Symbióza biedermeieru se současností

Za půvabným, ale zchátralým domem se v tajemné zarostlé zahradě tyčil nad polorozpadlým skleníkem původní komín. Ten rozhodl o tom, že se dům z počátku minulého století stal domovem české rodiny žijící ve Vídni.

Dům ve vídeňské vilové čtvrti, která si pečlivě zachovává dobový ráz, byl deset let neobýván. Snad proto, že se jakoby tísní na úzké parcele. Ale zdání klame, pozemek se za domem rozšiřuje v příjemnou rozlehlou zahradu. A té dominuje zmíněný, dnes již obnovený skleník s komínem. Byl dokonce tím prvním, co noví majitelé nechali zrekonstruovat.

Hmotu nově postavené části oživují atypická okna dětského pokoje, horizontální rohové a vystouplé těsně na úrovni podlahy, ve kterém děti s oblibou polehávají.

NESNADNÁ DISPOZICE
Česká rodina se třemi dětmi žijící trvale ve Vídni potřebovala najít prostornější bydlení, nejlépe ve stejné lokalitě, ve které dosud bydleli. Na starý neobydlený dům je upozornila sousedka. Naštěstí pro jeho současné majitele dlouho unikal zájmu kupců, protože je nezvykle protáhlého půdorysu, který neodpovídá obecným představám o ideálním řešení současného obytného domu. Navíc v této vídeňské čtvrti nedaleko Schönbrunu platí poměrně přísné stavebně-památkové regulativy, které je nutné při rekonstrukci dodržet, což případné kupce nejspíš také odrazovalo. Nadšení pro romantický skleník, samotný půvab domu i atmosféra celé čtvrti však tyto handicapy převážily, a majitelé se pro půvabný dům přesto rozhodli. Vzhled domu postaveného na přelomu 19. a 20. století ve stylu měšťanského empíru bylo směrem do ulice nutné zachovat. Zadní část, v níž se původně nacházela kuchyň a hospodářské místnosti, byla již natolik nevyhovující, že bylo dovoleno ji zbourat a nahradit moderní přístavbou. Její výška však nesměla přesáhnout 4,2 m.

Vnitřní dveře si zachovaly původní členění.

Aby byly místnosti lépe prosvětleny, a přitom se nenarušil původní ráz fasády, byla původní okna zvětšena o spodní úzký pruh s parapetem.

NAVENEK DVA, UVNITŘ JEDEN
Majitelé domu se obrátili na vídeňský ateliér Fellerer- Vendl Architekten, v němž pracují česky hovořící architekti. Jiří Vendl se v Čechách narodil a vyrostl. Zhostili se obtížné role velmi kreativně, s velkým citem pro skloubení starého s novým. Požadavkem majitelů bylo dostat do interiéru více světla, z malých oddělených místností vytvořit vzdušný obytný prostor, přitom však najít místo pro ložnici rodičů i tři dětské pokoje. Přední část byla uvedena do původního stavu, aby nenarušila ráz čtvrti. Nachází se v ní kuchyň s jídelnou a obývací pokoj, v mansardě pak dva dětské pokoje. Jediným novým zásahem do fasády je zajímavý způsob zvětšení oken. Pod původní okna byly přidány prosklené pásy s parapety, které zároveň slouží jako odkládací prostor. Přístavba se nesnaží jakkoli historizovat, je řešena zcela soudobě, což je podtrženo i volbou výrazné barvy fasády. Oříškem byl zmíněný přísný výškový regulativ. Aby mu mohli architekti dostát, zapustili její kubus částečně pod úroveň terénu. Do takto vzniklého polosuterénu umístili ložnici rodičů, kteří si mohou užívat přímé spojení se zahradou. Výškový rozdíl oproti přízemí původního domu vyrovnávají dva schody. Ač z vnějšího pohledu tvoří dům dvě odlišné hmoty, vnitřek domu působí celistvě. Obývací pokoj je průchozí do předsíněk u dvou vstupů do domu. V patře spojuje původní část s novou prostor pod šikmou částí střechy, který slouží jako místo setkávání mladých. Architektům se podařilo přičlenit k domu i venkovní terasu, pro současné bydlení téměř nezbytnou. Je umístěna mezi oběma vchody.

V obývacím pokoji našel vedle sebe místo současný i dobový nábytek. O rodinnou pohodu se stará i krb, pro který musel být vybudován nový komín.

Kuchyň s jídelnou je situována směrem do ulice.

BIEDERMEIER A SOUČASNOST
Obdobně jako spolu souzní dvě různě staré části domu, ani vnitřní zařízení se neomezuje jen na jedno časové období. Najdeme zde moderní nábytek vedle originálního dobového, převážně ve stylu biedermeieru. Většinu objevili majitelé v Praze, některé kousky se jim podařilo sehnat ve Vídni. Nechali je zrestaurovat Bernardem Heringem z Prahy, s jehož prací byli nadmíru spokojeni. Stejnou radost měli z vybírání svítidel. Nejvíce zaujme soudobý designový oranžovo-bílý lustr Take Five nad jídelním stolem od firmy Serien, který navrhl designér Grimbande. Jednotícím prvkem přízemí je podlaha z matné štípané břidlice. Paní domu si ji pochvaluje, protože „se snadno udržuje, i když máme poměrně časté návštěvy. Pokud se někde poškrábe, stačí ji přetřít impregnací a je opět jako nová.“ A pán domu dodává, že „řeší český problém s přezouváním“. Tady se hosti zkrátka přezouvat nemusejí. Vyhřívána je podlahovým topením. V patře jsou podlahy dřevěné a trubky topení jsou zde uloženy ve stěnách.

Dětský pokoj v mansardě je zařízen soudobým nábytkem.

Světlo do pokoje v patře nové části přivádí horizontální rohové okno.

Technické údaje
Rekonstrukce a přístavba domu z přelomu 19. a 20. století ve Vídni
Autoři: Fellerer-Vendl Architekten
Přístavba: zděná s plochou střechou, na které jsou umístěny solární kolektory pro ohřev vody
Realizace: Verhoeven Bau
Výroba nábytku, kuchyně: Stemmer Arbesbach Dolní Rakousko
Restaurování nábytku: Bernard Hering, Praha
Úprava zahrady a kamenické práce: Tibor Livinský Praha

ZKALENÁ RADOST
Přestože byli investoři s průběhem spolupráce s architekty velmi spokojeni, závěr zkalila samotná realizace, konkrétně nedostatečný stavební dozor. Brzy po nastěhování přišly velké deště a do spodní místnosti přístavby se dostala voda. Ukázalo se, že zcela chyběla drenáž. Přestože na to majitel poukazoval při budování základů, řemeslníci ho ubezpečili, že není potřeba. Zemina se proto musela odkopat až k základové desce a drenáž se provedla dodatečně. Jak je vidět, dozor nad realizací, jak autorský, tak stavební, je i v Rakousku nezbytnou součástí úspěšné stavby.

ZAHRADNÍ KRÁLOVSTVÍ
Zahradě, kterou si majitelé na první pohled zamilovali, bylo nutné po letech volného rozrůstání vrátit řád. Nejdříve byl renovován skleník, který i sem přináší odkaz na dobu před sto lety. Zrekonstruován byl i původní domek pro zahradníka. Dnes je z něho příjemné ubytování pro hosty, s hygienickým zázemím i s vlastní kuchyňkou. Bylo třeba vyčistit zahradu od náletové zeleně, avšak se snahou zachovat co nejvíce vzrostlých stromů. Řešení si majitelé navrhli sami, vycházeli přitom z původní dispozice zahrady. S úpravami a kamenickými pracemi pomáhal Tibor Livinský z Prahy. Terén je tvarován pomocí kamenných zídek z pískovce a opuky do prostorných teras, na nichž má hlavní slovo trávník, jednotlivé partie jsou ohraničeny nízkými živými ploty. Nechybí ani dostatečný prostor pro užitkovou zeleninovou zahradu hned vedle skleníku. Centrem zahrady je bazén, jehož okolí tvoří terasová prkna ze dřeva bangkirai. Zahrada, stejně jako dům, nyní slouží k plné spokojenosti celé rodiny.