Severská inspirace

 

Jak se žije mladé rodině v domě navrženém podle konceptu dánského architekta z padesátých let? Při naší návštěvě jsme se přesvědčili, že domek ze sídliště u Helsingoru může s pár inovacemi skvěle fungovat i kousek od Prahy.

Cesta k novému bydlení pro rodinu se třemi malými dětmi byla klikatá. Když rodina zdědila pozemek kousek od Prahy, chtěla jej původně prodat. Sousedství železniční trati a nepřeložitelný drážní kabel uprostřed pozemku, kvůli němuž se nesmí pozemek oplotit, postupně odradily všechny zájemce, proto se majitelé rozhodli postavit si tu dům sami. „Bral jsem to tehdy trochu jako výzvu, potvrdilo se mi, že určitý handicap a omezené finanční možnosti podněcují kreativitu. Nutné je ale mít kolem sebe šikovné lidi,“ říká dnes investor. „Prvním krokem bylo rozhodnutí nestavět do patra, protože schodiště zabere zbytečně moc místa. Jednou na pivo pak architekti přinesli půdorys domu, který svým účelným rozložením odpovídal potřebám a nátuře naší rodiny: oddělené ložnice v jednom křídle, pracovna a velká společná místnost, kde se vaří, stoluje a schází celá rodina v části druhé.“ Původním autorem tohoto konceptu nebyl nikdo jiný než dánský architekt Jorn Utzon, který mimo známé opery v Syndey projektoval i svérázné sídliště řadových domů v Helsingoru. Architekti s investory ze souboru 63 Utzonových domů, které spolu důmyslně sdílí společné zdi, vytrhli jeden. Zachovali filozofii atriového bydlení uzavřeného ke svému okolí, ale otevřeného do centrálního dvora a umístění v terénu tak, aby měl dům orientaci ke slunci, ochranu před větrem a přitom krásný výhled. „Dům introvertní k železniční trati a otevírající se jižnímu slunci s výhledem na Brdy a dvoreček, který na neoploceném pozemku poskytuje soukromí a bezpečný pohyb kojenců – buď je Utzon nadčasový nebo to projektoval pro nás,“ směje se majitel. Z Utzonova plánu však byly k dispozici pouze fotografie a pár idejí posbíraných z rozhovorů. Jednou z nich byl například přesah střechy, který stíní vysokému letnímu slunci, pouští ale dovnitř hřejivé zimní paprsky.

 

Koncept rodinného domu s dvorkem obehnaným zdí, která jej chrání před rušivými vlivy okolí, je vytažen z projektu sídliště rodinných domků Kingo Housing na okraji dánského Helsingoru z let 1953-1958.

 

ARCHITEKT NA TELEFONU 
Ke spolupráci oslovil investor architekty z ateliéru 322 Tomáše a Michaelu Kuželovy. „Známe jejich vlastní dům i další domy, které navrhovali.“ Výhodou rodinného ateliéru je otevřená debata a jistota, že je architekt stále nablízku. „Zdá se mi, že stavitele a architekta nemá spojovat jen němý papír projektu, ale je třeba si vyříkávat detaily, hledat praktická řešení, vyměňovat si zkušenosti. Kdykoli bylo potřeba, Tomáš přijel nebo poslal nový podrobný nákres,“ dodává majitel. Obdobně si pochvaluje i možnost poradit se o zařizovacích předmětech v interiéru. „Při stavbě jsme se toho hodně naučili o funkčním designu. Často jsme se ztratili v katalozích, a když jsme něco vybrali, tak se na druhé straně telefonu rozhostilo rozpačité ticho. To jsme už věděli, že musíme vybírat dál, nebo nás Michaela sama někam nasměrovala,“ vzpomíná investor. Architektům z ateliéru 322 se nápad oprášit a inovovat původní dánský projekt zalíbil hned od počátku. „Utzonův koncept je použitelný i dnes. Pozemek, kde dům stojí, byl velmi limitovaný, je tu zmiňovaná trať, navíc jde o záplavovou oblast, proto se terén téměř o metr zvedal. Kvůli trati jsme nechali udělat hlukovou studii, která vyšla velmi dobře, protože na stranu ke dráze není žádné okno. Dům svým uspořádáním vytváří hlukovou bariéru a chrání tak okna obytných prostor, které mají ojedinělý výhled na hřebeny Brd,“ ukazuje nám architekt. Přesto proti původnímu konceptu doznal dům řady změn, které si žádalo konkrétní místo i doba. Na první pohled je to zejména fasáda. „Od cihlové fasády, kterou mají Utzonovy domy, jsme upustili z finančních důvodů, dnes často používaný cihličkový obklad působí příliš jako náhražka. Ač jsem si dlouho nedokázal jinou než cihlovou fasádu představit, nakonec se nejjednodušší řešení ukázalo jako nejlepší“ vykládá majitel. Ven se dům otáčí šedě omítnutou fasádou, do dvorku jsou jako obklad použita smrková prkna. Hřejivý materiál dodává dvorku intimní atmosféru, navíc umocňuje původní Utzonův koncept vyříznuté krychle. Pás oken, který je v místech stěn doplněn dřevěnými deskami ve stejných barvách, pracuje s toutéž myšlenkou: do šedé krabice architekt vyřízl dvoreček a kolemjdoucí nahlížejí do tenkých vrstev vnitřního prostoru. Přistižení domácí si pak dovolili barevnou hravost v oknech – pevné rámy jsou modré, zatímco otvíravé bílé. Tato barevnost se opakuje i v interiéru.

 

Vizitka domu
Realizace: Rodinný dům v Řevnicích Studie, projekt pro stavební povolení,
projekt pro provedení stavby: Ing. arch. Tomáš Kužel, spolupráce Ing. arch. Michaela Kuželová
Statická část: Ing. Radek Šťastný
Subdodavatelé: stavitel Michal Ballý – Karlík, okna a dveře Jánošík, truhlářství Karel Gemperle
Užitná plocha: 171 m2
Stavební technologie: základy a nadezdívky z betonových bednicích tvarovek, nadzemní část vyzděna z cihelných tvárnic a izolována minerální vatou tl. 150 mm.
Okna: dřevěná s izolačním dvojsklem
Podlahy: modřínová prkna
Vytápění: plynový kotel

 

 

V SOUČASNÉM KABÁTĚ 
Zajímavým zjištěním bylo, jak se během šedesáti let změnily nároky na kvalitu života. Lidé jsou dnes prostorově náročnější. Architekti museli dům zvětšit oproti konceptu, který má půdorys 15 x 15 metrů, už proto, že bylo nutné dodržet minimální výměry pokojů, jež jsou dané normou. Zároveň byly rozšířeny konstrukce, na které jsou dnes kladeny vyšší technické a tepelné nároky. Mezi další změny proti původnímu konceptu patří zastřešená část terasy, jež vznikla protažením stínícího „kšiltu“ střechy. V části, kde jsou ložnice, si majitelé přáli kvůli zachování soukromí menší plochu oken, a to pouze s parapetem, výškově ale odskočeným podle Utzona. Nejefektnější inovací je vstup do domu oplechovaný titanzinkem, který vyplynul z orientace celé stavby k hlavní přístupové cestě. „Přístavkem jdeme příchozím naproti. Nechtěli jsme dělat otvor do stěny otočené směrem ke dráze, navíc se díky tomu o něco zvětšil vnitřní prostor, který jsme využili na technickou místnost. Přemýšleli jsme i o tom, že by se dovnitř chodilo přes dvůr, různě jsme koncept měnili, ale nakonec jsme se zase pokorně vrátili k Utzonovi. Nebylo to poprvé, co jsme si znovu uvědomili, jak měl vše velmi dobře promyšlené,“ říká architekt.

 

SÁZKA NA MÍSTNÍ
Vedle architekta byl podle investora trefou do černého i výběr stavebníka. „Měli jsme velké štěstí. Z pár tipů na místní firmy jsme udělali malou soutěž. Firma pana Ballého, kterou jsme nakonec vybrali, nevypadala na první pohled jako nejlevnější. Rozpočet byl ale realistický a správně vyplněný, na rozdíl od těch ostatních. Serióznost se pozná už z rozpočtů a tady nám hodně pomohl opět architekt, který při výběru asistoval. Správným krokem byla sázka na místní. Myslím, že všichni řemeslníci měli ke stavbě opravdu vztah. Jednak ji budou mít i v budoucnu na očích, jednak se dál vídáme nebo třeba zajdeme na pivo,“ vzpomíná majitel. Také interiér vychází z původního konceptu. V jednom křídle „elka“ je technická místnost, koupelna, WC, velký obytný prostor s kuchyní a pracovna, ve druhém jsou tři ložnice. Většina zařizovacích předmětů je z IKEA, jejíž nábytek zapadá dobře do konceptu. „Jednoduchý, levný, ale přitom nápaditý nábytek ze severu má k Utzonovi blízko,“ vysvětluje investor. Díky nepříliš finančně nákladnému vybavení si mohli majitelé dovolit i některé kusy na míru. V chodbě je vysoké zrcadlo, které mimo jiné přivádí světlo ze střešního okna a atypická vestavěná skříň od místního truhláře. Bílé lamino má modré hrany, a tak se při otvírání opět vrací hravost oken, čistota bílé odkazuje k dálkám a modrá k nebi či moři. Nostalgii oceánských lodí, zároveň i charakteristický rukopis architekta nesou kulatá okénka ve dveřích ložnic. „Titanzinkový vchod je trochu jak periskop, a tak se k tomu kajuty docela hodí,“ směje se majitel.

 

PODLAHA Z PILY
Zdánlivě rychlá realizace stavby se málem zasekla na podlaze. Majitelé chtěli mít v interiéru dřevo, které by bylo teplé na bosé nohy i pro stále si na zemi hrající děti. Doba však přeje levným náhražkám a imitacím všeho možného – pěkná řešení pak byla mimo finanční možnosti rodiny. Po marném hledání v podlahových studiích zajel investor na pilu a koupil prkna přímo tam. „Smrk a borovice mají příliš měkké dřevo a na pile v Turnově jsem objevil modřín. Modřín je trochu tvrdší a hlavně má velmi rozmanitou kresbu. Původně jsem měl představu, že hlavní obytná místnost bude koncipovaná jako tradiční sednice s prkny ode zdi ke zdi. Podlaháři mi však vysvětlili, že by modřín v takové ploše hodně pracoval a že bude proto lepší nařezat prkna na kratší. Pak si s ním hráli jak s mozaikou a povedlo se. Jako povrchovou úpravu jsme zvolili vosk, a tak je podlaha syrová a přirozená. Různé zásahy dětí a padajících předmětů podtrhují, že podlaha má žít a stárnout s námi.“ Modřínová prkna nejsou pouze na podlaze, ze zbylých udělal truhlář stoly na míru. Jídelní stůl je dominantou hlavního obytného prostoru, už proto, že majitelé nemají rádi pohovky a sofa. Kovové podnoží bylo zvětšeno podle přání majitelů, desku z „podlahových“ prken vyrobil truhlář. Stejně tak jsou ze zbytků podlahy psací stoly v pracovně. Na závěr se ještě podívám na dvorek. Utzonovy dvorky byly dlážděné, ale jejich obyvatelé je postupně zaplnili květináči s různými květinami. Tady je dlažba jen v části, kde pokoj přechází ven. V rohu dvora rostou bylinky a více než dvě třetiny jsou zatravněné. Je to ostatně jediné místo, kde se udržuje krátce zastřižený trávník. Na zbytku pozemku vyseli majitelé semena luční trávy a kvítí a vysadili ovocné stromy. Pestrobarevný porost plný kopretin se seká jen dvakrát do roka a stále se samovolně proměňuje.

 

Atelier 322 
Ing. arch. Michaela Kuželová (1978) 
Studovala na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Po ukončení studia pracovala v interiérovém studiu a architektonickém ateliéru v Praze. Posléze nastoupila na rodičovskou dovolenou a nyní pracuje se svým manželem pod značkou ateliér 322.

Ing. arch. Tomáš Kužel (1976) 
V letech 1998–2003 studoval na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Do roku 2010 spolupracoval s několika pražskými architektonickými ateliéry. Od roku 2010 je autorizovaným architektem, s manželkou pracuje pod značkou ateliér 322, který sídlí v Jevanech. Jejich architektonická činnost zahrnuje studie, všechny stupně projektové dokumentace, autorský dozor (novostavby, rekonstrukce, úpravy parteru, řešení interiérů…).

Výběr z realizovaných projektů: Rodinné domy v Řevnicích, rodinné domy v Jevanech, rekonstrukce RD Praha – Chodov, byt v Klánovicích, rekonstrukce objektu městské knihovny a infocentra ve Stříbrné Skalici, revitalizace návsi v Ovčárech u Kolína, Středočeská ovocná stezka, rekonstrukce základní školy v Kostelní Lhotě, rekonstrukce skautské klubovny v Kostelci nad Černými lesy 
Kontakt: Tel.: 602 879 361 t.kuzel@atelier322.cz www.atelier322.cz

Datum vydání: 21. 5. 2015

Edit: Markéta Růžičková