Rekonstrukce staré vily v Doksech
Poetický kraj Karla Hynka Máchy není to jediné, co vnáší romantiku do tohoto domu. Je to také příběh, který je s ním spojen, plný snění, citu i osobitosti stejně jako peripetií a zlomů. Na začátku tohoto příběhu stála silná touha vrátit více než stoletému domu jeho dřívější okázalost…
Majitelé chodili kolem staré vily dávno před tím, než se stala součástí jejich životních plánů. Na to, jak vypadal dům, který byl postaven před 110 lety, vzpomíná dnes paní Radka s úsměvnou melancholií: „Tajuplný dům ve vzrostlé zahradě v nás částečně vzbuzoval respekt, na druhou stranu vyzařoval něco, co všechny přitahovalo. Romantické duše občas prohlašovaly, že ho jednou koupí a vdechnou mu nový život.“ Tento plán mnoha snílků, kteří prošli okolo, ale uskutečnili až před přibližně deseti lety právě dnešní majitelé, toho času již dospělí lidé s odrostlými dětmi. „Koupí to však zdaleka neskočilo,“ podotýká paní Radka. Zásadní proměna a cesta k možnosti bydlet v tomto domě, který byl postaven v roce 1906, trvala osm let, po které majitelé vše pečlivě promýšleli. „První tři roky jsme v podstatě bydleli na zahradě,“ dodává majitelka.)
Stylová okna představují buď repliky, nebo pečlivě renovované původní kusy.
Vysoké stropy vyniknou díky kuchyni řešené bez horních skříněk.
ZMĚNA PLÁNU
V první fázi se majitelé rozhodli, že si v domě vybudují byt. Při podrobnějším zvažování však změnili plány. Bylo nad slunce jasné, že dům potřebuje radikální zásah. Uzavřené místnosti, nevyhovující přístup ze zahrady, nevhodné pojetí komunikačních prostor v rámci domu, nedostatek místa pro plnohodnotnou koupelnu a zásadní nedostatek světla, to vše bylo nutné přizpůsobit současnosti. Na druhou stranu ale měla být v maximální možné míře zachována atmosféra domu, nezaměnitelný duch a kouzlo, které k němu majitele původně přitáhly. Jako dobrý nápad se zdálo objekt rozšířit. S projektem na přístavbu se majitelé obrátili na architekty z ateliéru Borchardt & Partner, kteří se specializují právě na letité domy.
Bývaly to dvě místnosti; po změně vnitřní dispozice je to místnost jediná, kde je prostor pro kuchyni, jídelnu a obývací pokoj.
Za hliníkovou roletkou se schovají drobní kuchyňští pomocníci – rychlovarná konvice, toustovač a odšťavňovač.
Provedení kuchyně v bílé a tmavě šedé odpovídá barevnosti celého interiéru. Za dveřmi se nachází nově vybudovaná komora.
KUS SOUČASNOSTI
Filozofie zmíněných odborníků je přistupovat k architektuře z pohledu současnosti, a využít co možná největší měrou to, co je dobré a kvalitní. Zároveň se ale ve svých projektech nedrží historie křečovitě a za každou cenu. Tento dům je toho názorným příkladem. „Přístavba vyřešila neduhy, kterými objekt trpěl. Díky ní mají investoři pohodlný přístup do domu ze zahrady prostřednictvím kryté verandy, zajistila rovněž prostor pro dvě koupelny a je také hlavní cestou pro denní světlo díky velkorysému prosklení,“ vysvětluje architekt Jürgen Wisniewski.
ŽÁDNÁ RIVALITA
Nová část domu je záměrně navržena tak, aby se netvářila jako jeho historická součást. Nijak nenapodobuje styl letitého objektu, jednoznačně se hlásí k současnosti. Nesoupeří s domem vzhledově ani objemem. „Cílem bylo zachovat ráz a půvab staré vily, zasáhnout do ní jen mírně pro naplnění potřeb současného bydlení pro čtyřčlennou rodinu. Neponičit to, co je dobré,“ říká architekt. Zatímco ve starém domě jsou zachována původní okna (ať už jde o repliky nebo pečlivě renovované kusy), fasádu zdobí ornamenty a původní těžké betonové tašky nahradily tašky eternitové, přístavba je vybudována z porothermu, má hladkou fasádu a plechovou střechu. To je patrné při pohledu zvenčí. V interiéru podtrhuje hranici mezi historií a současností úzké mléčné okno v koupelně, které prochází svisle celým domem.
Stojací lampy jsou dílem pána domu. Použil stativy ze starých fotoaparátů, na současném trhu dokoupili majitelé jen stínítko.
K vybudování nenásilného předělu mezi lůžkem a skříněmi inspirovala majitelku fotografie v časopise o bydlení. Zde slouží i jako knihovna.
ZATEPLIT, NEZNIČIT!
Schopnost dokonale vyvážit současnost a historii se odráží i v jiných ohledech. Starý objekt se v tomto případě nezateploval, jak bývá dnes populární. Investoři ale odvlhčili suterén objektu tlakovou injektáží a pomocí sanačních omítek. „U starých objektů zkrátka některé moderní postupy uplatnit nelze. Povahu stavby by zateplení zcela zničilo. I když je náhradní a k domu šetrnější řešení ve výsledku třeba méně účinné, tento fakt dostatečně vyváží osobitost, kterou dům dýchá,“ schvaluje přístup architekt.
VÍCE PROSTORU
Pokud jde o interiér, je současné bydlení příznačné především dostatkem prostoru, kterého se v původní podobě domu nedostávalo, ačkoli počítáno na metry čtvereční nabízel plochu dostatečnou. Vnitřní dispozice tak rovněž zaznamenala podstatné změny: dva někdejší pokoje v prvním patře byly propojeny a tímto krokem vznikla příjemně otevřená místnost, v níž se nachází kuchyně, jídelna a obývák. Vedle kuchyně pak vznikla praktická komora. Prostor pod střechou, útočiště dospělých dětí, se rovněž otevřel a prosvětlil. Obytné je rovněž přízemí a suterén, které slouží jako další dvě bytové jednotky.
Prosklenými plochami, které charakterizují přístavbu, proudí nejen do koupelny množství denního světla.
Moderní koupelna se vymyká pojetí zbývajících místností domu. Je totiž součástí nově vybudované přístavby.
CENNÉ DETAILY
Investoři se v rámci přestavby domu snažili zachovat to, co bylo (a je) stále dobré. Stejně jako okna jsou i dveře buď renovované, nebo je nahradily repliky; z větší části zůstaly zachované také dřevěné podlahy. V nové éře života domu se uplatnilo i původní kamenné schodiště nebo dlažba ve vstupní části. Tu majitelé rozebrali, očistili a opět položili. Většinu stavebních i jiných úprav přitom prováděli svépomocí. Jsou v tomto oboru více než zdatní, vlastní totiž stavební firmu.
ROMANTIKA UVNITŘ
Kouzelná atmosféra dýchá na příchozí už při pohledu na dům, prolíná se ale i interiérem. V jeho pojetí však není nic převratného. Charakterizuje ho praktičnost a nápaditost, zároveň nemalou měrou i schopnost nespokojit se s průměrem. Kuchyňská linka je sice sériově vyráběná a pochází z obchodního domu s nábytkem, ale zbývající vybavení představují převážně originální kusy. Ať už jsou to pečlivě volené modely (například jídelních židlí) nebo skutečné originály, jež jsou dílem majitelů. „Stolek u pohovky vyrobil manžel. Je zhotoven z dubového dřeva, kovové skruže a pásoviny. Na stojací lampy pak použil stativy ze starých fotoaparátů a stínítka z Ikey. Skříňka vedle okna byla původně na vyhození. Brousili jsme, natírali, vystřihli úchyty z koženého pásku, a slouží…“ líčí historii vybavení majitelka.
V prostorách pod střechou domu mají útočiště dnes již dospělé děti. Podkroví je zalité světlem, příjemně otevřené a vzdušné.
Renovace interiérových a vstupních dveří představovala složitý proces louhování a dalších úprav.
Vstupní prostor a staronová dlažba. Majitelé ji vyjmuli, očistili a vrátili na místo.
KOUPELNA PODLE NÁLADY
Celkovému pojetí interiéru v neutrálních barvách, které na sebe nestrhuje pozornost a nechává vyznít kráse dřeva i působení prostoru a prvků letitého domu, se vymyká barevnost koupelny ve druhém patře. Jako součást nově zbudované části domu má na své výjimečné vzezření právo. Povrch stěn imituje betonovou stěrku, jedná se však o levnější provedení – vyrovnávací stěrková betonová hmota pro interiér a exteriér je jen přetřena penetračním lakem, v okolí vany kvůli izolaci ve více vrstvách. Výrazným barevným akcentem je sytě tyrkysová barva na čele vany. „Mohu ji kdykoli přetřít, a zásadně tak změnit ráz koupelny,“ komentuje paní Radka a dodává: „Koupelna s balkonkem je jedna z mých nejoblíbenějších místností. Přes den ji zalévá světlo a je to i nejteplejší místnost v domě.“ I z toho důvodu majitelé téměř nepoužívají podlahové vytápění, jímž je hygienická místnost vybavena.
Zahrada dnes nabízí možnost stylového posezení, majitelé ale mají v plánu ještě zahradní jezírko, altán i nové oplocení.
V prostorách přístavby se nacházejí koupelny (malá okna nad sebou). Do kdysi tmavého podkroví proudí dostatek světla díky řadě oken.
ČAS JAKO VÝHODA
Mezi architekty již zdomácněl výraz osvícený investor. Skrývá se za ním obvykle člověk, který není výrazně omezen financemi, architektovi nechává v podstatě volnou ruku a přijde k hotovému. Majitelé tohoto domu nejenže pracovali na svém domě a v detailech jej plánovali léta, ale řešili i zmíněnou finanční stránku. „Nechtěli jsme se zadlužit. Postup rekonstrukce tak výrazně ovlivňoval i stav rodinných financí,“ podotýká paní Radka. Přesto jsou pro architekty z ateliéru Borchardt & Partner osvícenými investory. „Nespěchat a přemýšlet, to je nejlepší způsob, jak přistupovat ke starému domu. Postupně se s ním sžívat a zjišťovat, co potřebuje, nikoli provést radikální rekonstrukci a nastěhovat se do hotového,“ upřesňuje Jürgen Wisniewski. Majitelé a osvícení investoři v jednom v tomto stylu postupují i nadále. Jejich starý-nový dům ještě čeká spousta změn týkajících se zahrady, oplocení či zatím neobývaných prostor. „Vše bude v pravý čas,“ zakončuje majitelka.
Více informací se nachází v květnovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.
Foto: Jaroslav Kvíz
Datum vydání: 25. 5. 2017
