Rekonstrukce bytu v Pařížské

Přizpůsobit dispozici starého bytu požadavkům současné rodiny není jednoduché, životní styl před sto lety se řídil zcela jinými společenskými zvyklostmi. Měšťanské byty počítaly s úplným vyčleněním kuchyně, vaření patřilo k povinnostem služky a ke kuchyni se běžně řadil její malý pokojík s oknem do dvora.

Dnešní rodina zařadila vaření mezi činnosti, za které se nemusí stydět a kuchyň spolu s jídelnou se začlenila do otevřeného obytného prostoru, kde celá rodina trávit společné chvíle. Samostatnou a oddělenou částí bytu se staly soukromé pokoje. Tady se počet a skladba místností řídí konkrétními potřebami každé rodiny.

Jak citlivě rekonstruovat?

V historických objektech většinou architekt nemůže příliš zasahovat do konstrukcí, aby nezničil dochované hodnotné části, změny v dispozici jsou tedy omezené. Současný vzhled bytu je možné (a vhodné) přiznat moderními výrazovými prostředky, ale u zvláště cenných domů je nejšetrnější formou tak trochu „provizorní“ vestavba: po odstranění vestavěných konstrukcí se byt může opět uvést do téměř původního stavu. Nové zásahy trvale nenaruší dochované části stavby.

Štuky a vlysy

Majitelé jednoho z bytů v secesním domě si velmi dobře uvědomovali, jak pečlivou přestavbu vyžaduje byt v historickém objektu. Vybrali si architektku Ivanu Dombkovou, se kterou navázali na předchozí dobrou zkušenost.
V celém bytě se zachovaly a opravily štukové výzdoby stropů, které velmi zřetelně určují styl domu. Jemné štukové omítky, provedené podle soudobých technologií, doladily celkový dojem nenarušeného původního slohu. Opravila se všechna původní okna, repasovaly se dveřní zárubně a v případech, kdy dřevo bylo prohnilé, se nahradily přesnými replikami. Také dřevěné podlahy se obnovily v původní podobě parketových vlysů.

Promyšlená dispozice

Tři obytné místnosti, s okny do ulice a řazené za sebou, bývaly zřejmě zcela uzavřenými pokoji, ale pozdější úpravy největší pokoj propojily velkým otvorem se sousední místností. Přímo se nabízelo využít sjednoceného prostoru a umístit zde obývací pokoj s jídelnou. Kuchyň je volně otevřená do jídelny, pro vstup do pokoje pro hosty se využil původní dveřní otvor. Místnost je však pohledově s pokojem propojena skleněnou přepážkou v původní zárubni (podle potřeby se zatáhne závěsem).

Vzpomínka na staré časy

Přestože zásahy do struktury půdorysu byly značné, celý byt si ponechal atmosféru počátku minulého století. Umožňuje ale bez problémů současný život rodiny. Podílí se na tom nejenom upravená dispozice a vlastní vybavení interiéru, ale také důmyslné prosvětlení celého prostoru. Původní dveřní křídla se zachovala na vstupních dveřích do bytu a dveřích do hlavní ložnice, ale namísto replik dalších křídel, která byla ve velmi špatném stavu, se do opravených zárubní osadilo sklo. Spojení secesních rámů a skla navozuje dojem romantické vzpomínky na staré časy, a přitom poskytuje dostatek světla a optické propojení prostoru. Nové dveřní otvory mezi ložnicí a koupelnou už mají zcela současnou podobu včetně zárubní.

Jednoduše a logicky

Zařízení místností má charakteristický rys autorky – osobitý design, použití ušlechtilých materiálů ve své přírodní podobě. Jen nejnutnější množství nábytku pro pohodlí obyvatel, čisté geometrické tvary vycházející z konstrukční logiky, promyšlené detaily a pečlivé řemeslné zpracování. Kultivované prostředí secesního bytu je potvrzením, že i při zachování všech dochovaných původních prvků nemusí byt v historickém domě ustrnout v poloze mrtvého skanzenu, je možné vytvořit zcela moderní prostor, který dokáže žít současným životem.

Foto: Iveta Kopicová

Více informací se nachází v zářijovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

Uložit

Datum vydání: 19. 10. 2016

Edit: Věra Konečná