Rodinná novostavba v duchu zlínského funkcionalismu
Novostavba rodinného domu je ohlasem na zlínskou funkcionalistickou architekturu meziválečného období. Jiná doba přináší nové materiály, technologie a zkušenosti. Nové zkušenosti sbírají také majitelé nemovitosti během jejího užívání.
Bydlení ve dvougeneračním domě patřícím rodičům manželky mladému páru po řadu let vyhovovalo. K dispozici měli prostorný byt 2+1 v samostatném podlaží. Obytné místnosti byly každá větší než dvacet čtverečních metrů, v jedné měli kuchyň s jídelnou, ve druhé obývák, ve třetí ložnici. Později, když se jim narodil syn, ložnici přepažili a udělali pro něho maličký pokojík. V očekávání druh ého dítěte vyvstala potřeba zlepšit prostorové podmínky bydlení pro čtyřčlennou rodinu. Rozhodli se koupit pozemek pro stavbu nového domu.
K zadní stěně domu ještě přistavěli ateliér pro výtvarnou práci. Úprava zahrady je majitelovým dílem.
Klidné místo ve větší obci
„U rodičů jsme měli výborné zázemí, kdykoli jsme mohli počítat s jejich pomocí, ale obec byla tak malá, že jsme za vším museli dojíždět, do práce i do školy,“ vzpomíná náš hostitel. „Chtěli jsme se přesunout alespoň do malého městečka, na jeho okraj. Hledali jsme klidné místo s pěkným výhledem, kde bychom postavili samostatný dům s prostorem kolem, v řadové zástavbě jsme bydlet nechtěli.“ Pozemek požadovaných vlastností našli, v té době k němu byla přivedená jenom elektřina. Vybudování vodovodu a kanalizace měla obec v rozvojovém plánu a obě sítě během dvou let skutečně postavila.
V novém domě chtěli mít denní obytný prostor, kde bude dost místa pro čtyřčlennou rodinu.
Mechanika skrytá pod subtilní deskou na zakázku vyrobeného jídelního stolu umožňuje jeho roztažení na velikost vhodnou pro deset osob.
Nejdřív vnitřní vazby
Majitel přiznává, že prvotní názory a představy o budoucím domě byly ovlivněny určitou klamnou iluzí. „Ze svého pohledu grafického designéra jsem upřednostňoval vnější vzhled před vnitřním uspořádáním. Posuzoval jsem dům především zvenku. Dnes vím, že to je chyba, že kritický pohled zvenčí a zevnitř by měl být minimálně vyrovnaný. Dokud dům nestojí, převažuje pohled zvenku, ostatně tak vnímáme všechny cizí domy. Ale jakmile začnete objekt užívat, okamžitě se projeví provozní praktické potřeby a vztahy. Ty jsou ovšem prvořadé, ty by se měly přesně definovat a k nim teprve doladit vnější formu. V tom jsem se mýlil.“ Na začátku nastávající stavebníci prohlíželi katalogy typových domů. Žijí nedaleko města Zlína, jehož typické racionální stavby s cihlovými fasádami se jim velmi líbí. V katalozích dům odpovídajícího stylu však nenašli.
Architekt vystihl potřeby klientů
Investoři měli zájem vyhledat architekty ze Zlínského kraje, kteří měli k danému území nějaký vztah a s projekty v oblasti praktickou zkušenost. „Setkal jsem se s architektem Dušanem Kočařem, který patřil k mým pracovním známým. Nabídl se, že nám nezávazně udělá ideový návrh. Jeho studie se nám okamžitě zalíbila, tak dokonale vystihla naše přání, že bylo rozhodnuto.“ Prvotní návrh architekt dopracoval a podle něho se dům postavil. „V novém domě jsme chtěli mít denní obytný prostor, kde budeme všichni spolu, aniž bychom se cítili stísněně. V době, kdy se tvořil projekt, měl jsem stále v kapse metr a všude, kde jsem se ocitl, jsem měřil. Rozložení místností, jejich velikost, návaznosti, průchody, to všechno samozřejmě architekt nakreslil, ale mě zajímalo, jak nám to bude vyhovovat a jak to všechno bude ladit s naším rozpočtem. Víme, že kdyby dům byl o patnáct procent větší, bylo by to nádherné, poskytoval by větší pohodlí.“ Stavba na temeni strmého svahu byla založena na hlubokých betonových pilotách širokých dva metry, zajišťujících stabilitu domu. Vila tvarovaná střídmě, rozhodně však ne nudně, nesoucí tajemství i vzruch má fasádu částečně bíle omítnutou, částečně obloženou cihelnými pásky. Na jihozápadní straně se otevírá do zahrady přes prosklenou stěnu a terasu s lehkým přístřeškem.
Lakovaný nábytek do předsíně byl vyrobený na míru. Předsíň by dnes majitel požadoval větší.
Jednota exteriéru a interiéru
Zařízení interiérů pojali majitelé v duchu minimalismu, v souladu s vnějším vzhledem stavby. „Nepotřebovali jsme se obklopovat zbytečným nábytkem, poličkami, ozdobami,“ vyznává majitel. „Po dokončení stavby jsme neměli tolik peněz, abychom si nechali od stejně dobrého architekta navrhnout a na míru vyrobit atypický nábytek do celého domu. Nechtěli jsme šetřit na kuchyni, koupelnách a WC, protože ty bychom neradi předělávali. Architekt se podílel na návrhu koupelny, kuchyň nám navrhoval jiný architekt, který se na kuchyně specializuje. Manželka by měla raději koupelny barevnější a veselejší, ale teď je ráda, že jsem neustoupil a prosadil koupelny naprosto strohé, obložené velkoformátovými obkladačkami pískové barvy na stěnách i na podlaze. Nadčasově střídmou koupelnu lze kdykoli doplnit nějakým barevným prvkem, třeba ručníkem.“ Dezén plovoucí podlahy modrý ořech sehrál v obytném prostoru určující roli. Ořechovou dýhou je obložená také stěna kuchyňského koutu, v níž jsou vestavěné spotřebiče. V protilehlé části stojí dvě hnědé kožené pohovky, ostatní zařízení místnosti už muselo být velmi lehké, světlé. Kuchyňský nábytek jednoduchých linií, stejně jako konferenční stolek a nízká skříňka v obýváku, jsou v matném laku barvy slonové kosti. „Postavit dům je obrovská životní zkušenost, druhý dům by se každému stavěl mnohem lépe. Teprve po nastěhování člověk přehodnocuje, co je více nebo méně důležité. Dvě věci bych udělal jinak,“ svěřuje se majitel. „Dvougaráž považuji za zbytečnou, dnes je to spíš skladovací prostor, auta tam neparkují. V zimě vadí spadaný sníh, vlhkost, zápach, v létě tam nezajíždíme z pohodlnosti. Prostor garáže, která je včleněná do domu, bych raději věnoval společnému obývacímu prostoru. Druhá věc by byla větší předsíň. Když přijde na návštěvu více osob, je tam těsno. Celkově jsme však s domem velmi spokojeni, užíváme si ho a velmi neradi se z něho vzdalujeme.“
Více informací se nachází v únorovém vydání z roku 2012, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.
Foto: Pavel Rydl
Datum vydání: 1. 7. 2016
