Svůdné azalky
Stačí navštívit rozkvetlý průhonický park a člověk je ztracen. Bez takovéhle nádhery přece jeho zahrada nemůže nadále existovat! Přátelé, radíme ke klidu. S azalkami a pěnišníky by se na zahradě mělo zacházet jako s kořením – všeho moc škodí.
Pokud usoudíte, že by vaše zahrada možná snesla obohacení o azalku či pěnišník, pojďte s námi probrat všechny jejich plusy a mínusy.
Proč ano a proč ne
Jednoznačným kladem těchto okrasných keřů jsou jejich květy mnoha barev, velikostí a početnosti. Z bezmála 28000 kultivarů si opravdu vybere každý. V době květu nemají rododendrony co do nápadnosti konkurenci.
Dalším plusem je fakt, že pěnišníky i japonské azalky si ponechávají zelené listy po celý rok, takže zdobí i přes zimu. Opadavé azalky zase na podzim své listy krásně zbarví.
Najdeme i nějaké zápory? Tak především doba kvetení je velmi krátká, po takových čtrnácti dnech už květy vypadají notně opršele. Stálezelené pěnišníky jsou hezké, ale jejich tmavá zeleň může na někoho působit – přiznejme si to – trochu smutně a monotónně. Také nároky na pěstování musíme brát v potaz. Na některých místech se těmto keřům nebude dařit.
Jako v Průhonicích
Skupina několika vzrostlých pěnišníků se hodí spíše pro velké zahrady s dostatkem členěného prostoru. Po jejich odkvětu převezme barevnou štafetu zase jiný kout zahrady, třeba s pustorylem, weigelií, zákulou, růžemi nebo s kvetoucími popínavkami.
Krása masivního rozkvětu pěnišníků by se měla od něčeho odrazit, například je lze umístit před vzrostlé zeravy, jalovce, metasekvoje nebo okrasné javory. Jehličnany v pozadí by měly mít výrazně jiný – nejraději světlejší – odstín než pěnišníkové listy.
Živé barvy květů umožňují sestavení skupiny podle dvou schémat. První možností je zachovat jednotný tón, tedy například růžovou s jemně fialovou nebo s bílou. Lze sestavit i skupinu laděnou do modra, do červena nebo v kombinaci žluté s oranžovou. Místo pěnišníků můžeme zvolit i nízké azalky, čímž vytvoříme barevný koberec (u rozsáhlejších výsadeb ovšem notně ztenčíme své bankovní konto).
Druhým způsobem, jak sestavit výsadbu, je naopak využití pěnišníků i menších azalek několika barev. Skupina pestrá jako papoušek má i tu výhodu, že v ní pravděpodobně budou kultivary s jakžtakž odlišnou dobou kvetení. Její krása se tedy bude pozvolna měnit a vydrží o trochu déle.
O samotě
Menším zahradám více sluší jeden vzrostlý pěnišník nebo několik málo azalek. Obzvlášť vhodným místem pro azalky je vřesoviště. Kombinace s vřesem, vřesovcem, s klikvami, libavkou a travinami působí velmi přirozeně.
Větší azalky mohou oživit skupinku nízkých cypřišků nebo poléhavých jalovců, a dobře ladí i s okrasnými javory. Také koberec půdopokryvných skalníků v jejich okolí vypadá dobře.
Azalka ovšem ozdobí i skalku a vytvoří tu pro okolní rostlinky potřebný pohyblivý stín. Jen musíme respektovat skutečnost, že tyto keříky nesnášejí vápenitý podklad.
Nejmenší skalkou, jakou lze vytvořit, je osázené kamenné koryto. I tady se drobné azalkové kultivary uplatní. Pestré květy mohou dozdobit také zajímavý balvan usazený na trávníku. Stačí půdu kolem keříku mulčovat kačírkem nebo borkou, abychom neměli problémy při sekání trávy.
Azalka nebo pěnišník?
Už bylo na čase, abychom do toho vnesli jasno. Vědci v současnosti obě skupiny řadí do téhož rodu Rhododendron. Pěnišníkem rozumíme vyšší neopadavé velkolisté dřeviny. Azalky jsou spíše nižší keře s menšími opadavými nebo poloopadavými listy. Skalkové odrůdy jsou nejmenší, naopak některé opadavé druhy mohou dorůstat až dvou metrů. Těm opadavým zahradníci říkají dřevité azalky, poloopadavé jsou známé jako japonské azalky.
Pěnišníky i azalky vyžadují lehkou kyselou půdu s přídavkem rašeliny. Při sázení se doporučuje vykopat jámu mnohem větší, než je kořenový bal, a vyplnit ji vhodnou zeminou s drenáží vespod. Užitečné je mulčování, protože tyto keře koření jen mělce a jejich kořeny by neměly proschout.
Ne všechny odrůdy snášejí přímé slunce. Kromě skalkových azalek je lépe sázet je pod stromy.
Pokud chcete načerpat inspiraci ohledně výsadby pěnišníků a azalek, doporučujeme navštívit kromě mnoha botanických zahrad třeba i soukromé arboretum v obci Sněžná u Krásné Lípy. Zakladatel Vít Fritsche rhododendrony nešetřil.
Nakonec ale výsadba ve vaší zahradě bude jen a jen na vás.
Foto: Zdeněk Roller
Datum vydání: 22. 5. 2015
