Symfonie pro bílou a světlo

Snad není náhodou, že rekonstrukce domu hned vedle hudební školy v centru Litomyšle proběhla v jedinečné souhře všech zúčastněných, že si investorka s architekty padla do noty. A že výsledkem je harmonický souzvuk starého se současným.

Tři vikýře ve střeše prozrazují, že poměrně malý dům skrývá za obnovenou historickou fasádou více než původní prostory. Avšak překvapí, že zde najdeme moderní zdravotnickou laboratoř i pohodlný podkrovní byt.

 

TÝMOVÁ ZÁLEŽITOST
Najít vhodný prostor pro laboratoř bylo úkolem číslo jedna. Když se však našel starý neudržovaný dům se dvorem, který umožňoval umístit sem kromě provozu i byt, rozhodla se spolumajitelka laboratoře splnit si zároveň svůj sen o přestěhování z paneláku. Základní architektonický návrh svěřila Karlu Šrámkovi a později, při hledání architekta pro řešení interiérů jak provozu, tak bytu, se na doporučení známých obrátila na Patrika Zamazala. Ten pak spolu s kolegou Pavlem Grizem ze studia Molo Architekti převzal veškeré projekční práce. „Navázali jsme na koncepci uspořádání a základní rysy studie. Rekonstrukce je vždy složitá záležitost, která vyžaduje celý tým profesantů – statika, topenáře, elektrikáře, vzduchotechnika… Organizovali jsme proto týmová jednání, kde se všechny profese potkaly, vzhledem ke složitosti úkolu jsme přizvali i inženýra Josefa Šandu z VŠUP. Vytvořila se tak parta lidí, která společně řešila všechny záludnosti rekonstrukce a náročného provozu,“ vysvětluje Patrik Zamazal. „To, co je vidět, je architektura, ale je nutné ji vnímat i s tím, co je vevnitř.“ Jak investorka, tak architekti vyzdvihují i lví podíl perfektního stavebního dozoru – Jiřího Zlámala, a samozřejmě realizační firmy Stapo se stavbyvedoucím zapáleným pro věc – Matějem Jeřábkem.

  

STARÉ ZACHOVAT, NOVÉ PŘIZNAT 
Soulad mezi majitelkou a architekty panoval již v základním přístupu k rekonstrukci – zachovat to, co je možné, aby nebyl narušen charakter městského domu v historické zástavbě. Ale ne za každou cenu. Bylo například zbouráno schodiště, když se při průzkumu ukázalo, že jeho rekonstrukce by stála víc než nové. „Co je solidní, to se má zachovat, ale jakákoliv přestavba se má dělat tak, aby vyhovovala teď, byla funkční a nenutila žít tak jako před třemi sty lety,“ říká majitelka. „A aby měla i současný vzhled,“ dodává Patrik Zamazal, „nemám rád, když si na něco hrajeme a lžeme, myslím, že lží je v životě hodně, proč si tedy lhát ve věcech, kde to je zbytečné.“ Podstatné bylo vytvořit zde dostatek funkčního prostoru a do temného domu přivést světlo. V původních prostorách našla své místo laboratoř a zázemí personálu, přístavbou se dům rozšířil směrem do dvora, kde prosklenou fasádu cloní od východního slunce demontovatelný dřevěný rošt.

 

 

 

 

BYT S LÁVKOU 
A v souladu s tímto přístupem je řešen i podkrovní byt. Leckdo by zde, stoupaje vzhůru po soukromém schodišti, čekal romantické podkroví pod dřevěnými trámy a kleštinami, ale v této soudobé nástavbě zahlédne minulost jen při pohledu z okna nebo z terasy, která ho přivítá jako první. Co spatří za prosklenými vstupními dveřmi, je otevřený prostor, v němž je dominujícím prvkem světlo: Světlo z vysoko položených střešních oken, které se láme přes galerii vedoucí jako vysoká lávka středem místnosti, a světlo ze tří vikýřů směrem z ulice a z protilehlé prosklené terasy. Každé z nich má jiný charakter a jinak se mění s postupujícím dnem. Pocit světlosti prohlubuje převládající bílá barva interiéru, světlé dřevo nábytku i bělená dřevěná podlaha. Když vysvitne slunce, kreslí na bílých stěnách i na stropě proměnlivé obrazce. „Konstrukci střechy jsme schovali do izolace, čímž jsme si uvolnili ruce a mohli jsme si dovolit s prostorem více pracovat,“ vysvětluje Patrik Zamazal. „Galerii jsme nechtěli řešit jen jako komunikaci k horním místnostem, protože se často stává, že tam člověk jde jen tehdy, když není zbytí. Proto jsme zde vytvořili pod hřebenem střechy prostor pro pobyt, kde je možné si ještě více užívat světla a výhledu.“ Že se to povedlo, potvrzuje paní domu: „Ráda tam pracuji nebo si čtu. A nejen já, rády se tu scházejí i návštěvy. A díky tomu, že je pobytová lávka umístěna uprostřed, může světlo dopadat na všechny strany a celou místnost je možné vnímat až do krovu, i když stojíte přímo pod lávkou.“

 

FUNKČNĚ A NENÁPADNĚ 
Do poměrně malého prostoru, který se vešel pod střechu, jejíž hřeben byl omezen limitem daným památkáři, se musela vejít obytná místnost s kuchyní, ložnice, pokoje pro přespání dětí či hostů, koupelna a technická místnost. Prostor byl ještě zmenšen masivní izolací nutnou k tomu, aby se podkroví nepřehřívalo ani neprochládalo. Paní domu si přála především velkou kuchyň, protože ráda vaří, často i pro početnou společnost. Obytné místnosti tak dominuje kuchyňský pult, který umožňuje, aby hostitelka byla neustále v kontaktu s návštěvou. Architekti i majitelka si pochvalují vzácnou shodu jak ve výtvarném názoru, tak ve všech provozních disciplínách. Navrhovaná řešení byla díky tomu většinou těmi pravými na první pokus. Déle vybírali materiál pro kuchyňskou desku a hledali ideální barevné řešení interiéru. Investorka vypráví o tom, jak ji architekti zavedli do kuchyňského studia a pozorovali její reakce na různé materiály, a trochu k jejímu vlastnímu překvapení zvítězilo kalené sklo. To potěšilo i oba architekty, kteří dávají přednost plošným materiálům před obklady a dlažbou. Rádi pak zopakovali sklo i jinde v interiéru, v koupelně na svislých i vodorovných plochách či jako dělicí stěnu mezi šatnou a ložnicí. „Hladký povrch beze spár je pro mne požehnáním,“ vypráví investorka, „se svým mikrobiologickým vzděláním vidím mikroby všude.“ Beze spár je i měkká polyuretanová stěrka použitá na podlahách v koupelně, na WC a na schodech. Barevné řešení nechávali nakonec. „Myslíme si, že prostor má žít lidmi, kteří v něm bydlí nebo pracují. Pokud ho uděláme výrazný, pestrý, přetluče jejich individualitu, a navíc se časem okouká,“ říká architekt Zamazal. Navrhovali bílou, té se však majitelka bránila při vzpomínce na svou první kuchyň v paneláku. Ale nakonec sama přišla s tím, že tam vlastně jiná barva být nemůže. Stěny teď čekají na obrazy, ale s jejich výběrem paní domu nespěchá, čeká, až se někde objeví takové, které ji chytnou za srdce.

 

DŮM ŠMILOVSKÉHO, LITOMYŠL
Realizace: 2011 – 2013
Autoři: MOLO ARCHITEKTI s.r.o.
Architektonický návrh: MgA. Pavel Griz, Ing. Karel Šrámek, MgA. Patrik Zamazal
Návrh interiérů: MgA. Pavel Griz, MgA. Patrik Zamazal
Spoluautor: Zdeňka Svojanovská
Návrh zahrady: a05 – Ing. Pavlína Malíková
Grafický design: SYMBIONT MgA. Ondřej Lím, MgA. Michal Smejkal
Odborný poradce: Ing. Josef Šanda
Dokumentace ke stavebnímu povolení: Ing. Jan Hrdina
Prováděcí dokumentace stavební: Ing. Jan Hrdina, MgA. Patrik Zamazal
Statika: Ing. Jan Hrdina
Elektro: Pavel Bartoň, Pavel Čada
VZT provozu: Ing. Romana Vacková
Vytápění provozu: Ing. Libor Sauer
VZT a vytápění byt: Ing. Bohumil Kopečný
ZTI: Luboš Bartoš
Osvětlení: Ing. Evžen Maletič, Delta Light Czech
Koordinace a AD: MgA. Patrik Zamazal
Inženýring: Pavel Bartoň
Technický dozor investora: Ing. Jan Zlámal
Realizační firma: STAPO Ústí nad Orlicí

VYTÁPĚNÍ A VĚTRÁNÍ 
Byt je vytápěn samostatně a díky tomu, že je zateplen na úrovni pasivního domu, má velmi malé tepelné ztráty. K vytápění tedy stačí pouze větrací rekuperační jednotka. Využívá teplo z odcházejícího vzduchu k ohřátí čerstvého a v případě potřeby ho elektricky dohřeje na potřebnou teplotu. Navíc je zde elegantní zavěšený krb, ve kterém se topí hlavně pro radost nebo v případě, že je třeba byt co nejrychleji vytopit. Izolace chrání podkroví dostatečně i v létě, slabším článkem jsou zde střešní okna, proto jsou opatřená venkovními žaluziemi. „Od února jsem netopila, vše zvládá rekuperační jednotka. V zimních slunných dnech ani nemusí vzduch dohřívat, a přesto je zde 22 stupňů,“ vysvětluje majitelka. „V létě pak stačí otevřít přes noc střešní okna, ráno je zavřít a je tu pak celý den příjemný chládek. Navíc se tady díky kvalitním oknům nepráší a neslyším hluk z ulice.“ Podle architekta Zamazala je v novostavbách, které jsou dnes obecně kvalitně utěsněné, řízené větrání nezbytné, aby byl spolehlivě zaručen dostatek čerstvého vzduchu bez zbytečných tepelných ztrát.

 

 

 

Kombinace malé firmy a bytu vytváří živou koláž, která umožňuje domu v centru města žít po celý den na sto procent.

KOUSEK PŘÍRODY 
Jak zaměstnanci laboratoře, tak majitelka mají možnost oddechnout si v malé zahrádce, která vznikla ze zbytku dvora. Její řešení nebylo snadné, terén je výškově členitý a obklopený různorodými ploty sousedů. Jednotící tvář dává tomuto prostoru dřevěný rošt rozbíhající se z fasády kolem dvorečku a také na terasu, která je dalším příjemným místem k odpočinku pod širým nebem. Zaměstnancům je k dispozici venkovní kuchyň, k pohodě přispívá i malá fontánka. S řešením zahrady pomáhala zahradní architektka Pavla Malíková, které se podařilo ji pojednat tak, že se v ročních obdobích neustále proměňuje a stále tu něco kvete. „Rekonstrukce tohoto domu naplňuje naše představy o využití centra města v historické zástavbě. Kombinace malé fi rmy a soukromého bytu vytváří živou koláž, která umožňuje domu žít po celý den na sto procent,“ říká Patrik Zamazal.

 

Molo architekti 
„Jsme sdružení architektů s cílem vytvářet kvalitní životní prostor. Projektování chápeme jako kreativní řešení problému. Projekt roste z podhoubí požadavků, přání a snů, které se potkávají s konkrétním místem a právním řádem. Ze střetu těchto požadavků a omezení vytváříme díky logice, citu a zkušenostem soudobou architekturu.“ 
Kontakt: MOLO ARCHITEKTI, s. r. o. Bubenská 1/1477, 170 00 Praha 7 info@moloarchitekti.cz www.moloarchitekti.cz

Datum vydání: 20. 5. 2015

Edit: Miloslava Perglová