Útulný mezonet
Útulný bratislavský mezonet si mladý produkční Martin doladil k obrazu svému, náhodě neponechal sebemenší detail, jeho pozornosti neušla ani skříňková úchytka. S pomocí šikovných příbuzných a přátel stvořil harmonické bydlení v oblíbených odstínech hřejivé hnědé, zařídil si klidné útočiště před rušným světem. Z bytu o ploše 90 m2 se snažil vytěžit maximum.
Nový menší komplex zhruba stovky bytů na okraji města zahrnuje osm bytových domů. V přízemí a v prvním patře jsou menší dvoupokojové byty, druhé a třetí patro zaujímají velkorysejší čtyřpokojové mezonety. V jednom z nich nás uvítal sympatický cílevědomý mladý muž. Byt si koupil ve stadiu hrubé stavby, téměř holobytu. Strohé stěny, místnosti bez podlah, bez dveří… Rekonstrukce trvala přibližně tři měsíce. Pracovalo na ní hodně lidí, Martin koordinoval, objednával, usměrňoval, organizoval. Někdy se v bytě potkalo i osm pracantů, přičemž každý se věnoval jiné činnosti.
Zkušenosti přišly vhod
Profese produkčního se mu v tomto období výborně hodila: „Při zařizování je velmi důležité správné načasování, organizace jednotlivých prací je asi nejtěžší, všechno do sebe musí zapadat. Jedna práce navazuje na druhou, pořadí se nedá měnit. Ano, rekonstrukce a zařizování bytu je už celkem slušnou produkční výzvou… Všechno načasovat tak, aby se práce stihly v určitém časovém horizontu a za určitý rozpočet.“
V dolním podlaží se nachází hlavní obytný prostor, otevřený obývák s kuchyní a jídelnou, na ně navazuje balkon. Dále pokoj pro hosty a toaleta – tady měla původně být plnohodnotná koupelna, ale majitel zde raději nechal vybudovat WC s pisoárem a za zástěnu „do skříně“ ukryl technické zázemí, kotel a pračku. V horním podlaží má Martin ložnici s velkou terasou a šatnou, je tu ještě pracovna s balkonem a koupelna.
NEJDŘÍV SE HODNĚ PRÁŠILO…
Stavební úpravy byly rozsáhlé a investor se nespokojil s kompromisy, je zvyklý věci dotahovat do konce. „Začali jsme kompletní předělávkou elektřiny. Když jsem byt převzal, byly všude už nachystané přípojky na vypínače, zásuvky a osvětlení, jenže já jsem je chtěl jinde a tak se celý byt musel kompletně sekat a všechno se posouvalo. Kromě toho jsem chtěl některé pokoje a také schodiště ovládat z více míst, o to byla elektroinstalace komplikovanější. Obdobně i s vodou, všechno jsme posouvali. Následně jsem nechal dostavět tři stěny, nemám totiž rád, když je vidět boční strana skříně. Jedna ze zdí uzavírá botník umístěný pod schody, další odděluje kuchyňskou linku od obývací zóny a třetí je v ložnici, kde opět zakrývá bok skříně.“
Na podlahu investor zvolil biokompozit, čili kombinaci dřeva a plastu. Je voděodolná, použil ji v bytě všude včetně koupelny. Většina nábytkového vybavení je zhotovena na míru, což platí i pro stoly a kuchyňskou linku. Tady pomohl kamarád truhlář, veškerý nábytek je vyroben v jednotném stylu, všechno spolu ladí.
TŘI PODSTATNÉ ELEMENTY
Na obvyklou zvídavou otázku, co se doma obzvlášť povedlo a na co je majitel hrdý, se nám dostalo podrobných odpovědí. „V bytě je několik zajímavostí, které mi daly extra zabrat. Jednou z nich jsou obrazy. Jsou dominantou bytu, oba mají rozměr přibližně 2 x 2 metry a jsou zavěšené nad schodištěm. Obrazy, které by se mi domů hodily a zároveň rozměrově pasovaly, bylo nereálné koupit a tak jsem se rozhodl je zadat. Samozřejmě ne komukoli… Uspořádal jsem něco jako malý konkurs. Vybíral jsem ze šesti malířů, každý mi ukázal svoje práce, popovídali jsme si o různých stylech a technikách. Mezi nimi vynikala velmi talentovaná malířka s pseudonymem Lilien a této volby opravdu nelituji. Dohodli jsme se, že obrazy budou něco jako velká skica. Použila pět technik. Na obrazech jsou místa, kde jsem prožil část života… Základní, střední a vysoká škola, rodný dům, chata… Z těchto míst vytvořila „Moje město“.
Zábradlí se povedlo
Další zajímavostí je zábradlí, vyráběli ho táta s dědou. Oba jsou velmi šikovní a zruční, a tak jsem jim jen nakreslil, jak bych si to přibližně představoval a oni to vyrobili. Výsledek je úžasný. Přiznám se, že jsem ani nečekal, že to bude až tak krásné. Na mezipodestu už jsem zábradlí nedával, chtěl jsem zachovat vzdušnost bytu, zábradlí tam není nutné. Až by v budoucnu přibyly děti, dá se tam jednoduše nainstalovat provazová síť a dětičky budou v bezpečí.
Originální obklady
Posledním a nejkomplikovanějším prvkem jsou cihlové obklady na stěnách. Použili jsme je všude v bytě, v každé místnosti. Jsou to odřezky z originálních starých cihel, ve dvou jsme je vynášeli do bytu půl dne, bylo jich víc než dvě tuny. Od řezání byly komplet špinavé, každý kus jsme museli důkladně opláchnout a okartáčovat. Následně jsme proužky lepili na zeď a na závěr klasika – spárování. Aby nebyl byt úplně jednotvárný, rozhodl jsem se, že v ložnici a pokoji pro hosty přetřu cihlový obklad na bílo. S těmi cihlovými obklady bylo jednoznačně nejvíc práce, ale výsledek stojí za to.“
CO DĚLÁ DOMOV DOMOVEM
„Je pro mě důležité, aby byl můj domov útulný, příjemný a teplý. Podstatné je, aby spolu všechno ladilo, proto byt nevnímám jako jednotlivé kusy nábytku, ale dívám se na něj jako na celek. Je to kombinace materiálů, nábytku, barev, doplňků… Nelze samozřejmě zapomínat na praktičnost, proto má každý detail svůj význam, ať už je to pisoár, botník pod schodištěm, magnetická nástěnka, která překrývá ošklivou rozvodnou skříňku, na míru vyráběné skříně a skříňky, svítidla, u nichž reguluji intenzitu osvětlení… Když už mluvíme o světle, pro mě je světelná atmosféra velmi důležitá. Všude v bytě jsem použil teplé světlo, svítící do žluta. Zároveň je intenzita všech svítidel regulovatelná vypínačem nebo stmívačem. Svítidla v obývací zóně, na schodišti a v ložnici jsem rozmístil po obvodu místnosti, aby po jejich rozsvícení vynikla struktura stěn s cihlovým obkladem. Po celém bytě jsem rozmístil svíčky, kombinace tlumeného teplého světla a svíček je večer kouzelná,“ vyznává se Martin.
„Na realizaci bytu se podílelo mnoho šikovných lidí. Od začátku jsem měl jasnou představu, jak by měl můj hotový byt vypadat, bez nich bych však nikdy nedosáhl požadovaného efektu. Každičký kousek tady je výsledkem jejich dokonalé práce.“
Mgr. art. Martin Jerz
Foto: Tomáš Dittrich
Datum vydání: 25. 1. 2018