Šest kroků ke zdravému domu

Cesta k trvalému odvlhčení zdiva vede od stanovení příčin vlhkosti přes návrh a realizaci sanace až k úspěšnému odstranění problémů. Bohužel se často stává, že nesprávný postup pohltí stejné náklady i úsilí jako kvalitně realizovaná sanační opatření, ale nedosáhne cíle.

1. Průzkum

O způsobu sanace vlhkého zdiva je vhodné rozhodnout na základě stavebního průzkumu, který provede analýzu jednotlivých příčin poškození. Průzkum musí zhodnotit příčinu zvýšení vlhkosti, obsah solí a stupeň nasycení zdiva vodou. Součástí průzkumu při vysoušení staveb je prohlídka objektu a posouzení jeho současného stavebně technického stavu. Zahrnuje posouzení přítomnosti a stavu hydroizolace, stavu omítek, konstrukcí a odvodnění objektu. Rovněž se zabývá materiálem vlhkého zdiva, omítek a konkrétními poruchami stavebních prvků konstrukcí. Důležitý je i popis a vyhodnocení odebraných vzorků zdiva a omítek, včetně informace o tom, jaká je vlhkost zdiva nebo jeho zasolení.

2. Návrh řešení

Podle výsledku průzkumu je vhodné zpracovat návrh řešení, který stanoví postupy provádění a návaznost sanačních opatření. Zvolené metody musí být úměrné výsledkům analýzy a zejména v případě památkově chráněných staveb respektovat ochranu původních materiálů. Návrh musí vyřešit i problematiku zasolení zdiva. Opomenutím vlivu solí dochází později k poruchám, jež bývají mylně přisuzovány špatné funkci hydroizolace. Vodorozpustné soli mají totiž schopnost na sebe vázat vzdušnou vlhkost a zasolené stavební materiály se pak projevují v povrchových vrstvách jako vlhké. Naopak povrchové úpravy zdiva proti solím mají jen krátkodobý účinek, pokud není zdivo zároveň separováno od zdroje vlhkosti a solí. Pro sanační práce většího rozsahu je vhodné zpracovat projekt, který detailně popisuje způsob provádění izolačních a sanačních prací.

Každý návrh sanace vlhkého zdiva musí splnit zásady komplexní funkce a reálné proveditelnosti. Řešení zpravidla sestává ze tří až deseti dílčích opatření (vnější izolace, drenáž, odvodnění okapů a okolních ploch, dodatečná hydroizolace zdiva, sanační a speciální omítky, systém větrání a rekuperace tepla, výmalba, dezinfekce). Jednotlivá dílčí opatření musí spolupůsobit k zajištění nové vlhkostní rovnováhy objektu. Většinou je lze provádět postupně, ale původně připravený návrh řešení je třeba pro vysušení objektu realizovat celý. Součástí návrhu je rovněž postup vysoušení a plán jeho kontroly po dokončení prací.

 

3. Odvodnění a drenáž

Základem úspěšné sanace vlhkého zdiva je dostatečné odvedení srážkové a pozemní vody od objektu. Proto správné sanační řešení obsahuje kompletní revizi okapového systému, svodů, lapačů nečistot, jímacích a vsakovacích objektů. Části s problematickou nebo nedostatečnou funkcí (např. nopová fólie) je nutné opravit či nahradit novými, chybějící doplnit. Součástí sanačního řešení by měl být i kontrolní plán, který stanoví, co a jak často je třeba kontrolovat a případně vyčistit. Pravidelná údržba vám ušetří spoustu starostí i finančních prostředků. Při dokončování sanace nezapomeňte na vhodné úpravy terénu pro odvodnění nejbližšího okolí domu. Minimálně v pásu 1 m od budovy by měl terén klesat v přibližně 5% spádu a celá spádovaná oblast musí mít dostatečně dimenzovaný odtok s ochranou proti ucpání.

Pro zamezení přístupu vody k základům a podzemním stěnám domu se zřizují drenážní systémy. Zajistí odvedení podpovrchové vody a zamezí tlakovému působení podzemní vody na konstrukce základů. Drenáž sestává z drenážní trubky, dnes zpravidla plastové, která má po celém obvodu nebo v jeho větší části otvory pro přítok vody. Okolo trubky bývá dobře propustný zásyp, obalený filtrační geotextilií. Textilie zamezuje vplavování jemných částic do drenáže a zaručuje dlouhodobé fungování odvodňovacího díla. Pro čištění a kontrolu drenáže se v intervalu cca 20 m zřizují svislé revizní a čisticí šachty, zakryté odnímatelným poklopem. Drenážní systém se zásadně buduje jako samostatný a hydraulicky oddělený od povrchového a okapového odvodnění. Nezbytnou součástí drenážních i okapových odvodňovacích systémů jsou retenční a vsakovací objekty, budované jako podzemní plné, respektive děrované nádrže. Před vybudováním vsakovacího objektu je nutné vždy ověřit reálné možnosti vsakování v místních geologických podmínkách.

 

4. Opravy a doplnění izolací zdiva

Zřejmou a častou příčinou vlhnutí zdiva jsou porušené, dožilé nebo zcela chybějící hydroizolace. Proto se zaměřte na jejich opravu, výměnu nefunkční izolační vrstvy a případně doplnění nové. Postupy se liší podle umístění izolace a předpokládaného namáhání vodou, kde rozlišujeme trvalé tlakové působení podzemní vody, zatížení stékající vodou a/nebo působení vzlínající vlhkosti, tj. zatížení základů kapilárně vzlínající vodou. Izolační postupy se liší zejména podle působení proti vzlínající (kapilární transport) nebo stékající či tlakové vodě (gravitační transport). Pokud se základy domu nacházejí pod úrovní místní hladiny podzemní vody, je nutné dimenzovat izolační řešení na trvalé působení hydrostatického tlaku vody. V ostatních případech vystačíte s ochranou proti kapilárnímu působení, doplněnou o drenáž, která eliminuje účinky vody stékající podél základů.

 

5. Sanační a speciální omítky

Hlavním úkolem sanačních omítek je umožnit snadné vysoušení zdiva po doplnění izolací a zabránit výkvětům solí při vysychání zdiva. Některé sanační omítky mají i termoizolační funkci. K přípravě podkladu pro sanační omítky na vysoce zasoleném zdivu slouží obětované odsolovací omítky, které po nanesení na povrch vysušovaného zdiva akumulují soli v sobě. Poté se odsolovací omítka odstraní i se solemi a na odsolený podklad můžete aplikovat sanační omítku. Pečlivou přípravou podkladu se sníží zatížení sanační omítky solemi a prodlouží její životnost. Sanační omítku je nutné nanést do výše 80 až 100 cm nad viditelnou hranici vlhkostního či solného poškození. Rozpadlé zdicí prvky se musí vyměnit, uvolněné vyklínovat a vyspárovat, nesoudržné zdivo je vhodné vyztužit mechanicky kotvenou sítí. Pro sanaci historických a památkově chráněných objektů jsou vhodnější vápenné aditivované omítky, které podobně jako sanační omítky pomáhají zajistit odpaření zbytkové vlhkosti po sanaci zdiva.

 

6. Vysoušení a větrání zdiva

Vysoušení je nezbytnou součástí procesu sanace vlhkých staveb: I po sebelépe provedených sanačních zásazích zůstává přebytečná voda v konstrukcích a musí se postupně odpařit a odvětrat. K tomu je nutné zajistit dostatek tepelné energie (zvýšeným vytápěním) a účinné větrání vnitřních sanovaných prostor. Vysoušení je možné velmi účinně urychlit ohřátím konstrukcí, intenzivním prouděním vzduchu podél stěn a odvlhčováním pomocí kondenzačních i adsorpčních odvlhčovačů, topných tyčí a jiné vysoušecí techniky. I po řízeném vysoušení sanované stavby je třeba zajistit dostatek čerstvého vzduchu v místnostech a odvedení provozní a zbytkové vlhkosti z interiéru. Buď intenzivním větráním, nebo (lépe) pomocí trvalého automatického větrání s rekuperací tepla. Pro tyto aplikace poslouží větrací rekuperační jednotky, které automaticky zajišťují výměnu vzduchu v interiéru.

 

 

text Vít Straňák z podkladů firmy Imesta foto archiv firem a Shutterstock

Datum vydání: 8. 9. 2022

Edit: Andrea Moudrá