Teplo ze všech stran

Příjemné teplo domova je možné zajistit, aniž bychom museli řešit, kam s radiátory či kamny. Velmi dobře se v našich domovech zabydlelo podlahové topení, ale hřát nás mohou i stěny či strop.

A přitom můžeme mít pocit, jako by nás hřálo slunce. To nás totiž zahřívá sálavým teplem – pomocí infračervených paprsků, které procházejí vzduchem, aniž by ho zahřívaly. Ale zahřejí přímo nás a také předměty, od kterých se následně ohřívá vzduch. Vysoký podílem tohoto příjemného sálavého tepla se mohou pochlubit právě velkoplošné systémy vytápění, o kterých je řeč. Na rozdíl od radiátorů, od nichž se teplo šíří prouděním – konvekcí. Ohřátý stoupá vzhůru od radiátoru a ochlazováním postupně zase klesá.
Výhodou velkých sálavých ploch je, že pocit tepelné pohody získáme při nižších teplotách vzduchu v místnosti, ušetří se tak energie na vytápění.

Podlaha, stěna či strop?

Zatím se nejčastěji k vytápění používá plocha podlahy. Je to logické, teplo stoupá vzhůru… Podlahové topení má však nejnižší podíl sálavé složky, asi 55 %. U stěnového je vyšší – asi 65 %, navíc je výhodou, že teplo sálající ze stěn působí velmi příjemně. Velmi vhodná proto může být kombinace podlahového a stěnového vytápění. Nevýhodou je jisté omezení z hlediska rozmístění nábytku, či zavěšování obrazů, polic…
Myslíte, že stropní vytápění není vhodnou variantou, protože teplý vzduch stoupá vzhůru, a u hlavy bude horko a nohou chladno? Opak je pravdou. Sálavý strop nejlépe simuluje slunce. Vyzařuje směrem dolů infračervené paprsky, které jsou pohlcovány podlahou, stěnami i předměty, a teprve po dopadu na tyto předměty se přemění na energii tepelnou. A zároveň přímo zahřívají i osoby. Podíl sálavé složky je zde nejvyšší, zhruba 80 %. U stropu je navíc k dispozici větší účinná topná plocha, také zcela logicky – na stropě nemáme nábytek.

Elektrické, nebo teplovodní?

To bývá základní otázka, na niž však není jednoznačná odpověď. Záleží na tom, do jakého domu vytápění pořizujeme, jaká je jeho tepelná ztráta, zda se jedná o novostavbu či rekonstrukci, jakým způsobem bude ohřívána voda… Jednoznačně lze odpovědět tam, kde chceme volit plošný systém jako doplňkový, například při vytápění podlahy v koupelně, před kuchyňskou linkou, v dětském pokoji. Tam jistě padne volba na elektrické topné rohože či kabely. Elektřinu můžeme volit i jako hlavní zdroj vytápění, zvláště v energeticky úsporných domech, kde je její potřeba na vytápění nízká. Výhodou jsou nízké investiční náklady, snadná regulace i to, že lze jednoduše regulovat teplotu v každé místnosti zvlášť.
Výhodou teplovodního topení je možnost využití různých zdrojů tepla, včetně obnovitelných, které mohou zároveň ekonomicky ohřívat vodu, navíc mohou být využity i k chlazení objektů.
Při rozhodování, zda dát přednost elektrickému či teplovodnímu systému, může sehrát roli potřebná tloušťka podlahy, která je u teplovodního vyšší než u elektrického, což může být důležité například u rekonstrukcí.

Výhodou velkoplošných systémy je rovnoměrné rozložení teplot v místnosti.

Elektrické systémy

Elektrické podlahové topení může být akumulační, uložené v silnější betonové vrstvě, která se nahřívá v době levného tarifu, většinou v noci, a po zbytek dne je teplo z podlahy postupně uvolňováno. V současné době však převažují přímotopné systémy, kdy jsou topné prvky – kabely, fólie či rohože uloženy blízko pod krytinou. Zaručují rychlejší dosažení požadované teploty podlahy a zejména pružnější regulaci. Tam, kde je elektřina použita jako hlavní zdroj tepla, snižuje provozní náklady zvýhodněná sazba, která zpravidla platí dvacet hodin denně, a to nejen pro vytápění, ale i další elektrospotřebiče.

Teplovodní systémy

Teplovodní podlahové či stěnové vytápění pracuje obdobně jako klasické ústřední topení, jen místo radiátorů je otopným tělesem plocha podlahy či stěny. Díky tomu, že vyžadují nižší teplotu topné vody a menší teplotní spád, jsou tyto systémy hospodárnější.
Plošné systémy je možné kombinovat s radiátory i podlahovými konvektory. Nutný je správný návrh tak, aby mohly využívat stejnou teplotu vody jako podlahový systém, jinak je potřeba připojení na samostatný okruh. Přestože je teplovodní topení méně pružné, existují účinné možnosti regulace, nejen centrálně pomocí prostorového termostatu, ale odborníci dokáží navrhnout a realizovat řešení pro regulaci teploty v jednotlivých místnostech.

Podlahové konvektory

Otopná tělesa zabudovaná v podlaze jsou zaměňovaná s podlahovými systémy. Fungují obdobně jako radiátory, k provozu však potřebuje konvektor až dvacetkrát méně vody než radiátor, protože voda není v celém tělese, ale pouze ve výměníku, přes který se ohřívá vzduch. Díky nízké potřebě vody tělesa okamžitě reagují na vytápění či dochlazování interiérů. Velmi dobře se uplatňují zvláště v místnostech s velkými prosklenými plochami, které jsou většinou chladnější než dobře izolované stěny. Konvektory před nimi vytvoří tepelnou clonu, která zabrání pocitu sálání chladu z těchto ploch.

Jakou krytinu?

• Na podlahové topení jsou vhodné krytiny s malým tepelným odporem, které jsou schopny dobře vést teplo.
• Téměř ideální je dlažba, která je však mimo topnou sezonu pocitově chladnější.
• Vhodné jsou vinylové krytiny pro svůj nízký tepelný odpor – téměř jako dlažba.
• U ostatních typů krytin je potřeba sledovat údaje výrobců, kteří by měli vhodnost krytiny pro podlahové topení deklarovat. Použít pak můžeme laminát, korek, vícevrstvé dřevěné krytiny, dokonce i koberec.

Text: Miloslava Perglová
Foto: archiv firem

Uložit

Datum vydání: 18. 4. 2019

Edit: Andrea Moudrá