Proměna i bez bourání

Malý byt v panelovém domě s dispozicí 3+1 potřeboval nutně proměnu. Majitelé chtěli moderní interiér, elegantní a zároveň praktický pro život s dětmi, tedy snadno udržovatelný. Úkolu se zhostila architektka Lucie Videcká z ateliéru Twinsdesing.

Majitelé si přáli zrekonstruovat svůj starý byt bez větších stavebních zásahů, na které si netroufali, stávající dispozici chtěli zachovat, koupelna se neměnila, protože byla v docela dobrém stavu. Byt má rozlohu 68 m2 a nachází se v 7. patře klasického ostravského paneláku. První, co vás při vstupu zaujme, je dlouhá úzká chodba obklopená sedmi dveřmi do jednotlivých místností (dětský pokoj, ložnice, kuchyně, WC, koupelna, obývací pokoj s jídelnou a šatna). Jedinou větší místnosti je obývací pokoj s jídelnou. Ostatní pokoje jsou převážně malé, se kterými si majitelé nevěděli rady, a proto se rozhodli oslovit architektku Videckou.

První problém? Malé pokoje.

Zadání bylo sice na první pohled jednoduché, ale zároveň složité, protože pokoje byly opravdu malé. Byt měl být především funkční, málo údržbový a se spoustou úložných prostor. Důležitou roli hráli také finance, kterých mladí manželé neměli na rozhazování. Po seznámení s bytem se architektka rozhodla a majitele o tom nakonec i přesvědčila, že pokud má být interiér maximálně funkční a splňovat jejich požadavky, bude nutné převážnou většinu nábytku zhotovit na míru. Snažila se dodržet nízký rozpočet a proto volila levnější, ale kvalitní materiály – laminátem potaženou dřevotřísku. Jen dvířka v kuchyni, obývací části a v pracovně jsou fóliovaná s prolisovanou úchytkou v celé jejich šířce.

Rekonstrukce bez rekonstrukce

Jediné dva větší stavební zásahy, které se zde děly, byly nové rozvody elektroinstalace a zhotovení nové dlažby v chodbě, šatně a kuchyni. Během prací architektka zjistila, že pod stávajícím linoleem je dřevovláknitá deska (hobra) a vrstva škváry, což ale není nic výjimečného u tohoto typu domů. Vše se tedy muselo nejprve odstranit, čímž ale podlaha klesla o 15 cm. Bylo nutné vrstvu podlahy nahradit něčím jiným, co by sjednotilo její výšku do roviny s parketami v okolních místnostech, ale zároveň nedošlo k nadměrnému zatížení stropní konstrukce. S firmou, která měla v těchto prostorách pokládat dlažbu, se architektka dohodla na nové skladbě podlahy. Hlavní vrstvou byl lehký beton s příměsí plniva ekostyren, poté se nanášelo lepidlo a na to se kladly jednotlivé dlaždice v retro dekoru. Ten zvolila architektka záměrně, protože na tomto druhu vzorované dlažby nebudou případné nečistoty tolik vidět a zároveň malý vzor opticky zvětšuje jak chodbu, tak kuchyni.

Co bylo dál…

V ostatních pokojích, kde se nedělala nová dlažba, byly ponechány původní bukové parkety, jelikož byly ve velmi dobrém stavu, pouze se zrenovovaly. „Jsem ráda, že jsem bytu ponechala něco z jeho minulosti. Přírodní parkety jsou trvanlivý materiál, který se po různých nehodách dá jednoduše zbroušením a přelakováním opravit. To se však o nových podlahách, v kategorii levnějších laminátových, říci nedá,“ vysvětluje architektka.
Do téměř všech ostatních místností byla použita bílá tapeta s lesklým vzorem podle funkce pokoje. V chodbě jsou jednoduché kruhy, v obývacím pokoji složitější elegantní až barokní vzor a v ložnici romantický květinový.

Prostor pro snídani

Tím, že se neměnila dispozice bytu, bylo nutné novou kuchyni navrhnout do stávajícího prostoru. Klienti si přáli, jako většina, spoustu úložných prostor a co největší pracovní plochu. Také zde chtěli místo, kde by se mohli ráno nasnídat, aby nemuseli využívat jídelnu. Architektka opět navrhla inovativní řešení v podobě kuchyňského ostrova s lavicí. Manželé se nejprve obávali, že prostor bude působit stísněně, ale pak byli nadšeni. Lavice u ostrůvku v sobě dokonce ukrývá další úložný prostor a navíc je řešena ergonomicky tak, aby se na ní mohlo sedět stejně pohodlně jako u jídelního stolu. Z toho důvodu bylo nutné vytvořit mezi ostrůvkem a lavicí podestu, která slouží i pro rozvody elektřiny k varné desce a pečicí troubě. Celá rodina se tak může v klidu nasnídat, aniž by kdokoli trpěl nepohodlím.

Ložnice versus dětský pokoj

Největší přemlouvání a vysvětlování mezi architektkou a majitelkou bytu probíhalo ohledně dětského pokoje. Investoři totiž trvali na velké ložnici a malém dětském pokoji. Architektka ale po zjištění, že plánují dvě děti (jedno už v té době měli), jim z dlouhodobého hlediska navrhla, aby dětský pokoj zvolili naopak jako největší v bytě a ložnici jako nejmenší. Rodiče budou v ložnici převážně jen spát, naopak děti mají rády prostor a také ho budou postupem času potřebovat víc a víc. Nakonec manžele přesvědčila a teď jsou tomu sami rádi.
Do ložnice se tedy vešla jen postel ode zdi ke zdi (šířka matrace 180 cm) s čelem do výšky parapetu a s mřížkou pro cirkulaci a regulaci tepla z topení. Tato plocha slouží zároveň jako odkládací prostor. Na protější stěně je bílá šatní skříň obestavěná kolem dveří – čímž se dlouhá „nudlovitá“ ložnice opticky zkrátila a má teď příjemnější proporce.

Skoro jako zázrak

Architektka přistupovala k tomuto bytu citlivě a snažila se sžít s pocity jeho obyvatel, jak sama říká: „Tento projekt byl pro mě v mnoha ohledech jedinečný. V tak malých místnostech vytvořit funkční a zajímavý interiér, který by splnil vše, co klienti chtěli a očekávali, nebylo vůbec lehké. Ale když vidím výsledek, věřím, že se to povedlo a jsem ráda, že mi investoři dali prostor k několika netradičním řešením.“
Společné úsilí nakonec vyvrcholilo přihlášením projektu do soutěže Interiér roku, kterou organizuje Institut bytového designu pro české a slovenské architekty a interiérové designéry.

Text: Mirka Vernerová
Foto: archiv architektky, www.twins-design.cz

Více informací se nachází v listopadovém vydání z roku 2017, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.