Skalka s potůčkem
Pokud máte rádi vodníky, vypravte se do Nové vsi nad Popelkou. Místní pískovcový vodník nese nápis „Vytvořeno pro potěchu kolemjdoucích“ a v noci na něj svítí zelený reflektor. Vytvořil ho klempíř a zahradník Josef Pánek, majitel nedaleké zahrady s nevšední skalkou, která zrála padesát let.
Nová ves je protáhlá vesnice s domky rozloženými u potoka Popelka. Čiperný potůček s břehy obrostlými vrbičkami a olšemi protéká i zahradou pana Pánka a dělí ji na dvě části. V té přední je instalovaná ukázková kompozice z miniatur konifer i listnáčů. Dílem jde o čarověníky, zčásti jsou to dřeviny zapěstované jako bonsaje. Na plotě visí cedule Zahradnictví Pánek.
U plotu zahrady co chvíli zastavují turisté, putující Podkrkonoším. Stříbřitý vodník sedící na zábradlí netradičně pojatého mostku nad potůčkem je totiž od silnice k nepřehlédnutí. Je svařený z hliníkových plátků jako novodobý Frankenstein. Nonšalantně rozložený nad hladinou potoka čte Baladu hastrmanovu s názvem: Čistá Jizera.
Betonové jezírko obklopené bujnou zelení jde proti módním trendům fóliových nádrží s valounovými břehy a evokuje spíše atmosféru zahrad první republiky.
Potůček se místy zařezává hluboko mezi kameny, jinde vytváří mělčinky nebo kaskády.
Klempíř zahradníkem
Pan Pánek je typický český všeuměl a výtvarník samouk s nevšední fantazií a citem pro materiál. A také puntičkář se smyslem pro detail a recesi. „Baví mne zahrada, ale když mám nápad, rád si zkusím sochu. Některé dělám ze dřeva, jindy zkusím vytvořit základ z armatury a pak ho nahodím betonem. Někdy zas opracuju kus kamene,“ říká.
Frankenstein proto zdaleka není jediným hastrmanem hlídajícím zahradu a zahradnictví. Třeba z jezírka na skalce u domu vykukuje vodník z betonu. Pokuřuje kovový doutníček – trubku, z níž odkapává voda. Další vodník za domem je vytvořený ze dřeva. Je nadživotní podobiznou ladovského vodníka, třímajícího hrneček s dušičkou. Jeho úkolem je hlídat boční vchod do zahrady. O hodně menšího skromnějšího hastrmana lze objevit v porostu kontryhele nad potokem. Kromě vodníků skrývá zahrada i několik vil a vodních žínek, ta nejpoetičtější z nich stojí u domu a dostala jméno Amálka. Za domem jako jejich protiváha číhá pod modřínovým obloukem poťouchle se tvářící čarodějnice. Všechny plastiky jsou citlivě umístěné v terénu zahrady a majitel pro některé vytvořil malá zelená loubí na způsob kapličky.
„Jednatřicet let jsem dělal černé řemeslo, pak jsem přišel o práci a pustil se do zahradničení. To mne bavilo už jako kluka,“ vysvětluje majitel. „Nebylo to pro mne nic nepřirozeného, už po vojně jsem začal dělat u domu skalku, která se mi rok od roku rozrůstala, až nakonec obsáhla téměř celou plochu pozemku před domem. Při jejím budování jsem si tehdy nedělal žádné plány. To, že tu jsou dřeviny na skalce od světlezelené až po tmavě červenou je dílem náhody, jak se to sešlo.“
Plastika leknínu zdobí nádrž v obřím balvanu doplněnou vodními rostlinami.
Spolu s vodníkem si můžeme přečíst verše o tom, že ne všichni dbají o čistou vodu v Jizeře.
Vodní víla usazená mezi kalinami.
Majitel si jen tak z hravosti vyrobil několik artefaktů v japonském stylu.
Betonové jezírko má svůj půvab
Střed skalky tvoří oválné betonové jezírko s porosty vachty, stulíků a kosatců. „Jezírko je hluboké přes dva metry a je z betonu. Jak vidíte, u jednoho kraje sice prasklo, ale voda neprosakuje,“ upřesňuje majitel. Konečně, ještě nedávno v něm plavalo patnáct okrasných kaprů, pak je bohužel všechny sežral norek.
Jezírko je velmi čisté, je totiž napájené vodou, kterou majitel přivedl z potoka pramenícího v lese za stavením. „Vykopat strouhu a položit a zasypat potrubí bylo dílem několika dní,“ vzpomíná majitel. „Díky tekoucí vodě jsem tu mohl vybudovat skalkovou krajinu s potůčky, které napájejí i několik menších okrasných jezírek. Některá z nich jsou jen kamenná minijezírka pro pár leknínů či tůňky pro žabáky.
„Je mi jasné, že betonové jezírko téhle velikosti je už rarita, ale mně se pořád líbí víc nežli fóliové. Přijde mi totiž nepřirozené, že všichni vyvedou fólii na břeh a zakryjí ji vrstvou valounů. Mám z toho nepříjemný pocit: copak u nějakého rybníka máte valounový břeh? To ať mi klidně čouhá betonový rantl kolem dokola, to mi nevadí.“
Postava Amálky pod padesátiletým stříbrným smrkem. Pozadí tvoří převislý modřín, sloup obepnutý podražcem, tvarovaný jilm a další rostlinné zvláštnosti.
Skalka jako nekonečný proces
Skalka pana Pánka rostla padesát let a postupně se vyvíjela. „Nejdřív se sázelo, pak se to přesazovalo a nakonec kácelo, je to nekončící proces,“ říká majitel.
Skalkou protéká potůček, který se různě klikatí, pod skalkou mizí pod zem, vynoří se u nízkého keříku vrby plstnaté a míří k jednomu z vodníků, kde roztočí malý mlýnek a stéká do dolního potoka. Tam, kde je jeho proud mírnější, se to hemží pulci žab.
Některými partiemi skalky se vinou cestičky, zčásti vysypané kačírkem, zčásti kamenné s nepravidelnými schůdky. Vznikla tu pestrá směs spíše vlhkomilných druhů doplněných skalničkami a nízkými dřevinami.
Zcela nahoře zakrývá část domu magnolie Soulangeova, od bočního plotu ji stíní řada zlatavých tújí, úžasně vzrostlý smrk Rotenhaus i dva prastaré smrky variety conica, které majitel odspodu prořezal, takže připomínají mechově zelené obří smrže. Nad nízkými azalkami, dřišťály, plazivými smrky a skalníky vyčnívá okrasná jablůňka a především tvarovaný jilm Jacqueline Hillel tvarovaný jako bonsaj. Jeden ze záhybů potůčku hlídá klasická hlavatá vrba. Červené tóny skalce propůjčí jak doširoka rozrostlý dřišťál, tak i javor dlanitolistý s hluboce stříhanými červenými listy.
Potůček se pod skalkou na chvíli vynoří na povrch a opět mizí pod zem.
rocha recese neuškodí ani v zahradnicky dokonale prokomponované skalce s jezírkem.
Štíhlý a vysoký smrk Rotenhaus si žádal protiváhu, proto majitel uvítal, když se likvidovalo starodávné telefonní vedení a on mohl požádat, aby telegrafní sloup u jeho plotu firma ponechala na místě. Teď je sloup porostlý bujným podražcem a smrk tak dostal parťáka. Mezi nimi pak plot zakrývá pozdně vykvétající pěnišník.
Na skalce rostou polštářky hvozdíků, rozrazilů a mateřídoušky, ale i orlíčky, česneky zlatožluté obletované včelami a další kvetoucí krásky. Nechybí ani pérovníky pštrosí v kombinaci s kokoříky a na stinných místech se u kamenů krčí haberlea.
„Mám tu i mandloň, zakrslý zlatý cypřišek a jako zajímavost pabuk jižní, který pochází z jižní polokoule,“ dodává pan Pánek, bývalý rogalista, který je na Lomnicku známý i jako autor sousoší Ve spáru moci, věnovaného památce obětí komunistického režimu.
Ukázková výsadba před zahradnictvím.
Tekoucí voda sem vnáší pohyb, hladina jezírka zase zrcadlí okolní výsadby.
Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller
Více informací se nachází v zářijovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.
Datum vydání: 26. 10. 2016
