Šlechtičny na zahradě

Není divu, že se liliím z příbuzenstva druhu Lilium martagon říká „turecké turbany“.

Orchideje a lilie nás fascinují svou exotickou krásou: především fantastickými tvary a barvami květů. Jejich pěstování za okny i na zahrádce se u nás stává rozšířeným koníčkem.

Je možné jezdit v toyotě nebo v renaultu. Ale také je možné mít rolls-royce. Podobný pocit nejspíše zažívá zahradník, když mu na zahradě vedle kamzičníků a orlíčků vykvetou omamně vonící lilie nebo když se může znovu radovat z louky s kvetoucími lučními orchidejemi – střevíčníky či vstavači.

Pěstování orchidejí doma už není obtížné, ale péče opravdového mistra se pozná podle opakovaného bohatého kvetení.

EXOTIKA ZA OKNEM
Ty tam jsou doby, kdy František Flos psal o dobrodružstvích sběračů orchidejí v tropech. Dnes už tyto krásky zahradníci množí ve velkém a šlechtí odolné hybridy pro prodej v hypermarketech. Orchideje přestaly být luxus, ale jejich úspěšné pěstování si stále žádá patřičné „know-how“. Orchideje rostou buď epifyticky, tedy přichycené na větvích stromů, nebo „normálně“ v zemi. Kříženci rodů Phalaenopsis, Dendrobium nebo Vanda, které se prodávají nejčastěji, jsou epifytické. Vysoko v korunách mají stálou a nepříliš vysokou teplotu, dostatek světla, a slunce vždy přistíněné listovím. Jejich kořeny vstřebávají vzdušnou vlhkost, protože dešťové srážky z nich vždy stečou. Živiny si berou z drobných odumřelých částeček kůry, uschlých listů a trusu stromových živočichů. Tropické orchideje můžeme pěstovat jako epifyty: připevníme je k zavěšeným kusům kůry ne bo k suchým větvím, a kořeny obalíme speciálním substrátem svázaným v síťce. Lze je ale s tímtéž substrátem vsadit i do květináčů. Zapomeňte na zeminu, stromové orchideje potřebují drcený polystyren, rašeliník, podrcenou borovou kůru a dřevěné uhlí – zkrátka vzdušný substrát, který nezadržuje mnoho vody a neobsahuje skoro žádné živiny. Za oknem směřujícím na východ se bude vašim orchidejím dařit i v panelákovém bytě.

Na zahradách se nejčastěji setkáte s bíle či růžově kvetoucími střevíčníky ze Severní Ameriky a z Asie.

Kultivar lilie cibulkonosné

Naše původní lilie
Dvojici původních rostlin tvoří líbezná lilie zlatohlávek s drobnými nachově růžovými turbanovitými květy a lilie cibulkonosná, která má vzpřímené oranžové květy.

ZAHRADA S ORCHIDEJEMI?
Na zahradě můžeme vysadit pouze druhy z mírného klimatu, zejména střevíčníky. Musíme jim ale vytvořit specifické podmínky. Především místo by mělo být polostinné, vlhké a s lehkou půdou. Prozradíme fintu, jak tyto podmínky navodit a vytvořit společenství střevíčníků s podobně „smýšlejícími“ rostlinami. Na místě budoucí výsadby vykopeme jámu asi 40 cm hlubokou, kterou vysteleme fólií. Její okraje ale zvedneme jen cca 20 cm pod úroveň okolí. Celé zasypeme substrátem smíchaným z rašeliny, písku, hrabanky, drcených větviček a listí. Na takovém místě se bude líbit nejen střevíčníkům, ale i dalším hajním orchidejím a předjarním rostlinám, takže tu neustále něco pokvete. Majitelům chalup v nedotčených přírodních oblastech se v přirozeném travním porostu může objevit i některá z našich lučních orchidejí – vstavačů: známý je třeba prstnatec májový (vstavač májový) či střevíčník pantoflíček. Jejich domovem jsou tradičně udržované kosené nebo pasené louky.

Lilie zlatohlavá

Mnoho kultivarů lilií vyžaduje pohyblivý stín

Vstavačovité jsou vytrvalé byliny z vlhkých tropických oblastí, kde obývají především stromová patra tropických pralesů. V mírném pásu jsou to zpravidla běžné pozemní rostliny. Některé druhy jsou nezelené a vyživují se pouze parazitováním na některých druzích hub.

Z lilií lze sestavit i kompaktní výsadby na plném slunci.

Květy se liší tvarem, barvou, žíháním či skvrnami i barvou prašníků.

LILIE, ČISTOTA A VŮNĚ
Jsou považovány za královny mezi cibulovinami, které zahradě jakéhokoliv typu i velikosti dodají nádech luxusu a exotiky. Květy různých druhů a odrůd lilií mohou rozkvétat od května až do října. Květina symbolizuje čistotu i nevinnost, ale i čest, lásku, spravedlnost, statečnost a věrnost. Asi nejznámější lilií je lilie bělostná, Lilium candidum. Tato omamně vonící lilie známá už ve starověku po celém Středomoří se časem rozšířila i do našich venkovských zahrádek. Říkalo se jí kostelní či josefské lilie. Staří Řekové ji zasvětili bohyni krásy a lásky Afroditě. V době kvetení lilií doporučujeme navštívit katedrálu v belgickém Gentu. Celá obrovská gotická stavba je prosycená jejich vůní. Ostatně i obyčejný liliový záhon vytvoří na zahradě voňavý ostrůvek, ke kterému trefíte i poslepu. Lilie potřebují dobře propustnou půdu, aby jim podzemní orgány neuhnívaly, navíc by půda kolem nich měla být trochu přistíněná nebo překrytá mulčem. Je dobré se při nákupu informovat, jestli vámi vybraný druh vyžaduje nebo naopak nesnáší vápník v půdě. Vybírat lze z mnoha botanických druhů i hybridů. Některé mají květy malé, často povislé a s plátky stáčejícími se vzhůru do podoby tureckého turbanu. To je například naše lilie zlatohlavá. Vyžadují polostín a dostatek vápníku. Květy jiných lilií jsou velké, trubkovité nebo miskovité. Některé orientální hybridy, zvané „orienpety“, mohou dorůst obřích rozměrů. Lilie vyniknou ve skupinách, doplněné nižšími rostlinami podobných nároků. Zajímavý kontrast poskytne šater neboli nevěstin závoj, ochranu půdy před přehřátím zajistí aksamitníky, velkokvěté lilie doplní fialovými klasy šuškarda. Druhy vhodné pro polostín se snášejí třeba s čechravami nebo rodem Trillium.