Střecha chrání shora i zdola

V minulém čísle našeho seriálu jsme se věnovali hrubé stavbě, jejíž součástí je i realizace střechy. Vraťme se však o něco nazpátek, kdy se rozhodovalo o jejím tvaru a konstrukci, včetně střešní krytiny. Tam je totiž počátek naší budoucí spokojenosti nejen s tím, že nám střechou nezatéká, ale že se nám v bytě netvoří plísně, nevlhne střešní izolace, nehnijí trámy a dokonce že neplatíme zbytečně vysoké účty za vytápění.

Střecha dnes neplní jen své prapůvodní poslání – ochránit před deštěm a sněhem, tedy vlhkostí shora. Dnes je její úloha mnohem náročnější, musí stejně jako celá obálka domu hlídat cenné teplo. Snad nejobtížnějším úkolem je pro ni vypořádat se s vlhkostí, která vzniká tím, že se žije přímo pod střechou. Na to nebyly střechy po staletí zvyklé, přímo pod nimi byly suché provětrávané půdy. Neměly proto starost o to, kam s vlhkostí vzniklou vařením praním, sprchováním a dokonce i dýcháním. Je proto třeba zajistit, aby tato vlhkost nekondenzovala ve střešní konstrukci a nepůsobila výše zmíněné škody. Je tedy jasné, že pouhý krov a střešní krytina tyto nové úkoly nezvládnou. Střecha musí být navržena jako sestava dokonale spolupracujících součástí – krytiny, tepelné izolace, nosného systému, paroizolačních a hydroizolačních fólií a vnitřní lícové vrstvy. Jen tak dokáže vzdorovat proměnám počasí, zároveň zvládnout nároky provozu domácnosti a hlídat teplo. Je tedy jasné, že se musíme vrátit na začátek: k projektu, k návrhu střechy.

Jaký tvar?

Tvar střechy je důležitý nejen z estetického hlediska, ale rozhoduje i o mnoha dalších faktorech, zejména velikosti využitelného obytného prostoru, o investičních i provozních nákladech. Za plně využitelný se považuje prostor, kde výška podhledu je alespoň 2,3 m. Nejvíce využitelného prostoru získáme pod plochou střechou, u ostatních je výhodné, aby sklon střechy při obvodu prudce stoupal. Tomuto požadavku nejlépe vyhovují střechy mansardové. U sedlové střechy, která je u nás nejobvyklejší, se lepšího využití podkrovního prostoru dá dosáhnout tím, že se obvodové zdi vyzdí výše než podlaha, nejčastěji do výše 1,3 m. Podezdívka umožní umístit pod nižší strop postel, můžeme se zde posadit a podobně – hovoříme o takzvaném omezeně využitelném prostoru. Prostor s dostatečnou podchozí výškou se v šikmých střechách často vytváří pomocí vikýřů, výhodnost tohoto řešení je však sporná. Vikýřem sice získáme kolmé okno s výhledem i vyšší prostor, ale konstrukce vikýře se obtížněji zatepluje, obtížněji se na ni pokládá střešní krytina, je třeba řešit mnoho konstrukčních detailů. To vše s sebou nese zvýšení nákladů a riziko chyb již v samotném projektu či realizaci. A nejen to, pro vítr jsou překážkou, kolem níž dochází ke vzdušným vírům, v zimě se mezi nimi drží sníh. Přitom úzké vikýře mnoho podkrovního prostoru nepřidají. Oproti střešním oknům boční stěny úzkých vikýřů omezují osvětlení podkrovního prostoru denním světlem. Nejhůře samozřejmě vycházejí ze všech úhlů pohledu úzké jednotlivé vikýře. Lepší variantou je sdružit několik vikýřů v jeden širší. A navíc, členitost střechy zvyšuje i energetickou náročnost domu, výrazně totiž zvyšuje ochlazovanou plochu střechy. Z ekonomického hlediska je proto lépe volit střechu jednodušší. A zpravidla i z estetického.

I tvar šetří

Zmínili jsme velikost ochlazované plochy střechy jako důležitou charakteristiku energetické náročnosti domu. U každého tvaru střechy vzniká jiný poměr mezi vnější ochlazovanou plochou podkroví a velikostí prostoru, který daný tvar střechy pod sebou vytvoří. Jejich vzájemný poměr má značný vliv na energetickou úspornost. Logicky – čím menší je ochlazovaná plocha střechy a čím větší využitelný prostor, tím lépe nejen z praktického, ale i energetického hlediska. Porovnáme-li střechy různých tvarů nad stejným půdorysem, zjistíme, že nejvíce obytného prostoru vzniká pod rovnou střechou. Následují střechy pultové s malým sklonem, po nich střechy mansardové a válcové. Sedlové střechy obsazují široký, spíš horší střed; z nich nejvýhodnější vychází sedlová střecha na obvodových stěnách vyzděných o 130 cm nad podlahu podkroví. Nejhorší poměr využitelné plochy podkroví k celkové ochlazované ploše jeho obálky vychází u střechy valbové i přes to, že valbová střecha má nejmenší plochu ze všech počítaných. Prostým srovnáním velikosti ploché střechy se sedlovou o sklonu 45° nad stejným půdorysem zjistíme, že musíme zateplit a opatřit střešní krytinou, izolací a dalšími materiály zhruba o 40 % větší plochu, čím strmější, tím více. To samozřejmě neznamená, že kvůli tomu zavrhneme šikmé střechy, mají své nesporné kvality: napomáhají dobrému odtoku vody, hůře se na nich drží sníh, dům vypadá méně mohutně, jejich přirozený sklon můžeme využít k umístění solárních kolektorů a podobně.

Teplo i chlad

Jak jsme řekli v úvodu, střechou nesmí z domu unikat cenné teplo. V souladu s fyzikálními zákony stoupá teplý vzduch vzhůru, proto může střechou projít nepoměrně větší množství tepla než stejnou plochou svislého pláště domu. Střecha proto vyžaduje důkladnější zateplení než stěny. Tepelná izolace nechrání dům jen před úniky tepla,ale v létě chrání podkroví před přehříváním. Druhý úkol je dokonce náročnější, dobře navržená zateplená střecha se pozná podle toho, zda dokáže vzdorovat i letním vedrům. Dbejte proto, aby projektant navrhl pokud možno tak silnou vrstvu izolace, aby nebylo nutné podkrovní místnosti v létě klimatizovat..

Kam s izolací?

Tepelnou izolaci volíme podle typu střešní konstrukce v souladu s celkovým návrhem. U šikmých střech se obvykle ukládá mezi krokve, avšak s rostoucími nároky na zateplení domu přestává tloušťka izolace, která se mezi ně „vejde“ stačit, přidává se tedy další vrstva pod krokve. Tím se zateplí i samotné krokve, které jinak vytvářejí slabší místo v zatepleném střešním plášti – tepelný most. I když takto slabé místo ošetříme, zůstává střešní plášť nehomogenní, navíc snižuje výšku místnosti a aplikace izolace mezi krokve je poměrně obtížná. Z těchto důvodů se v současné době výrazně prosazuje uložení izolace nad krokve. Moderní nadkrokevní izolační systémy dokonale obalí střechu velkoplošnou izolaci bez tepelných mostů, a tedy bez zbytečného úniku tepla a kondenzace vodních par v problematických místech. Pro nadkrokevní izolace se používají materiály s vynikajícími tepelně-izolačními vlastnostmi při malých tloušťkách, tedy s velmi nízkým koeficientem tepelné vodivosti lambda (λ). Realizace je mnohem snadnější, a tím i rychlejší, je sníženo riziko poruch zaviněných nekvalitní instalací izolace. K těmto technických kladům může přistoupit i estetická hodnota. Díky nadkrokevní izolaci můžeme nechat odhalené trámoví v interiéru a místnost tím zatraktivnit.

Kam s vlhkostí?

Bydlení pod střechou, jak jsme zmínili, přináší problém s vnitřní vlhkostí, vznikající provozem domácnosti. Pokud tato vlhkost pronikne do střešní konstrukce, hrozí, že zde zkondenzuje a ohrozí všechny její části. Dřevěným krovům hrozí hniloba, tepelná izolace ztrácí vlhkostí na účinnosti, trvalou vlhkostí trpí i střešní krytina… Na to musí pamatovat projektant v návrhu střechy. K tomu, aby se zabránilo nebo omezilo pronikání vlhkosti do konstrukce střechy slouží různé typy střešních folií, parozábrany, parobrzdy, i chytré folie…. Konstrukci však není možné neprodyšně uzavřít z obou stran, aby mohla vysychat vlhkost, která se může dostat do konstrukce z vnějšku, při poškození parozábrany a podobně. Musí se zajistit odvětrávání střechy, tedy vytvořit prostor pod krytinou, kterým proudí vzduch. To, co dříve zajišťovala celá půda, musí zvládnout úzká vzduchová mezera, popřípadě dvě, u tak zvaných tříplášťových střech, kdy se druhá mezera vytvoří mezi pojistnou hydroizolací a tepelnou izolací. Tloušťka větrací mezery záleží na sklonu střechy a její délce, podle nichž se určí velikost přiváděcích a odváděcích větracích otvorů. Nasávání je většinou u okapu, ale musí být zajištěn i průchod vzduchu okolo střešního okna, komína stejně jako odvětrání u hřebene pod hřebenáčem a pomocí větracích tašek, včetně hřebenáčů v nároží. Větrací mezerou musí vzduch volně proudit, aby byla střecha trvale vysušována. Veškeré otvory by měly být kryty plastovou či kovovou mřížkou proti zalétávání drobného ptactva.

Jakou krytinu?

Byť tuto otázku pokládáme na konci článku, musí být zodpovězena již na začátku projektování, protože je jí třeba přizpůsobit jak tvarové řešení střechy, tak konstrukci. Nebo naopak, k požadovanému tvaru střechy je třeba zvolit vhodnou krytinu a navrhnout vhodnou konstrukci. Pro výběr krytiny je totiž nejdůležitější sklon střechy a její členitost. V úvahu je třeba vzít i klimatické podmínky, ve vyšších polohách je třeba počítat zejména s větším zatížením sněhem a větrem. Dalším kritériem výběru je tíha krytiny, tedy jak hodně zatíží střešní krov. Vyšší hmotnost může být omezující zejména při rekonstrukcích, u novostaveb se projekt může vybrané krytině přizpůsobit. Z hlediska únosnosti krovu je třeba počítat nejen s tíhou samotné krytiny, ale i dalšími složkami střešního pláště, například s bedněním, které některé typy lehkých krytin vyžadují. Pro funkčnost a životnost střešní krytiny je důležitý i zmíněný systém větrání. Výrobci v záručních podmínkách deklarují, zda musí být krytina odvětrávána, často i přesněji vymezují skladbu střechy i materiály v ní použité. K tomu nabízejí v rámci střešního systému potřebné prvky, jako jsou odvětrací tašky, pásy, mřížky. Je proto třeba záručním podmínkám výrobce krytiny věnovat dostatečnou pozornost.

Odborná spolupráce: Ing. Jiří Domlátil

Pálené a betonové tašky

Střecha skládaná z těžkých tašek, keramických a nověji betonových , je v naší zemi klasikou. Kladou sice větší požadavky na únosnost střešní konstrukce, tuto svou nevýhodu však vykupují jinými vlastnostmi, především vysokou odolností, dlouhou životností, dobrými tepelně izolačními i zvukově izolačními vlastnostmi. Jsou prodyšné a vyznačují se i vysokou akumulační schopností. Betonové tašky jsou obecně o něco těžší, rozdíl je však velmi malý, záleží také na tvaru konkrétního výrobku. Váha pro výpočet zatížení se uvádí u jednotlivých typů tašek, pohybuje se od 40 kg po 80 kg na m2. Ač se jedná o klasiku, v nabídce najdeme vedle klasických tvarů i tašky rovné, větších formátů, které sluší i zcela moderním tvarům domů. Pálené a betonové tašky jsou vhodné pro střechy o sklonu od 22°, některé typy betonových tašek jsou vhodné i pro sklony ještě nižší, až 7°.

Asfaltový šindel

Středně těžká krytina, skládající se z nosné vložky, upraveného asfaltu – bitumenu – a kamenného posypu. Na kvalitě všech těchto složek záleží, jaká bude jeho životnost, proto je třeba vybírat jen kvalitní produkty. Jedná se o velmi lehký druh střešní krytiny (12 až 21 kg/m2), tvárný, a proto použitelný i na složité tvary střech, se sklonem od 7°. Asfaltové šindele pohlcují hluk při dešti nebo krupobití. Jsou nabízeny v široké paletě barev a tvarů. Kladou se na dřevěný záklop, proto unesou i vysokou tíhu sněhu. Nejsou třeba speciální doplňky pro stavební detaily, hřebeny či prostupy, které jinak prodražují celkovou cenu krytiny.

Plechové krytiny

Plech patří mezi nejlehčí krytiny, je až desetinásobně lehčí než těžké skládané. Výhodou je možnost aplikace na střechy o velmi nízkých sklonech, díky tvárnosti možnost použití pro atypické konstrukce, vhodnost do náročných klimatických podmínek. Nejpoužívanějším materiálem pro plechové střechy je ocel upravovaná tak, aby se zamezilo korozi a prodloužila jeho životnost, nejčastěji žárovým pozinkováním. Výrobci povrchy dále upravují lakováním nebo vrstvou plastu. Navíc se mohou aplikovat další vrstvy – například protihluková nebo povrch imitující keramické krytiny. Povrchová úprava by měla vydržet alespoň 15 let bez opětovného natření, kvalitní, a tedy i dražší, po celou dobu životnosti, která se udává kolem šedesáti let.

Existují materiály, které si stejně jako měď vytvářejí pobytem na vzduchu ochrannou vrstvu – patinu, a jsou tak bezpečně bezúdržbové – hliník a titanzinek. Životnost těchto materiálů je velmi vysoká, až ke stovce let.

Plechové krytiny mohou tvořit pevnou nerozebíratelnou plochu z tabulového či pásového plechu nebo se skládají z jednotlivých šablon. Mohou také imitovat klasické pálené tašky a spojit tak výhody lehkých střešních krytin s klasickým vzhledem pálených tašek.

Vláknocementové krytiny

Jsou zdravotně nezávadné – oproti dříve používaným azbestocementovým krytinám a eternitu. Šablony či desky vlnitých i hladkých profilů o různých velikostech z vláknocementu spojují pevnost, stálost, odolnost proti povětrnostním vlivům se snadnou zpracovatelnosti. Patří mezi lehké krytiny (12 až 21 kg/m2), jsou proto velmi vhodné pro dřevostavby či při rekonstrukcích, kde starší krov již neunese těžkou skládanou krytinu. Je možne je použit i k obkladu štítů a fasád. Krytina je dodávaná v mnoha barvách (obvykle šedá, červená, hnědá, grafitová nebo černá). Minimální sklon závisí na typu krytiny a klimatické oblasti, například pro obdélniky od sklonu 18°.

Plastové krytiny

Plastove střešni krytiny se vyrábějí z recyklovaných plastů, které se zušlechťují barvivy, UV stabilizátory a plnivy, aby dlohodobě odolaly působení povětrnostních vlivů. Výhodou je jejich lehkost (6,5 kg/m2) a velká odolnost, nevýhodou je částečná hořlavost a nutnost pokládat na bedněni. Mohou imitovat drahé přírodní krytiny, jako je břidlice a dřevěný šindel.