Teplo ze všech směrů

K dávno osvědčenému podlahovému vytápění se před nějakou dobou připojilo i novější vytápění stěnové. A zvykáme si už i na vytápění stropní. Všechny tyto varianty se schovávají pod souhrnným názvem velkoplošné vytápění; to proto, že nám doma topí velké plochy – podlahu, stěny, strop. A jde jim to dobře a nám to svědčí…

Chceme-li vyhřívat místnosti bez radiátorů, pak zvolíme velkoplošné vytápění. Jeho topné kabely, rohože nebo fólie se ukládají do podlahy, stěn či stropu. Vyhřívají místnosti rovnoměrně a úsporně, takže tepelná pohoda se dostavuje dříve a při nižší teplotě – a to má vliv na úsporu financí za energie. Velkoplošné topné systémy je možné instalovat při stavbě domu, ale i dodatečně do hotového interiéru, třeba při rekonstrukci bytu.

Dva systémy velkoplošného vytápění

Princip velkoplošného vytápění spočívá v uložení topných fólií nebo kabelů (kladených samostatně nebo integrovaných do rohoží) pod podlahu anebo pod omítku stěn či stropu. Tento typ vytápění se dělí do dvou velkých skupin: na topení elektrické a topení teplovodní. To podle média vedoucího teplo. V prvním případě je to elektřina zahřívající topné fólie, dráty, sítě či rohože, v případě druhém teplá voda procházející tenkými trubkami. Takže nám topí elektrické kabely, rohože nebo fólie, anebo potrubí s teplou vodou zabudované do podlahy, stěn nebo stropu.

Elektrické podlahové topení o něco méně akumuluje teplo než systém teplovodní, je to tedy systém operativnější, který rychleji a citlivěji reaguje na zapnutí a vypnutí. Topné rohože, fólie či kabely se instalují buď přímo pod podlahovou krytinu, nebo se ještě překrývají stěrkou či mazaninou. Topná část podlahy je nižší, topení lze rychleji namontovat.

Teplovodní topení potřebuje při instalaci více stavebních úprav, jeho topná vrstva je vyšší. Systém potom akumuluje více než systém elektrický, takže teplo po vypnutí systému vydrží déle.

Kombinovat podlahové a stěnové (nebo stropní) vytápění v jedné místnosti je možné, ale není k tomu důvod.

Rychlý náběh tepla

U elektrických velkoplošných topných systémů je jednou z klíčových výhod jejich operativní regulace. Ovlivňovat teplotu tady lze rychle, teplo rychle naběhne a po vypnutí opět podlaha rychle vychladne. V případě teplovodních systémů se médium (voda v trubkách zabudovaných v podlaze) po zapnutí pomaleji zahřívá a po vypnutí pomaleji chladne. Elektrické rohože, kabely a fólie se rychle zahřejí, rychle reagují na změnu programu, a také rychle vychladnou – téměř ihned po vypnutí.

Rovnoměrná teplota v místnosti

Díky rovnoměrnému rozdělení tepla vnímáme teplotu v místnosti o 1–3 °C vyšší než ve skutečnosti je. Snížení teploty v místnosti o tuto subjektivní tepelnou rezervu umožní každoroční úspory energie zhruba 10-15 %.

Velkoplošné topné systémy dokážou i chladit. Při vytápění i chlazení velká topná (chladicí) plocha rovnoměrně ohřívá či chladí bez rušivého proudění vzduchu (to je vhodné pro děti nebo alergiky). Vyzařované teplo se v prostoru rozkládá rovnoměrně.

Pod jakoukoli podlahou

Moderní topné velkoplošné systémy už mají širokou toleranci a snesou nad sebou nejen dlažbu jako kdysi první podlahová vytápění, ale jakoukoliv podlahovinu. Na podlaze se topné systémy ukládají pod stěrku nebo rovnou pod nášlapnou vrstvu: tedy pod laminát, dlažbu, marmoleum, kaučukovou, vinylovou, dřevěnou nebo jinou podlahu.

Stěnový a stropní teplovodný systém

Teplovodní systém stěnového a stropního vytápění se skládá z tenkých ohebných (například polybutenových) trubek položených na stěny či strop. Musí mít odolnost vůči usazování vodního kamene a nečistot. Systém doplňuje rozdělovač sloužící k rozvádění ohřáté vody do topných okruhů. Rozdělovač je umístěný v rozvodové skříni integrované do stěny. Pomocí regulačních prvků se potom řídí průtoky v jednotlivých okruzích, čímž se v jednotlivých místnostech zvyšuje nebo snižuje teplota.

Voda není horká jako v radiátorech ústředního topení, kde dosahuje až 90 °C, velkoplošné topné nízkoteplotní systémy ke svému provozu vyžadují vodu méně ohřátou – na 50 °C, u některých nejnovějších výrobků má voda teplotu jen kolem 35 °C.

Obecně platí: čím více ploch v budově vytápíme, tím nižší je požadovaná přívodní teplota. A čím nižší je provozní teplota vody, tím více ušetříme za topení. Vhodným zdrojem tepla pro vytápění nebo chlazení jsou tepelná čerpadla.

Když topí stěny

Topným tělesem se může také stát celá bytová stěna anebo stěn více. Velmi jemné potrubí nebo topné rohože stěnového vytápění se zabudují přímo pod omítku nebo se ještě vkládají do speciální sádrovláknité desky – takzvaného podomítkového panelu. Ve stěnách se využívá velmi tenká topná fólie o síle zhruba 0,4 milimetru. Ze stěny potom vychází příjemné rovnoměrně sálavé teplo. To oceníme třeba ve starých domech se studenými zdmi.

Teplo přichází ze stropu

Možná nás napadne, proč se moderní vytápění přesunuje do stropu, když víme a zkušenost nám dává za pravdu, že je příjemné mít hlavu v chladu a nohy v teple? Vtip je v tom, že u sálavého stropního topení činí rozdíl mezi teplotou u podlahy a u stropu pouze asi jeden až dva stupně Celsia. Když termostat nastavíme například na 21 °C, u stropu místnosti bude 22,5 °C, u podlahy 20,5 °C, uprostřed pak 21 °C.

Jev, kdy teplý vzduch stoupá ke stropu, se vyskytuje u vytápění radiátory a konvektory. Ty mají výrazně vyšší teplotu, než je teplota vzduchu. Vzduch se od topidel ohřívá a zvětšuje svůj objem (čímž klesá jeho objemová hmotnost). Chladnější vzduch s vyšší objemovou hmotností proto teplý vzduch vytlačuje nahoru – u klasického vytápění je nejtepleji u stropu. U sálavého vytápění je to jinak: panely vydávající infračervené záření zahřívají přímo nás bez zprostředkování přenosu tepla vzduchem. Zima na nohy tedy nehrozí.

Rozdělení teploty u podlahového vytápění (zdroj AEG)

18 °C – u stropu

20 °C – uprostřed

25 °C – u podlahy

Rozdělení teploty u konvekčního vytápění (zdroj AEG)

26 °C – u stropu

22 °C – uprostřed

18 °C – u podlahy

Rozdělení teploty u stropního vytápění (zdroj Fenix Jeseník)

22,5 °C – u stropu

21 °C – uprostřed

20,5 °C – u podlahy

 

Termostat má řadu funkcí

Teplotu lze zvolit v jednotlivých místnostech různou nebo stejnou v celém bytě. Systém se dá ovládat ručně, ale i dálkově prostřednictvím mobilu. Navolit lze odklad zapnutí topení na jakýkoliv den, hodinu a minutu, vybrat si můžeme program dovolená nebo jakýkoliv jiný. Stačí zvolit požadovanou teplotu místnosti a zbytek zařídí systém; čidlo vnímá teplotu v místnosti, a jakmile poklesne, topení se zapne. Opět se vypne, až teplota překročí danou mez.

S izolací přijde teplo rychleji

Na nedostatečně izolované podlahy starších domů je vhodné před instalací topných kabelů či rohoží položit izolační desky. Podlaha s elektrickým podlahovým vytápěním se při standardních podmínkách zahřívá z 20 °C na 28 °C asi 1–1,5 hodiny. S doplňkovou izolací silnou 6 až 10 mm může být podlaha prohřátá za 10–15 minut. Tuto vlastnost oceníme hlavně v koupelnách.

Velkoplošné (podlahové, stěnové a stropní) vytápění

– Šetří místo, na stěnách nejsou radiátory.
– Z celého systému je viditelný pouze termostat na stěně.
– Udržuje čistotu – nevíří prach.
– Je téměř bezúdržbové.
– Místnost má velmi vyrovnanou teplotu ve všech koutech a výškových úrovních.
– Tepelná pohoda při nižší teplotě šetří naše finance: je nám příjemně při teplotě až o 3 °C nižší než u topení klasického.

Alena Gembalová

Datum vydání: 26. 8. 2015

Edit: Pěkné Bydlení