zabalili karafy na vodu? Pavla takové věci nejen napadnou, ale ještě má dostatek nadšení pro jejich realizaci. Staré věci miluje, rád si s nimi hraje, kombinuje, vrací je do života. „Naštěstí máme šikovného truhláře. Já si vždycky něco vymyslím, a on to vyrobí,“ usmívá se a dodává: „Třeba jídelní stůl z předchozího bytu. Pro tento prostor byl malý. Tak jsem truhláře poprosil, ať ho natáhne. Zůstaly z něj jen nohy. K němu jsme postavili pár tmavých židlí, které v tomto domě byly léta, bílé židle jsme si přinesli z předchozí domácnosti, ale i ty jsou repasované. Křesílka? To je bazar,“ vypočítává Pavel a doplňuje na vysvětlenou: „Je to moje vášeň, bazary, burzy. Na Facebooku dělám správce skupině Burza venkovského Provence a Vintage stylu, kde je dvacet tisíc lidí. Kdokoli tam něco přidá, musím to schválit, takže to mám z první ruky,“ směje se.

Věci s příběhem

Facebook není samozřejmě jeho jediným zdrojem. Například almara je z Aukra. Pavel ji koupil před lety, kdy jen zasvěcení tušili, že takové věci mají cenu, takže vyšla levně. „Truhlu před almarou jsem dostal od tatínka, používal ji na nářadí. Cvočky, kterými je okovaná, byly původně na křesílkách. Ale přečalounil jsem je a cvočky už tam nešly vrátit. Mám jich plný sáček, tak je používám jinde,“ komentuje příběh dalšího kusu Pavel. Ryze současných věcí tady moc nenajdete, snad kromě stylové kuchyně, která pochází z Ikea a skvěle sem zapadá. Ze stejného obchodního domu je ještě pár menších kusů. „Většinou jde ale o výrobky, které byly v nabídce před několika lety. Za tu dobu z nich ten uniformismus vyprchal, není to na nich vidět,“ poznamenává Pavel.

VE STYLU ČARODĚJEK

Takový styl bydlení vyžaduje nadšení, lásku a úctu ke starým věcem. Pavel k takovému založení přišel prý v raném mládí. „Už je to deset možná třináct let, co jsem miloval seriál Čarodějky… Bydlely v takovém velkém starém domě po babičce a tam to asi začalo, tehdy jsem si uvědomil, že takhle chci bydlet,“ vzpomíná Pavel. A když se ptáme, zda a jak se dějí případné kompromisy mezi manželi, dostane se nám od Pavla vtipné odpovědi: „Kompromisy? Tak ty tady většinou nejsou. Já to obvykle vymyslím, předělám, udělám, a jsem rád, když si Robert někdy všimne: Ježíš, my máme závěsy! A já říkám – jojo, už měsíc!“

Text: Kateřina Nová
Foto: Richard Dvořák

 

Uložit

Datum vydání: 5. 12. 2018

Edit: Andrea Moudrá