Usedlost jako hrad i galerie

Majitelé této výjimečné rodinné usedlosti a velcí milovníci historie by podle svých slov bydleli nejraději v hradu. Těch možná v době, kdy začali svůj sen realizovat, nebylo mnoho na prodej. Nabízela se „jen“ rozlehlá usedlost se stodolou. A jednou živou krávou! Hrad si z ní tedy udělali, včetně tajné chodby.

„Hrad by asi neprošel schvalovacím řízením na stavebním úřadu. Tak jsme se uskrovnili,“ začíná s úsměvem své vyprávění Jan Svatoš. Vhodný objekt byl tehdy „k mání“ v Kostelci nad Černými Lesy. Když se budoucí paní výjimečného domu šla informovat na místní úřad o možnostech územního plánu, odnesla si odtud díky náhodě i kontakt na architekta Jana Línka, s nímž měla obec dobré zkušenosti. Ukázalo se, že byl ideální volbou pro nebývalý projekt.

RODINA I UMĚNÍ

„Po panu architektovi jsme žádali zděný podsklepený dům – kvůli tajné chodbě. Dům, kde
bude mít každý člen rodiny vlastní ložnici, bude v něm dost koupelen, pořádně velká kuchyně a prostorný obývák. Dům, kam se vejde moje knihovna s několika tisíci svazků, keramická dílna manželky-výtvarnice a galerie, kde bychom pořádali vernisáže našich přátel- výtvarníků. Kladli jsme mu na srdce, že dům musí být atypický, a vybídli ho, aby se bez obav rozmáchl,“ vzpomíná majitel na přelom let 1993 a 1994, kdy se dům začal projektovat. Nezvyklé zadání architekt uvítal a nakloněn byl i mnoha přáním Jana a Štěpánky, o nichž v závěru prohlásil, že byla často ještě bláznivější než jeho vlastní… Výsledek? Vznikl jeden z nejvýjimečnějších a zároveň nejúžas­nějších obytných objektů v Čechách, pro který platí jen jeho vlastní pravidla.

TVRZ I TAJNÁ CHODBA

Stavba započala na jaře roku 1995, kolaudace proběhla o tři roky později. Na rozlehlém po­zemku s původní stodolou, číta­jícím více než sedm tisíc metrů čtverečních, vyrostla rodinná usedlost připomínající uzavře­nou zemanskou tvrz, která je symbiózou několika vzájemně propojených a na sebe navazu­jících budov doplněných vysokou věží s rozhlednou.
Žádná místnost v domě nemá půdorys pravoúhlého čtverce či obdélníku, největší obytná bu­dova je dokonce zaoblená. Hlav­ní obytná místnost se otevírá vzhůru do krovu, kde prostor nad hlavou protínají pochozí lávky.

ŽIVOT VE VĚŽI

Věž není určena pouze k pozo­rování malebné okolní krajiny, ale uvnitř najdete i obytné prostory – v přízemí pokoj pro hosty, v patře pracovnu. Věž přináleží k výtvarné galerii s tak zvaným prvním vstupním nádvořím, zbudované z původní stodoly. Zde se pořádají výstavy. Část instalovaných uměleckých děl tvoří stálou expozici, zbytek se pravidelně obměňuje. S vedlejší budovou je věž spojena „tajnou“ chodbou, kterou ale již prošly desítky lidí. „Kdykoli přijede na návštěvu někdo z příbuzenstva, musíme ho chodbou provést,“ ří­ká majitel. „Kromě toho v ní jsou další knihy a vinotéka. Takže se dá tvrdit, že je to i praktické za­řízení.“ Méně tajná krytá chodba pak propojuje všechny objekty usedlosti na úrovni prvního pat­ra, vyjma věže. I ta má své další využití: slouží jako depozitář keramiky vyrobené v rodinném podniku.

GALERIE POD ŠIRÝM NEBEM

Atrium neboli druhé nádvoří objektu se rozkládá mezi domem a zahradním rybníčkem. Tvoří venkovní část galerie, kde jsou vy­stavovány umělecké objekty ze dřeva, kamene či keramiky. Zahrada za jezírkem pak zaují­má „třetí nádvoří“. Její odleh­lejší prostory jsou plné zajímavých zákoutí a opět slouží k vystavo­vání uměleckých děl.

Jan Svatoš a Štěpánka Bašková

majitelé

„Mezi naše nejoblíbenější místa patří terasa přístupná z obýváku směrem do zahrady a věž, odkud je vidět až do Krkonoš. Jsme i po letech domem nadšení. I když, kdybychom stavěli znovu, byl by asi větší. S rozměrnější a patrovou knihovnou a s možností pověsit toho více na zdi.“

Text: Naděžda Vondrášková;
Foto: Jaroslav Hejzlar

Datum vydání: 21. 8. 2021

Edit: Andrea Moudrá