U Pernikářových
V CHKO Blanský les chce příroda jen jedno – aby ji lidé respektovali. Sázet tu choulostivé dřeviny nebo se pokoušet o anglický trávník? Marná snaha. „Na zahradu si můžete vysadit jen to, co přežije tuhou zimu a větrné počasí,“ říká majitelka nevšední zahrady v Kuklově Radka Pernikářová.
Vnímavá a vynalézavá zahradnice si i ve zdejším klimatu dokázala vybudovat pestrou zahradu se spoustou květů. S výsadbami začala před pár desítkami let maminka majitelky a dcera jí vždy pomáhala. Zahradničení v rodině zakořeněné – třetí generace: dcera paní Pernikářové nedávno vystudovala zahradnickou školu v Lednici na Moravě.
Pod Kuklovským lesem
Zahrada Pernikářových leží u silnice pod lesem vesnici Kuklov. Nad pozemkem se zvedá skála. Směrem k východu se pozemek svažuje a zužuje do špičky. Podél silnice běží úhledná kamenná zídka s dřevěným plotem. Na jižní straně se jednoduché kovové mřížoví snaží udržet mlsné srnky mimo zahradu. Západní hranici zahrady tvoří nízká zalesněná skála za domem.
„Naším problémem je pitná voda. Máme jen užitkovou a tu pitnou vozíme buď z Budějic, nebo z jedné studánky. Už padesát let! Dokonce i ta užitková nám před časem zmizela, naštěstí stačilo pořádně vyčistit studnu a pramínek se nějak vzpamatoval.“
Rodiče současné majitelky odvedli na pozemku, k němuž patřila i velmi zanedbaná chalupa velký kus práce: zrušili veliké hnojiště, vyčistili pozemek od kamenů, zasázeli první ovocné i okrasné dřeviny.
Radka Pernikářová postupně z vysbíraných kamenů a z kamenů pocházejících ze zbořené stodoly postupně vytvořila terásky vedoucí podél okraje roviny, na které stojí stavení.
Travnatou rovinku podél domu lemují kromě keřů i kamenná koryta a květináče. „Není špatné jedno koryto napustit vodou jako ptačí pítko ozdobené vodními rostlinami. Vykvetly mi tu i vodní hyacinty, na to jsem docela pyšná. Pochopitelně je ale na zimu musíme odvézt do našeho bytu v Budějovicích a spolu s nimi i další rostliny.“
Břečťan jako dominanta
„Maminka zasázela před chalupu kdysi dávno modříny a pod ně nějaký ten břečťan. Modříny kompletně podlehly obaleči, takže jsme koruny seřízli a spodní část kmenů s břečťanem jsme ponechali. Jak do něj najednou šlo mnohem víc slunce, tak se neuvěřitelně rozrostl. Na podzim je to neuvěřitelný hukot včel a vos. Také si užíváme dotazů kolemjdoucích, jaké podivné stromy tu máme. Nikdo nevěří, že se břečťan může tak rozrůst.“
Pod touto skupinkou stromů se ukrývá jako malé tajemství nalezený německý náhrobní kámen z počátku dvacátého století. Ke stavení pak vybíhá pestrý záhon korunovaný kamenným „menhirem“. Jeho čarovnou moc posilují i zvířecí lebky z okolních lesů.
Když sejdeme po širokých kamenných schodech o něco níže, oceníme zblízka kamenné terásky. Pyšní se hostami, bergeniemi, dlužichami, zvonky, růžičkami – zkrátka pestrou všehochutí. Bují tu i venkovní tradeskancie virginská s modrými kvítky a samotné kamenné zídky zdobí netřesky nebo vděčný zvěšinec zední.
Stačí popojít pár kroků a máte před sebou travnatý sad. „Jsou tu švestky, jabloň šampion a hrušeň, ale s její úrodou moc spokojená nejsem,“ říká majitelka.
Daří se tu keřům, lísce nebo kalině. U plotu jsme nechali jeden černý bez. A úplně do špičky pozemku chci zasadit borovici vejmutovku, jako optické zakončení zahrady.“
Paty některých ovocných stromů obkružují široké trvalkové záhony, které na jednom místě vystřídal obyčejný hrášek obsypaný lusky.
Sázím podobné k podobnému
Proč veškeré výsadby vypadají tak přirozeně a ladně? Je to tím, že majitelka sází podobné k podobnému. Růže s pivoňkami, třapatky s kolotočníky a jiřinami, dlužichy se šalvějemi a podobně. Výsadba pak působí kompaktně, nic z ní netrčí vzhůru ani do stran. Některé záhony ladí v jednom tónu, třeba vícero druhů zvonků a straček u plotu. Jinde se barvy vhodně doplňují, jako je tomu za domem, kde dominují růžové náprstníky se žlutými vrbinami.
Okolní lesy skýtají spoustu hub, malin a borůvek, ale i na zahradě je čeho si zobnout. Přítel paní Pernikářové je sběratelem aut – veteránů. Svým miláčkům pořídil velkou kůlnu, a aby stavba nenarušovala zahradní zeleň, odložel ji trelážemi která je dokonale porostlá aktinidií neboli kiwi. Plody se prý mohou jíst tak, jak jsou, bez loupání.
„Pěstuji se samozřejmě také bylinky do kuchyně, trochu cibule a ve skleníku rajčata nebo okurky, ale ostatní zeleninu si kupujeme. Za tu námahu a peníze mi to nestojí, zvlášť poté, co mi srnka spásla kompletně všechny čerstvě zasázené jahody.“
Úprava skály
S pomocí přítele stavaře majitelka vybudovala za domem fortelnou kamennou zeď a skálu trčící nad stavením očistila od všech dřevin. Náletové smrčky ustoupily jediné borovici, kterou majitelka zaštipuje, na skále se nyní daří kapradinám, netřeskům, maceškám a veigelii.
Pod skalou vzniklo pidijezírko v plastovém džberu zapuštěném do země a vedle něj se daří již zmiňované kombinaci náprstníků a vrbin, které doplňují hosty a ozdobné traviny.
Štít domu se paní domu dokonale zdařilo zazelenit přísavníkem, ale pak si řekla „dost“. Štít je totiž z krásného kamene a byla by škoda jej celý skrýt v zeleni. Proto přísavník průběžně krotí. Alespoň je vidět i na otvory, v nichž hnízdí vrabci polní.
Majitelka, původem z Plzně si libuje, že nyní, když už je zahrada v pořádku, užívá si procházek po okolních lesích, sbírá rostliny do suchých vazeb a dalších aranží, které dělá pro své kamarádky. „Z městské holky jsem se změnila v člověka, který už chce být jenom v přírodě. Objevila jsem tu louku se vzácnými orchidejemi: vemeníkem dvoulistým a vstavači. Příroda se v CHKO vzpamatovala: vrátily se sem užovky, zmije i rosničky.“
Foto: Zdeněk Roller
Datum vydání: 16. 7. 2015
