Rekonstrukce střechy

Při rekonstrukci staršího domu se obvykle nevyhneme opravám střechy, často je potřeba střešní krytinu zcela vyměnit, někdy i celou střešní konstrukci. Nutné opravy střech nejsou jediným důvodem jejich rekonstrukce, druhým důvodem je, že chceme využít půdní prostory k bydlení.

Jak jsem zdůrazňovali v předchozím článku, největším nepřítelem staveb je voda. Při rekonstrukci jí musíme zabránit, aby vzlínala ze země do stěn domů, stejně tak musíme zajistit, aby neohrožovala dům shora, tedy aby do domu nezatékalo střechou. Ale tím náš boj s vlhkostí nekončí, musíme se postarat i o to, aby stavební konstrukce neohrožovala ani vlhkost z vnitřku domu, která vzniká tím, že zde vaříme, pereme, sprchujeme se, dýcháme…

Střecha musí větrat

Změníme-li dosud neobývané podkroví na obytné prostory a střechu zateplíme, musíme právě na tuto skutečnost pamatovat. Pokud by tato vlhkost pronikla do střešní konstrukce, vzniká riziko, že zde zkondenzuje a ohrozí všechny její části – krovy i samotnou krytinu. Nezbytnými součástmi nově zatepleného střešního pláště jsou proto hydroizolační folie, které brání proniknutí vody do konstrukce shora, a parozábrany či parobrzdy, které chrání střešní plášť od vnitřní vlhkosti. Střechy jsou proto navrhovány jako odvětrávané, to znamená, že jejich konstrukce umožňuje proudění vzduchu, který s sebou odvádí i vlhkost mimo střešní plášť. Historicky osvědčeným řešením je střecha tříplášťová, kde k proudění vzduchu dochází ve dvou vzduchových mezerách – mezi krytinou a pojistnou hydroizolací a mezi pojistnou hydroizolací a tepelnou izolací. Nevýhodou tohoto řešení je, že zpravidla nelze využít celou výšku krokví pro uložení tepelné izolace. Proto se při rekonstrukcích rodinných domů častěji navrhují střechy jako dvouplášťové větrané s otevřenou vzduchovou mezerou mezi krytinou a hydroizolací.

Kam s tepelnou izolací?

Obvykle se ukládá tepelná izolace mezi krokve, ale nároky na zateplení se natolik zvyšují, že přestává být výška krokví dostatečná. Proto se přidává vrstva izolace i pod krokve. To přináší na jedné straně výhodu, že se odstraní tepelné mosty vytvářené krokvemi, na druhé straně se však snižuje výška místnosti. Pokud při rekonstrukci vyměňujeme i střešní krytinu, máme i třetí možnost, a to uložit tepelnou izolaci nad krokve. Ze stavebního hlediska je výhodou, že se tak vytvoří celistvá vrstva izolace a tudíž nevznikají tepelné mosty způsobené vlastní konstrukcí, tepelná izolace a hydroizolace se sdružují do jediné nenasákavé vrstvy, krokve tak zůstávají uvnitř interiéru a vlhkostí jsou ohroženy stejně málo jako třeba nábytek. Toto řešení je navíc příjemné i z hlediska uživatelského, protože konstrukci krovu je možné nechat odhalenou a tím zatraktivnit podkrovní bydlení, a navíc se nesníží výška místností.

Zkontrolovat stav krovu

Původní, povětšinou dřevěné krovy, mohou být napadané hnilobou či dřevokazným hmyzem, je proto nutné zkontrolovat jejich stav. Navíc nejsou dimenzovány na to, že mají unést těžší, zateplenou střechu, stejně tak ani stropní, respektive podlahová konstrukce nepočítá s novým zatížením. Velmi rizikovým místem je zhlaví trámů ukryté ve stropní konstrukci pod půdou, které může být napadeno hnilobou a celý strop se může náhle zřítit.
Každé rekonstrukci podkroví a střechy proto musí předcházet stavební průzkum.
Původní stropní konstrukce může být velmi složitý k vytvoření smysluplné dispozice. To vše musí zvážit projektant ve spolupráci se statikem, a navrhnout buď zesílení krovu, nebo se rozhodnout pro kompletní přestavbu včetně nové konstrukce střechy. Ta jistě přinese lepší využití prostoru v podkroví, ale nejspíš ubere na romantice. Co zvolit, záleží na výchozích podmínkách a porovnání finančních nákladů, ale možná nejvíce na důvtipu architekta i na osobních preferencích.

A co navrch?

Jakou střešní krytinu vybrat? O tom, zda zvolíme stejnou, respektive podobnou krytinu, jako byla ta původní, rozhoduje především stav krovu a samozřejmě to, zda chceme, či nechceme měnit vzhled domu. Pokud je zachován původní krov, bude rozhodujícím kritériem jeho stav, tedy to, zda dokáže unést krytinu i s novými vrstvami obvodového pláště. Byť třeba původně nesl pálené tašky, bude třeba sáhnout po lehčí krytině. Naštěstí existují možnosti, jak i v tom případě zachovat téměř původní vzhled střechy, například plechovou imitací tašek. Pokud měníme krov celý, jsou možnosti obdobné jako u novostavby. Jen jsme možná o něco více omezeni vzhledem domu.

Projekt i na výměnu krytiny

Velmi stručně jsme naznačili, jaká úskalí nás čekají při rekonstrukci střechy. Je jasné, že zvážit všechny výchozí podmínky a zvolit vhodné řešení dokáže pouze odborník. A tím by neměl být místní pokrývač nebo klempíř, ale stavař, projektant, a to i v případě, že se chystáme pouze vyměnit střešní krytinu. Ten by měl na základě stavebního průzkumu a spolupráce se statikem zhotovit detailní projekt, který řeší veškerá problematická místa střešního pláště do nejmenších detailů a není vázán na konkrétního řemeslníka, na jeho zkušenosti, znalosti a preference. A samozřejmě je projekt naprosto nezbytný při zateplování střechy a provádění stavebních úprav v podkroví.

Kdy na úřad?

• Cestě na stavební úřad se vyhneme pouze v případě, že se jedná pouze o menší opravu – výměnu poškozených tašek nebo šablon.
• Výměnu krytiny na celé střeše stačí pouze ohlásit v případě, že se nemění typ krytiny ani barva.
• Ve všech ostatních případech je nutné stavební povolení. Tedy tehdy, kdy se
  jedná o změnu vzhledu stavby, zásah do její konstrukce nebo změnu využití místností pod ní.
• Stavební povolení vyžaduje i instalace střešních oken.
• Stavební úřady mohou mít své vlastní požadavky, proto je potřeba se co nejdříve informovat na příslušném úřadě.

Střecha musí větrat

Dvouplášťová větraná střecha funguje na principu přirozené cirkulace vzduchu vlivem rozdílu teplot u okapu a hřebene. K provětrání dochází tehdy, když ve vzduchové mezeře se správným průřezem vznikne tepelný rozdíl a vytvoří se komínový efekt. Pohyb vzduchu ve velké míře závisí na vytvoření jednotlivých detailů střechy a na sklonu střechy. Proto je nutné správně dimenzovat vstupní otvor u okapu střechy a výstupní otvor u hřebene, případně další větrací otvory. Proto jsou pro každý model střešních tašek vyráběny větrací tašky, které se pokládají v patřičném množství ve druhé řadě od hřebene. Správné množství větracích tašek je nutné stanovit výpočtem, podle plochy střechy a typu střešní tašky. Ve hřebeni a nároží je systém větrání doplněn větracími pásy a hřebenáči pokládanými na sucho, připevněnými ke hřebenové lati speciální příchytkou hřebenáče.

Text: Miloslava Perglová
Foto: archiv firem

Více informací se nachází v květnovém vydání z roku 2017, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

Datum vydání: 14. 6. 2017

Edit: Miloslava Perglová