Typy základů podlah

Kompletní rekonstrukce starého bytu musí začít od podlahy, a to doslova. Jaké máme možnosti?

Základ podlahy zejména u panelových bytů tvoří beton. Po letech užívání si však zaslouží obnovu. Beton užitý jako podlaha se nazývá potěr. Rozeznáváme čtyři základní typy: litý beton využitý jako potěr, litý anhydritový potěr, beton ze zavlhlé betonové směsi a skupinu tzv. suchých podlah. Každý z uvedených typů podlahy je specifický a má své výhody i nevýhody.

Litý beton

Potěr z litého betonu je nejpevnější, ale také nejdražší, protože jeho realizace vyžaduje pečlivou přípravu. Nejprve je nutné vytvořit tzv. vanu: Izolace z polystyrenu je pečlivě překryta slepenou polyetylenovou fólií tak, aby při lití směsi beton nemohl zatéct pod polystyren. Směs je namíchána přímo z betonárny a má v sobě hodně vody, takže je třeba dbát na to, aby se při postupném vysychání betonu nedeformovala podlaha zejména v rozích místností. Jinak je litý beton samonivelační (sám se srovnává do roviny), čemuž ještě napomáhají vibrace pomocí dlouhé tyče. Ty odstraňují vzduchové kapsy v betonu. Výhodou je rychlost práce (za den vytvoříte až 1 000 m² podlahy) i skutečnost, že se tato technologie hodí pro pokládku podlahového vytápění. Velmi obtížně se zde ovšem realizuje drobný spád pro odtok vody (hodí se v koupelně i na terase).

Anhydritový potěr

Také potěr na bázi síranu vápenatého (anhydritu) je směs, kterou vám přivezou předem namíchanou z betonárny, ale může mít různou pevnost v tahu za ohybu (20 až 30 MPa – třídy F4 až F6). Rozdíly vznikají změnou množství síranu vápenatého: Čím více je ve směsi chemie, tím vyšší má pevnost. Zvyšovat pevnost dodatečnými modifikacemi už není možné. I anhydritový potěr je samonivelační, tedy relativně snadno vytváří rovinu. Povrch se také musí vibrovat, aby ve směsi nezůstávaly vzduchové kapsy, shodná je i rychlost realizace (1 000 m² za den). Zpracování směsi je jednoduché a nevznikají deformace rohů, ale práce vyžaduje obdobnou přípravu (izolační polystyrenová „vana“ s PE fólií). Cena je oproti litému betonu výrazně nižší. Výhodou je dlouhá zpracovatelnost směsi a možnost vytvořit podlahu menší tloušťky (při dokonalé přípravě podkladu stačí 3 cm). Anhydritový potěr má podstatně vyšší tepelnou vodivost než litý beton a dokáže dokonale obklopit rozvod podlahového vytápění. Zároveň má ovšem nižší tepelnou setrvačnost. Beton tak sice prohřeje podlahu pomaleji, vydrží však déle hřát. Anhydrit nelze použít v prostředí s výraznou vlhkostí: Za mokra ztrácí pevnost a může se dokonce rozpadnout. Rovněž vibrace snáší velmi špatně.

Cementová mazanina

Povrch podlahy ze zavlhlé betonové směsi (cementová mazanina) se vytváří strojním hlazením. Podlaha má sice menší pevnost, ale pro běžné rodinné domy i byty bohatě stačí. Cena je výrazně nižší. Protože betonová směs není litá, nýbrž pouze zavlhlá, nedochází k přehnané hydrataci, takže při tvrdnutí (odpařování vody) nehrozí změny tvaru a deformace v rozích místností. Zavlhlá směs je velmi variabilní, bez potíží zde můžete realizovat spád přesně podle potřeby. Před realizací není nutná důkladná příprava (podkladní izolace s PE fólií), protože směs nikam nezateče. Kvalitní beton ovšem vznikne jen díky řádně provedenému procesu hydratace, který trvá několik dnů (vytvrdnutí 24 hodin, pak tři dny kropení vodou). Srovnávání betonu do roviny je namáhavá ruční práce, která je podstatně pomalejší (maximálně 250 m² za den). Pokud byste chtěli vytvořit zátěžovou podlahu (např. v garáži), můžete k tomu využít armovací sítě.

Suché podlahy

Co představuje největší výhodu suchých podlah? Je to vcelku nasnadě: Podlaha nezanáší do stavby dodatečnou vlhkost, čímž umožňuje rychlý postup výstavby bez technologických přestávek. Nízká hmotnost navíc předurčuje suché podlahy pro bezpečné provádění rekonstrukcí bez nadměrného zatížení stávající konstrukce domu. Často bývá řešení hrubé podlahy suchou cestou využíváno také u dřevostaveb (jak u moderních, tak při rekonstrukci starších). Prostor orámovaný dřevěnou obvodovou konstrukcí a základovou deskou, která nemusí být vždy rovná, se vyplní vyrovnávacím podsypem (suchým potěrem) na bázi cementu či umělého kameniva, překryje izolační vrstvou (minerální vata nebo polystyren) a případně ještě vrstvou podlahového vytápění. Následně celou konstrukci zakryjí speciální sádrokartonové, sádrovláknité nebo cementové desky. Díky možnosti kombinovat podlahové dílce s vhodným podsypovým či samonivelačním materiálem vyrovnáte bezpečně i značné nerovnosti podkladu. A to je v případě rekonstrukce další velmi podstatná přednost.

Povrchová vrstva

Povrch podlahy vám nabízí na výběr opravdu pestrou škálu materiálů. Může být z keramické dlažby, ze dřeva, korku, laminátu, vinylu (PVC), přírodního linolea (Marmoleum), stoprocentně recyklovatelných kompozitních krytin s minerálním jádrem (SPC) nebo ryze přírodních bio krytin z obnovitelných zdrojů. Poslední dva zmíněné typy podlah jdou vstříc ekologii, nabízejí však také teplý povrch příjemný na dotek i při chůzi, nízkou kročejovou hlučnost a odolnost vůči opotřebení i v případě vyšší zátěže. Některé povrchy se k podkladu na pevno lepí, jiné se pokládají jako plovoucí, některé nabízejí oba způsoby pokládky (vinyl). Při výběru konkrétního materiálu byste si měli hlídat nejen cenu, ale především životnost, stálobarevnost, odolnost (jak mechanickou, tak proti UV záření), vhodnost pro použití na podlahové vytápění (povrch musí mít nízký tepelný odpor) a jednoduchost údržby.

Text: Vít Straňák
Foto: se svolením firem Quick Step, RAKO, Fermacell, AŘbeton

Datum vydání: 13. 12. 2023

Edit: Andrea Moudrá