Spořivé zimní zahrady

Každá zimní zahrada rozšiřuje obytný prostor a zajišťuje nám výhled do přírody. Ne každá však již disponuje přijatelnou energetickou náročností, které rok od roku přikládáme větší význam. Ta záleží na její správné orientaci, konstrukci a v neposlední řadě i na kvalitě použitých materiálů.

Zimní zahrady splňující uvedené požadavky dokážou významnou měrou snížit množství energie spotřebované na vytápění – výrazně snižují spotřebu tepelné energie v sousedních místnostech. Zimní zahrada orientovaná na jih, západ, jihozápad nebo jihovýchod může být v zimním období významným zdrojem tepla, neboť v chladných, ale slunečných dnech zajišťuje významné množství sluneční energie. Zimní zahrady rovněž zabraňují přístupu hluku a prachu do interiéru. Na druhou stranu zahrada, která má špatnou orientaci, konstrukci, nebo která nesplňuje některý z uvedených předpokladů, se může pro své majitele stát neúnosnou finanční zátěží.

PŘEDCHŮDCI ZIMNÍCH ZAHRAD

V případě zimních zahrad stojí za to oprášit zkušenosti předků. Předchůdce zimních zahrad bychom našli u starých venkovských domků. Obvykle měly podobu prosklené verandy, která byla orientovaná na jih, a tak i za slunečních podzimních či jarních dnů nabízela příjemné posezení. A nejen to. Díky skleníkovému efektu přihřívala i přilehlé místnosti. Lehké přístavby – stavěné na cihlu a s jednoduchým zasklením, pochopitelně nelze srovnávat s moderními zimními zahradami, jejichž ocelové nebo dřevěné konstrukce musí být dostatečně bytelné, aby unesly velké plochy izolačního dvojskla či trojskla.

DŮLEŽITÉ JE POSLÁNÍ

Ještě než přistoupíme ke stavbě zimní zahrady, měli bychom si ujasnit, co vlastně od ní očekáváme: Chceme jí svěřit poslání jako naši předci zmíněným verandám, tedy místa pro přezimování exotických rostlin, nebo z ní hodláme udělat celoročně obývaný prostor, případně prostředek k získání slunečního tepla? Aby nám zimní zahrada sloužila k naší spokojenosti a nedecimovala rodinný rozpočet, musí splňovat několik zásad. Zásadou první je její orientace. V tomto případě je nejvhodnější jih, západ, případně jihozápad nebo jihovýchod. Naopak nejméně se z pochopitelných důvodů doporučuje orientace na sever.

JAK VĚTRAT

Při stavbě zimních zahrad je třeba dodržet zásadu, že minimálně třetina zasklené plochy by měla být otevíratelná. Otevírání zasklených ploch se již neprovádí pouze mechanicky, ale i pomocí elektromotoru napojeného na čidlo umístěné uvnitř zimní zahrady. Ten zajistí, že se při určité teplotě otevřou. Stejně reagují na déšť a při prvních kapkách okno zavřou.

NEJVĚTŠÍM OŘÍŠKEM STŘECHA

Přestože zimní zahrady nemívají velkou rozlohu, jejich konstrukce není jednoduchá, naopak ve srovnání s jinými místnostmi značně složitá. Jeden z největších problémů představuje u zimních zahrad vyřešení střechy. Ta by měla být kromě jiného skoro bezúdržbová, neboť po skleněných plochách u většiny zimních zahrad se nemůžete chodit. Ještě větší problém však představuje větrání. Názory výrobců se liší v tom, zda má být u zimních zahrad střecha otevíratelná či nikoli. Někteří tvrdí, že pouze otevíratelnou střechou dokážete zajistit přirozenou cirkulaci vzduchu, neboť teplý vzduch stoupá nahoru. Střešní okna zimních zahrad většinou bývají ovládána elektricky; proto stačí zmáčknout spínač jako při rozsvěcování a okno se samo otevře nebo zavře, takže odpadá šplhání ve výškách. Okna mohou být vybavena čidly zajišťujícími, že se při určité teplotě otevřou a stejně reagují na déšť a při prvních kapkách okno zavřou. Druhým způsobem, jak v zimní zahradě zajistit potřebnou výměnu vzduchu, je nucené větrání. Funguje na principu teplotní čidlo, ventilátor, otvíravý prvek (okno nebo mřížka). Ventilátor nasává studený vzduch dole při zemi, teplý vlhký odchází vrchem v nejvyšším bodě zimní zahrady. Nezáleží na tom, zda střechou nebo svislou stěnou. Lze použít oboje, ale otvírání ve svislé stěně je podstatně levnější. Celý problém co otvírat je zejména o penězích. Otvírání ve střeše je přibližně desetkrát dražší než ve svislé stěně. Pokud by byl ventilátor nahoře a nasával, je nebezpečí, že tam bude v zimě kondenzovat voda a ta bude ventilátor poškozovat. Aby se sezónní zahrada nechovala jako skleník, je nutné, aby byla dobře větraná, to znamená, že 30 % svislé plochy by mělo být odvětrávané. Navíc pro zimní zahrady jižně a západně orientované je prakticky nezbytné nucené větrání. Vzduch v zimní zahradě by se měl vyměnit přibližně desetkrát za hodinu.

DŮLEŽITÉ ROZHODNUTÍ

Rozhodneme-li se pro stavbu zimní zahrady, musíme si v první řadě ujasnit, zda chceme zahradu celoročně obývanou, tedy s vytápěním, nebo pouze sezonní. Nejelegantnějším, ale také nejdražším způsobem vytápění jsou konvektory umístěné v podlaze, ze kterých sálá teplo mřížkami. Další možností je podlahové topení. Majitelé zimních zahrad však nejčastěji volí klasický radiátor.

JEN KVALITNÍ MATERIÁLY

Na konečné spokojenosti se zimní zahradou však nemá podíl pouze správná orientace a konstrukce, ale i kvalita materiálu. Konstrukce zimních zahrad se v současnosti vyrábějí z různých materiálů. U dřevěných konstrukcí se standardně používají lepené hranoly ze dřeva borovice, smrku a dubu. Dalším řešením jsou plastové konstrukce, které jsou pro větší statické zatížení vyztuženy ocelovými profily. Výhodou dalšího materiálu – hliníku – je materiálová stálost; proto ani po letech nebudou okna nikde dřít a půjdou stále stejně dobře otevírat. Podobně jako plast nevyžaduje ani hliník prakticky žádnou údržbu a hodí se hlavně tam, kde se předpokládá velké zatížení vlhkem.

Moderní zimní zahrada nesmí neúnosně zvyšovat náklady spojené s vytápěním objektu.

V HLAVNÍ ROLI SKLO

Konečný výsledek v případě zimní zahrady však velmi záleží na druhu použitého skla. V případě nevhodného způsobu zasklení nedochází pouze k energetickým ztrátám, ale i ke zmíněnému přehřívání nejen zimní zahrady, ale i obytných prostor. Z toho důvodu se na střechy zimních zahrad nejčastěji používají speciální izolační dvojskla s pokovenou vrstvou, která dokážou zachytit až 60 % slunečního tepelného záření, a tím omezují přehřívání vnitřního prostoru. Sklo na zasklení střechy musí splňovat i bezpečnostní požadavky, aby v případě prasknutí obyvatele zahrady neohrozilo. Na svislé stěny zimních zahrad se nejčastěji používá dvojsklo s parametrem prostupu tepla Ug 1,1 W/m2K, u celých oken Uw 1,1 W/m2K, pro trojskla s Ug 0,6 W/m2K a Uw 0,8 W/m2K. Co se týče cenové náročnosti, trojskla jsou dražší o 10-15 % než dvojskla, ale přinášejí 30-40 % úsporu tepla unikajícího stěnami a střechou zimní zahrady. To, co jsme za ně zaplatili navíc, se nám tedy brzy vrátí. Úspora energie je rovněž hlavním důvodem, proč se vytápěné zimní zahrady stále častěji propojují s obytnými prostory. Na stěny a střechy zimních zahrad lze zvolit ještě jeden materiál, a to polykarbonát – průsvitné plastové desky. Tento materiál má velmi malou hmotnost, a tak nezatěžuje konstrukci. Při větší tloušťce má i přijatelné tepelně izolační vlastnosti (ve srovnání se sklem však podstatně horší). Velkou výhodou plastu je samozřejmě jeho nízká cena a hmotnost Má však i své nedostatky. Jedním z nich je to, že není průhledný, ale pouze průsvitný, takže přes něj není vidět a při působení povětrnostních vlivů mění svůj vzhled. Nepříjemná je i hlučnost tohoto materiálu při dopadu kapek či krup.

Odborná spolupráce AZ EKOTHERM

Datum vydání: 10. 9. 2016

Edit: Alena Vondráková