Šikovné ruce a know-how nestačí

Ani sebedůkladnější úklid od podlahy nepřinese žádoucí efekt, pokud ho kazí zašedlé, znečištěné, případně odřené, oprýskané či jinak poškozené stěny. V takovém případě nám nezbude nic jiného než vymalovat. Role malíře pokojů se v poslední době ujímá – nejčastěji z ekonomických důvodů – stále více lidí.

A na čem záleží konečný výsledek? Nezbytná je alespoň minimální zručnost. Člověk, který si při zatloukání hřebíku udělá stinku, by výmalbu měl přece jen raději nechat na profesionálech. Neobejdeme se rovněž bez osvojení alespoň abecedy malířského know-how. Měli bychom vědět, jak připravit stěny na nový nátěr, jak odstranit ten starý, vyretušovat poškození zdi v podobě prasklin, děr po hřebících či skobách. Měli bychom si také ujasnit, zda se nám bude lépe pracovat se štětkou nebo válečkem, a mnoho dalších věcí. Ale ani šikovné ruce a dokonale zvládnutá teorie ještě nestačí. Na finálním výsledku se kromě vhodného nářadí a pomůcek podepisuje především správná volba nátěrové hmoty.

KDY A JAK ČASTO

Ideální je s prací počkat na teplé a slunné počasí, kdy se dá dostatečně větrat, a tím urychlit schnutí barev. Jak často malovat? Jednoznačná odpověď na tuto otázku sice neexistuje, ale nejčastěji se doporučuje vymalovat přibližně jednou za čtyři až pět let. V pokojích dětí předškolního věku, zvláště u těch nejmenších, nebo interiérech, kde žije i domácí mazlíček, je vhodné periody zkrátit. Také v místnostech, které se rychle zašpiní, jako je chodba a kuchyně (výpary a mastnota z vaření), je vhodnější malovat častěji než třeba v ložnici. Většinou se doporučují dvouleté intervaly. Totéž pak platí i pro pokoje, kde se víc práší (třeba v přízemí nebo v prvním patře, má-li pokoj okno do frekventované vozovky).

POMŮCKY A NÁŘADÍ

Než se do malování pustíte, je třeba se postarat o to, abyste měli k dispozici vše, co k tomu potřebujete. Není toho málo, a tak se příliš nevyplatí spoléhat se na paměť. Zkušeným malířům-amatérům se zcela jistě osvědčí pečlivě si vypracovat nákupní seznam. Je značně nepříjemné, když uprostřed malování zjistíte, že jste si zapomněli koupit váleček na barvu, maskovací pásku či jinou pomůcku. Začátečníci by svůj malířský nákup měli dávat dohromady společně s odborníkem.

NA CO SI DÁT POZOR

Před přikročením k výmalbě interiéru je třeba vybrat nejen správný odstín barvy, ale i druh nátěru. Není to snadné, uvědomíme-li si, že v současnosti máme na výběr více než 12 000 odstínů barev. Při koupi nátěrové hmoty bychom neměli pouštět ze zřetele hned několik faktů. Je třeba pamatovat na to, že barvy ve vzorníku vždy vypadají trochu jinak než ve skutečnosti, a proto je třeba vždy počítat s určitou odchylkou v odstínu. Barvy bychom měli vždy vybírat při denním světle, neboť umělé je značně zkresluje. Chceme-li mít jistotu, že si – co se týče odstínu barvy – nepřipravíme nemilé překvapení, je rozumné vybranou barvu nejprve vyzkoušet na malé ploše zdi, která je schovaná například za nábytkem, a v klidu pak posoudit, zda se opravdu jedná o odstín, který jsme měli na mysli. Pokud zkouška nesplnila naše očekávání, není problém koupit si barvu správného odstínu a zkušební vzorek zakrýt přemalbou. Pokud se někdo domnívá, že podstatně snadnější je koupě bílé barvy, že v jejím případě nemůže šlápnout vedle, nemá tak úplně pravdu. Ani koupě bílé barvy není zcela jednoduchá, neboť trh nabízí hned několik odstínů. Stupeň jejich bělosti závisí na množství přidané titanové běloby. Podle toho se bílé barvy dělí do několika kategorií – nejnižší a nejlevnější je standard, bělejší plus či bonus. Bílou barvu nejvyšší kategorie a bělosti poznáte podle označení sněhobílý polar, profi a podobně. Do obytných prostor se doporučují nátěry ve vyšší třídě, protože působí velmi čistě a zvyšují intenzitu osvětlení. Barvy je možné vybírat ještě podle dalších vlastností, třeba zda jsou lesklé nebo matné. Zde je třeba počítat s tím, že lesklejší nátěrové hmoty zvýrazňují případné nerovnosti povrchu.

KDYŽ NENÍ VŠE, JAK MÁ BÝT

Vymalování interiéru je, pokud nepoužijeme některou z náročnějších technik, poměrně snadnou záležitostí. Jsou ale místnosti nebo situace, s nimiž si nevíme rady, kde běžný nátěr nepomůže.

Například: Víte, jaké barvy použít v koupelně či jiném „mokrém“ provozu? Do místností s vyšší vlhkostí odborníci doporučují malířské nátěry omyvatelné (například PRIMALEX Fortissimo, případně Primalex Fortissimo CLEAN, FLÜGGER Dekso 25). Velmi vhodné do koupelen a všech interiérů se zvýšenými nároky na hygienu a čistotu jsou i antibakteriální nátěry zabraňující množení až 150 druhů bakterií, a tedy i následným infekcím, a navíc růstu řas a plísní (např. REMAL AKTIV, Johnstone ́s Microbarr Anti Bacterial). Jakou nátěrovou hmotu použít v místech, kde se objevila plíseň a jak podklad upravit? Pouhé odstranění plísně není nic složitého, mnohem těžší je zabránit jejímu návratu. Především je třeba odstranit příčinu vlhnutí stěn, pokud je stavebního charakteru, a následně použít vhodnou fungicidní penetraci v kombinaci se speciálním malířským nátěrem, který návratu plísně zabrání (FLÜGGER Dekso MS 15, PRIMALEX Mykostop, REMAL protiplísňový…). Častý problém mívá rovněž podobu rezavých skvrn a map, které zůstaly např. po vytopení vodou, ale i zažloutlých nikotinových skvrn, černých stínů od dehtu v okolí komína, případně mastných míst, které běžný nátěr nezakryje. I na tento problém existují speciální nátěry (PRIMALEX Izoprim, REMAL FLEK-STOP, FLÜGGER Iso Wall). U rezavých skvrn a u skvrn po vytopení se může použít tato nátěrová hmota přímo, pokud nedochází k odlupování původních nátěrů či dokonce omítky. U hodně mastných skvrn musíme stěnu nejprve odmastit.

DRUH BARVY

Podmínkou úspěchu našich malířských aktivit je však především volba nejvhodnější nátěrové hmoty. K běžné výmalbě interiérů se nejčastěji používají tyto druhy nátěrových hmot: akrylátové, disperzní, ředitelné vodou, polyvinylacetátové a silikátové a nejrůznější speciální barvy. Při rozhodování, kterou z nich použijeme, bychom měli vycházet především ze savosti a hrubosti povrchu plochy, kterou budeme malovat, a prostředí, v němž se nachází. Ale k jednotlivým druhům: V současnosti se k výmalbě interiérů asi nejčastěji používají barvy disperzní, které jsou ceněné pro vysokou krycí schopnost a odolnost. Oblibu si získaly především díky vysoké odolnosti proti otěru. Jsou odolné vůči otěru za sucha nebo za mokra, případně v obou případech. Z barev odolných vůči otěru za sucha je možné špínu a prach odstranit pomocí jemného kartáčku. Barvy odolné otěru za mokra jsou omyvatelné, můžete na ně v případě potřeby použít vyždímaný hadr. Díky vysoké odolnosti se tento druh barvy skvěle hodí i do tak náročných provozů, jaké v domácnosti obvykle představují kuchyně a dětské pokoje, kde hrozí větší riziko zašpinění. Další druh – akrylátové barvy – jsou velmi kvalitní, při jejich použití získáte odolný a robustní nátěr. V interiérech se používají například do mokrých provozů a tam, kde požadujete neměnící se matný vzhled. Současný trh nabízí i značné množství nejrůznějších speciálních barev. Můžete si pořídit barvu pro konkrétní druh – například pro sádrokarton nebo beton a další… V interiérech se používají i biobarvy vyrobené na bázi přírodní pryskyřice; jsou vhodné na omítky, beton, zdi, sádrokarton i tapety. Výhodou tohoto druhu barev je, že propouštějí páru, podklad se po jejich nanesení neuzavře, a díky tomu může dobře dýchat. Vinylové barvy představují ekologicky šetrné nátěrové hmoty, které vzdorují otěru a jsou vhodné na omítky s vyšší vlhkostí (zdi, sádrokarton, tapety). Nátěr je zároveň účinnou ochranou proti plísním. To jsou však pouze příklady z bohaté nabídky nátěrových hmot. Je zbytečné snažit se dopodrobna zmapovat a zapamatovat si všechny jejich druhy. Při výběru barvy je totiž nejlepší poradit se s odborníkem například v některém z hobby marketů nebo specializovaných prodejnách barev a laků. Tam vám mohou pomoci nejen s výběrem správné barvy, ale také zajistit namíchání konkrétního odstínu, který si přejete.

 

Datum vydání: 11. 10. 2015

Edit: Alena Vondráková