Podzim v zimní zahradě

Končí dny žhavého léta, kdy jste měli v zimní zahradě potíže nanejvýš s větráním, a přichází čas podzimu, kdy bude čas myslet na příjemné přitápění prostoru. Poradíme vám, jak na to!

Problematika větrání, stínění a vytápění zimní zahrady ovšem úzce souvisí, takže začněme trochu zeširoka. „Kapacitně vyhovující, tedy za všech podmínek dostatečná možnost odvětrání interiéru zimní zahrady tvoří velmi důležitou součást plánování samotné realizace,“ upozorňuje Roman Hrudník z firmy Alusystems.cz. „Stále více zákazníků dnes volí alternativu externí vzduchotechniky s rekuperací, případně i s odvlhčením, kterou lze kombinovat s klimatizací a topením.“

 

Zasklení, stínění, ventilace

Správný návrh kapacity ventilace přímo souvisí i s užitým typem zasklení, který může – zvláště během letních měsíců – výrazně eliminovat nežádoucí přehřívání interiéru zimní zahrady. Moderní typy zasklení vám zároveň zajistí výrazně lepší parametry tepelné izolace i v zimním období. Místo standardně užívaného ditermického zasklení se vyplatí investovat do speciálního zasklení Heat Mirror v různých konfiguracích. Podstatnou roli hraje také stínicí technika, která se u některých konstrukčních systémů pro zimní zahrady dá doinstalovat i v budoucnu. Zákazník si díky tomu může vyzkoušet v reálném provozu skutečnou potřebu a nutnou intenzitu zastínění jednotlivých prosklených ploch. Potřeba zastínění se zpravidla liší u prosklené střešní konstrukce a u jednotlivých svislých stěn, často i v závislosti na orientaci zimní zahrady ke světovým stranám. Správně navržená a realizovaná ventilace pak docílí bezproblémový celoroční provoz zimní zahrady (v létě se nepřehřívá, v zimě nemá problémy se vzdušnou vlhkostí). Vzdušné vlhkosti je třeba věnovat zvýšenou pozornost zejména tehdy, když je uvnitř zimní zahrady umístěn bazén či vířivka, ale také v případě, že se v zimní zahradě chcete obklopit velkým množstvím rostlin. Vhodně užitá rekuperace vám dokáže výrazně snížit provozní náklady na vytápění zimní zahrady a současně zajistí po celý rok její plně automatizovaný režim. Tím vám odpadnou nemalé starosti.

 

Až se podzim zeptá…

Výše uvedené souvislosti pro celoroční provoz zimní zahrady vám budou inspirací spíše pro příští sezonu, ale prodloužit si tu letošní můžete právě teď. Pokud si chcete užít teplo a pohodu i v době, kdy venkovní teploty klesnou k 10° C, zvažte instalaci vhodného venkovního topidla. Jedním z efektivních a komfortních řešení pro vytápění venkovních prostor jsou sálavé panely. Princip a výhody sálavého vytápění totiž fungují i v exteriéru.

 

Princip sálavého tepla

Sálavé vytápění má jednu velkou přednost: Záření neohřívá vzduch (volně jím prochází), nýbrž předměty. Zářivý tok se po dopadu na předměty (stěny, podlaha, nábytek) částečně odrazí (cca 15 %), ale jeho převážná většina (cca 85 %) je pohlcována předměty, na které dopadá. Sálavá energie takto přímo ohřívá předměty, stěny i lidi v blízkosti sálavého panelu. Intenzitu sálání ovlivňuje především povrchová teplota a umístění sálavého panelu. S rostoucí teplotou panelu nestačí proudící vzduch plochu ochlazovat a zvyšuje se sálavá složka.

 

Zasklením teplo neuniká

Z výše popsaného principu vyplývají i hlavní výhody sálavého systému u venkovních prostor. Z povrchu sálavého panelu je vyzařován tepelný tok, u něhož převážná část spektra leží v pásmu vlnových délek větších než 5 mikrometrů a který je ve značné míře povrchem lidského těla pohlcován. Dochází tedy k obdobnému principu ohřevu jako u předmětů. Výhodou je i využití v zasklené zimní zahradě – pro sálavý tok, resp. pro záření o vlnových délkách větších než tři mikrometry, není sklo transparentní (průteplivé) a nedochází tak ke ztrátám sálavého toku skleněnými výplněmi. Když je panel na terase umístěn v blízkosti lidí, lze jej využít pro zónové vytápění, které je mnohem úspornější než ohřev velkých objemů vzduchu. Vhodné sálavé topné panely nevyžadují žádnou údržbu.

 

Světlé a tmavé zářiče

Obecně může mít venkovní sálavý systém dvě podoby – buď tzv. světlých zářičů, nebo tmavých zářičů. Světlé zářiče, obvykle s halogenovými trubicemi, mají vysokou povrchovou teplotu 1 500 až 2 000 °C. Proto jsou relativně malé a i při teplotách pod bodem mrazu poskytují dostatečný tepelný komfort až na vzdálenost cca 5 metrů. Nevýhodou je ovšem jejich světelný efekt, tmavě červené až oranžové světlo, které může působit rušivě. Tmavé zářiče pracují s výrazně nižšími teplotami 300 až 400 °C, jejich používání je proto efektivní zejména při teplotách neklesajících pod 10 °C a vzdálenosti do cca 3 metrů. Výhodou je absence světelného záření, naopak slabinou například vítr, který ochlazuje povrchovou teplotu topných lamel a tím snižuje jejich sálání. Ochladí-li totiž proudění vzduchu topné trubice světlého zářiče z 1 800 °C na 1 600 °C, téměř to nepoznáte. U tmavého zářiče je ovšem pokles teploty z 350 °C na 200 °C velmi znatelný.

 

Takže který?

Pokud si na základě výše uvedených informací kladete otázku, který typ sálavých panelů je vhodný pro zimní zahradu běžného rodinného domu, můžeme vám sdělit následující. Jestliže vám jde o prodloužení sezony zimní zahrady do přechodných období roku (podzim, jaro), budou efektivnější a příjemnější tmavé zářiče. Jsou elegantní, ve srovnání s běžnými halogenovými zářiči mají výrazně nižší povrchovou teplotu a jejich provoz není doprovázen nežádoucím světelným zářením. Pokud vám ovšem půjde o plnohodnotné vytápění zimní zahrady přes celou zimu, případně o zimní posezení na venkovní terase, pak musíte sáhnout po zářičích světlých.

 

text Vít Straňák

foto se souhlasem firem FENIX, Dafe-Plast Jihlava, Heatscope, AZ Ekotherm

Datum vydání: 25. 10. 2021

Edit: Andrea Moudrá