S výhledy do všech stran

Dům po prarodičích Michala Peřiny, majitele truhlářské firmy LUGI, prošel několika náročnými etapami rekonstrukce. V bývalém hospodářství nyní Peřinovic rodina pohodlně žije na třech podlažích, domov si zachoval vlídnou atmosféru prázdnin u babičky, a zároveň získal novou kvalitu promyšlenými stavebními úpravami a do puntíčku dotaženým interiérem.

Domácí by si ono známé cimrmanovské „jdu na sever, jdu na jih“, mohli při průchodu domem brumlat volně obměněné jako „jdu k dědovi, jdu k sousedům“ (a zase zpátky od sousedů k dědovi). Dva bokem srostlé domečky pod svahem jsou nyní spojené v jednu prostornou a velmi světlou zděnou stavbu, doplněnou dřevěnou verandou se schodištěm spojujícím první patro, které dříve bývalo „letním bytem“, a nově rekonstruované obytné podkroví. Majitelé se zbavili zbytečných příček, v prvním patře i v obytném podkroví se lze při otevřených dveřích potěšit nádhernými průhledy skrze celý dům. V přízemí na úrovni dvora denní život rodiny neprobíhá – jsou zde zachovány dva samostatné vchody, v prvním z domků slouží jedna místnost technickému zázemí a ukládání sezonních a sportovních potřeb, druhá jako fitness se saunou a vířivkou. Přízemí vedlejšího domku nabízí dílnu se skladem nářadí a materiálu, je to velkorysý prostor, nad kterým radostí plesá srdce každého českého kutila.

POCTIVĚ USAZENÝ DŮM 
Domek libčického hospodáře z roku 1890 je učebnicově zasazen na rovince pod svahem, západním štítem do svahu, důsledně zohledňuje orientaci ke světovým stranám. Před studeným severem chrání obyvatele metr silná cihlová zeď, původně naprosto bez oken. Dům se původními špaletovými okny otevírá ke slunnému jihu směrem do dvora, východní štít vede do ulice, a na západní stranu s novou dřevěnou přístavbou navazuje rozlehlá zahrada se zachovaným starým sadem. I krásné výhledy z domu do okolí stojí za pozornost, kvůli tomu severnímu vzniklo dokonce nové neotevíravé menší okno v koupelně v prvním patře. Při čištění zubů můžete sledovat kopec, kde dříve stávalo sídlo kněžny Libuše, hrádek Liběhrad. Průhled je ovšem umístěn přibližně ve výšce očí, aby Libuše, když už by milostivě pohlédla směrem ke vzdálenému domku v podhradí, nebyla pohoršena nahotou svých čerstvě osprchovaných poddaných. V podkroví se rádi zahledíte jižním směrem, vykukuje tu zpoza střech kupole barokního kostela svatého Bartoloměje, v noci snově osvětlená. Východní okna směřují k řece Vltavě, kde dosud funguje přívoz, ke skalám a také k železniční trati, což každý malý kluk ocení. I když Peřinovic prvňáka Toma asi zrovna teď víc zajímají letadla než vláčky.

MŮŽE ZA TO VODA 
Rekonstrukce dvojdomí z podstatné části proběhla hlavně v roce 2002, kdy se místem prohnala velká voda. Nová fasáda, repase oken, bourání příček, nové rozvody vody a elektřiny, nový systém vytápění a ohřevu vody, opravy původních prkenných podlah, výmalby – veškeré stavební práce, které si umíte představit a vyjmenovat, zde bylo nutné podstoupit. Takže nepřidat k tomu všemu ruchu ještě zateplení a zabydlení podkroví by byl hřích. Návrh si vypracoval Michal Peřina sám, původní profesí je stavař. Kromě těch již zmiňovaných průhledů domem v horizontální úrovni dbal i na prosvětlení vertikální, mezi patry nechal v podlaze vybudovat dvě velká prosklení ze silného pískovaného skla.

PRVNÍ PATRO ŽIJE 
Do hlavního, prvního patra se domácí dostanou ze dvora po venkovních kamenných schodech, do domu vstupují z prosklené verandy. Jelikož Radka i Michal rádi pobývají v přírodě, plachtí na moři a věnují se horolezectví (potkali se v horách), jejich záliby se zákonitě odrazily také v zařízení domova. Dolní, námořnicky pruhovaná vstupní část verandy odkazuje na putování po vodě, horní s intimním barovým pultíkem pro dva a meditativním výhledem do zahrady je horolezecká. Hned z verandy se v prvním patře vchází do nejdůležitějšího místa každého domova, kuchyně s jídelnou. Hlubší vestavěná skříň na ukládání potravin je původní, tady se chlad severní stěny hodí. Kuchyni vévodí nepřekonatelná stará kredenc po babičce, k níž truhláři z LUGI doladili i zbytek kuchyňské linky. A nejen to. Domov Michala Peřiny by úspěšně mohl fungovat jako unikátní přehlídka činnosti jeho firmy, která letos oslaví už dvacet let existence. Stoly, stolky, police, lavice, kuchyňské pomůcky, nábytek na míru, šatní skříně s rafinovaným vnitřním vybavením, nové úložné prostory v podkroví, postele, skříňky, věšáky, němí sluhové – všechno práce šikovných chlapů z libčické truhlárny. Ale zpět k domu, vraťme se do kuchyně. Stojí tu klasické tonetky: na jedné podle Michalových vzpomínek sedával děda, prodejce registračních pokladen Hugin na kliku, babička, původem ze mlejna a údajně skvělá kuchařka (ta si asi moc neposeděla) a soused, který si chodíval vypít pivečko. A příběh pokračuje, teď tu sedává vnuk Michal s rodinou… Z kuchyně se dostaneme do obývacího pokoje s přestavitelným gaučem a podél koupelny (s průhledem na sever) za sloupem z olšového dřeva vplujeme skrze posuvné dveře do druhého domu. Tady se scházejí početnější návštěvy, vznikla tu vybouráním příček prostorná společenská místnost vybavená stolem pro osm/deset lidí, čtenářským koutem u kamen a místem pro Michalovu domácí pracovnu.

V PODKROVÍ 
Originální dřevěné schodiště z již tolikrát zmiňované truhlárny stoupá do podkroví, které má intimnější ráz. I toto patro je průchozí po celé délce, Michal Peřina tu raději zcela rezignoval na chodby a dal přednost světlu. Do ložnice vedou prosklené kované dveře, prosklené volené záměrně než v plném provedení, aby pronikání teplého západního světla dovnitř objektu nestály v cestě. Ložnice je zařízena pochopitelně postelí z nabídky značky LUGI, v rohu je pracovna paní Radky, které kraluje psací stůl po prvorepublikovém obchodníkovi s řezivem. Pohled přitáhne výrazná pruhovaná houpací síť, vzpomínka na cestu do Venezuely. Problém nepraktických střešních šikmin odstranil úložný nábytek na míru a stejné řešení majitelé volili v následující průchozí koupelně a Tomově útulném dětském pokoji plném letadýlek.

Datum vydání: 22. 6. 2015

Edit: Jana Matoušková