Půda s mnoha místy k sezení
Byt v blízkosti žižkovské věže dýchá pohodou šťastného života mladé rodiny. Velkorysé světlé prostory vyvolávají v každém dobrou náladu, všichni nakonec rádi posedí déle než původně plánovali. A také je kde, pohostinní majitelé jsou velmi společenští a o návštěvy dbají. Že se sem vejde úctyhodné množství lidí, je empiricky ověřeno. Kolaudaci prý oslavila téměř stovka přátel.
Mladý obchodník Lukáš, tehdy ještě single, pořídil v pražském činžovním domě malý byt 3 + k. k. a měl krásnou vizi do budoucna. Chtěl přikoupit půdu a rozšířit bydlení na mezonet s terasou. Podařilo se. Měl již zpracovaný projekt, kdy podoba podkroví zvenku byla úředně daná, s tou se nedalo nic dělat, ale řešení interiéru výrazně ovlivnit mohl – to navržené se mu nějak nezdálo. Poprosil o názor a vypracování jiného projektu svou kamarádku, architektku Simonu Ledvinkovou. Znal ji dobře již od studií a tušil, že si padnou do noty. „Teta architektka Síma“ (pod tímto jménem ji nyní zná Lukášův syn Tobiáš) sedla k počítači, navrhla otevřenější dispozici, virtuálně vybourala zbytečné příčky, zařídila kuchyň a otevřela ji do hlavního obytného prostoru, místo komory ukotvila schodiště s úložným prostorem, posunula původní dveře od koupelny a místnost s nepraktickým tvarem do L srovnala a zmenšila, aby mohla vzniknout nika. Navrhla nábytek na míru využitelný jako šatna a botník, doladila množství detailů. Bez zásahu ponechala dvě místnosti, pracovnu (pokoj pro hosty) a budoucí dětský pokoj. A odvážně pokračovala dál do nově vzniklého podlaží.
PO SCHODIŠTI Z DŘEVĚNÝCH KRABIČEK
Lukáše prý autorka rekonstrukce přesvědčila právě návrhem schodiště, které na dolním podlaží „odklidila stranou“ a které se svou krásou přirozeně stalo centrálním bodem bytu. Schody pomohly vytvořit a uzavřít vstupní předprostor, rámují předsíň a při pohledu z hlavní obytné zóny zakrývají vstupní dveře. V horním intimnějším podlaží schodiště odděluje klidnou ložnici a živější prostor před terasou. Manželé se synkem spí chráněni knihovnou, která tvarem jako by se vyklopila z podlahy na místě vstupu ze schodiště do patra. Na fotografiích se tento prvek nedal dobře zachytit, ale v místnosti skvěle funguje. Pohodlná koupelna při ložnici rodičů je stejně jako ta dolní vybavena sprchovým koutem a navíc polozapuštěnou vanou s výhledem do nebe. Architektka propočítávala centimetry, aby člověk hovící si ve vaně neviděl na protější střechy a mohl se kochat ničím nerušenou vyhlídkou. Inspirací jí byly japonské lázně. V županu můžete rovnou z koupelny vstoupit na zelení zkrášlenou terasu a hřát se na slunci. Všimněte si barevné provázanosti, konkrétně sytého červeného odstínu, který se při prohlídce bytu nejprve objeví na tapetě za kuchyňskou deskou, následně jej objevíte na obkladačkách sprchového koutu na dolním podlaží, aby vás ve finále přivítal ještě v horní koupelně. Skleněná plocha mezi koupelnou a sousední místností zajišťuje optické propojení patra po celé šíři, navíc samozřejmě napomáhá prosvětlení prostoru. Společenštější část horního podlaží může být nazvána i čítárnou a díky stupni vedoucímu k terase nabízí také hodně míst k sezení a válení. Skříň zdobí Majin makedonský kroj, v němž se skoro vdávala, jenže počasí tenkrát chtělo jinak.
VIZITKA BYTU
Užitná plocha: 135 m2
Podlahy: masivní dub, keramická dlažba, v horní koupelně dřevo merbau
Schodiště: dubové dřevo, kovové zábradlí
Okna: dřevěná ve dvou dolních pokojích, dřevěná střešní, na terasu dřevěná francouzská okna zhotovená na míru
Dveře: dole repasované původní, v patře posuvné dřevěné s prosklením
Terasa: dřevo merbau, kovové zábradlí
Vytápění (a ohřev vody): elektrický kotel, radiátory, před terasou konvektory
PŘÍNOSNÉ SETKÁNÍ
Manželský pár Lukáš a Maja, původem Makedonka, jsou osvícenými investory, po nichž asi každý architekt prahne. Přáli si být doma obklopeni neokázalými materiály, které dovedou přirozeně stárnout. Například dubovou podlahu si vybrali schválně ve třetí jakosti kvůli krásné kresbě dřeva, nebylo to z finančních důvodů, i když jinak tomu řemeslníci nebyli schopni porozumět. Oba dva se intenzivně a s radostí zajímají o bydlení a design, Maja přiznala, že na procházkách občas i zvědavě nakouknou lidem do oken. V Holandsku mají skoro voyerské potěšení, tolik krásných interiérů v Čechách zatím k vidění bohužel není, i kdyby se tu všichni lidé naráz rozhodli odbourat záclony. Se svojí architektkou investoři, i když vkusem sami bohatě oplývají, probírali i zdánlivé drobnosti, například rozmístění obrazů, vybírali svítidla, ladili nábytek. Třeba sofa, které kupodivu až tolik nevyužívají. Většinou skončí jak v rodinném kruhu, tak s návštěvami všichni pohromadě u jídelního stolu. Maja si u nich doma pochvaluje především množství úložných prostorů, které nejsou na první pohled vidět, třeba poličky u kuchyně, nebo skříňky pod schodištěm. Lukáš kromě schodiště opěvuje ještě svoji speciální polici v záhlaví postele zhotovené na míru. Noviny dříve skladoval vedle lůžka na zemi, tak jak je každý večer odložil. A sloupec tiskovin rostl a rostl…
Ing. arch. Simona Ledvinková (1977)
◗ absolventka Fakulty architektury ČVUT v Praze (2003)
Externě pracovala na projektech bytových a administrativních budov, v samostatné praxi se věnuje převážně drobné architektuře, novostavbám a rekonstrukcím.
Vybrané realizace:
◗ Rekonstrukce bytu Praha Žižkov, 2005
◗ Přestavba rodinného domu v Praze – Braníku, 2005
◗ Obytný soubor Terasy Bohunice, Brno, 2006
◗ Novostavba rodinného domu, Kosoř, 2007
◗ Oprava interiéru vily dr. E. Beneše v Sezimově Ústí (kulturní památka), 2008
◗ Stavební úpravy rodinného domu v Kutné Hoře (kulturní památka), 2009
simona.ledvinkova@inblok.cz
www.inblok.cz
Datum vydání: 12. 11. 2015