Podlaha, která zahřeje

Podlahové topení sice není objevem 21. století, ale současná doba přímo nahrává jeho rozšíření i v běžných domácnostech. Teplá dlažba v koupelně je téměř standardem, plošné vytápění celého domu bez rušivých otopných těles již není výjimkou. A pokud je dům dobře zateplen, můžeme si dovolit čistý a bezpracný komfort – elektrické podlahové vytápění.

S podlahovým topením měli své zkušenosti ještě před počátkem našeho tisíciletí staří Římané či Korejci, kteří vháněli ohřátý vzduch z topeniště do soustavy kanálků pod podlahou. Za otce moderního podlahového vytápění je pak považován Frank Lloyd Wright, který začal princip plošného vytápění začleňovat do svých staveb v polovině minulého století namísto radiátorů ústředního topení. A není to jen vzduch nebo voda, kterými můžeme ohřát podlahu, dnes máme ještě třetí možnost – elektrické odporové prvky.

SÁLAVÉ PLOŠNÉ TEPLO

Ohřát místo jednotlivých otopných těles celou plochu podlahy, popřípadě stěnu či strop, nepřináší jen tu výhodu, že je nám teplo od nohou. Zásadní rozdíl je v tom, že od radiátorů nebo elektrických přímotopů se šíří ohřátý vzduch prouděním, takzvanou konvekcí. Vzduch ohřátý uvnitř tělesa stoupá vzhůru, u stropu se ochlazuje a klesá dolů, rozdíl mezi teplotami dole a nahoře v místnosti může být i 8 °C. U velkoplošných systémů převažuje teplo sálavé, které se šíří radiací, obdobně jako infračervené sluneční paprsky, zahřívá přímo předměty nebo osoby. Část tepla se šíří také mikrokonvekcí, která probíhá na celé ploše. Dosahuje se proto podstatně rovnoměrnějšího rozložení teplot v prostoru a snižuje se nepříjemně pociťovaná cirkulace vzduchu v místnosti. Vzhledem k tomu, že se ohřívá velká plocha, stačí ji ohřát na nižší teplotu než jednotlivá menší tělesa. Díky tomu pociťujeme stejnou tepelnou pohodu, i když je teplota v místnosti o dva tři stupně nižší než u konvekčního způsobu vytápění. Nejenže se cítíme dobře, ale potěší nás i nižší účty za vytápění. Nezanedbatelnou výhodou je, že není třeba zatěžovat místnost rozmísťováním otopných těles.

 

TEPLOVODNÍ, NEBO ELEKTRICKÉ?

Pokud jste rozhodnuti, že si chcete dopřát komfort podlahového topení, budete stát před otázkou, zda zvolit teplovodní nebo elektrické. Každé má své výhody i nevýhody, záleží na konkrétní situaci. V některých případech může být nevýhoda výhodou a naopak. Například celková tloušťka podlahy je vyšší u teplovodního než u elektrického, což může být překážkou zejména u rekonstrukcí. Na druhou stranu díky tomu má podlaha vyšší akumulační schopnost, což může být někdy výhodou, místnost tak rychle nevychladne. Ale zase se déle zahřívá a celý systém obtížněji reaguje na změnu požadované teploty. Výhodou teplovodního systému je, že může být napojen obdobně jako klasické ústřední topení na jakýkoliv zdroj tepla, a v budoucnu případně zaměněn za jiný. Nevýhodou je obtížnější instalace a vyšší pořizovací náklady, které jsou spojeny i s vybudováním komína, plynové přípojky, skladu paliva a podobně. Elektrické podlahové topení je investičně méně náročné, je ho možné instalovat prakticky kamkoli bez ohledu na typ místnosti a podklad, umožňuje vyhřívat jen některá místa či místnosti, je pružnější, s jednoduchou a přesnou regulací. Účinnost přeměny elektrické energie v tepelnou je téměř stoprocentní. Hlavní nevýhodou elektrického vytápění je cena elektrické energie, a tedy vyšší provozní náklady. Výši provozních nákladů však nejvíce ovlivňuje tepelná ztráta budovy. Tam, kde je malá, je na vytápění potřeba málo energie a absolutní úspora v porovnání s jiným, levnějším druhem paliva, není vysoká, tedy návratnost investice do dražšího zařízení se prodlužuje, může být dokonce delší než životnost zařízení. Ve vztahu ceny a pořizovacích nákladů tak klesá význam ceny a vzrůstá váha prvotní investice a udržovacích nákladů. Elektrické podlahové topení je proto vhodné pro současné energeticky úsporné novostavby, jež se svými parametry blíží nebo ještě lépe řadí do kategorie domů nízkoenergetických. Z hlediska ekonomiky provozu celé domácnosti je velmi důležitý fakt, že při vytápění domu pomocí elektřiny je možné zažádat o zvýhodněnou sazbu, která platí zpravidla 20 hodin denně, a to pro všechny elektrické spotřebiče, což znamená výraznou úsporu. Pro starší, nezateplené objekty je možné elektrické podlahové topení doporučit pouze k lokálnímu vyhřívání podlah, například v koupelně, či k temperování podlah v kombinaci s jiným hlavním zdrojem tepla.

JAK PODLAHA HŘEJE?

Elektrické podlahové topení funguje na principu zahřívání topných kabelů, rohoží nebo velmi tenkých fólií, které jsou uloženy v podlaze. Volit můžeme mezi přímotopným, smíšeným nebo akumulačním způsobem vytápění. Tyto systémy se liší v míře akumulace tepla do podlahy, tedy v tom, zda je použita betonová vrstva a jak silná, částečně záleží i na druhu podlahové krytiny. Standardní akumulační systém, kdy jsou kabely nebo rohože uloženy ve vrstvě betonu 10–14 cm silné, se obvykle při provozu setkává s problémy v oblasti regulace a tím udržení optimální tepelné pohody. Hospodárnost přeměny energie v užitečné teplo je zde nižší, proto tam, kde je vyžadována akumulační schopnost podlahy, dostávají většinou přednost teplovodní systémy. Elektrické vytápění se proto nejčastěji řeší jako přímotopné či smíšené. U přímotopných systémů jsou topné prvky umístěny bezprostředně pod podlahovou krytinou, u smíšeného ve vrstvě betonu silné 4–5 cm. Takto silná vrstva dokáže překlenout období přerušení dodávky elektřiny v době vysokého tarifu, která obvykle trvá souvisle maximálně jednu hodinu. U všech systémů je důležité zajistit, aby teplo neunikalo do podloží, tedy položit topné prvky na dostatečně silnou vrstvu izolace, obvykle polystyrenu. Elektrické podlahové topení je možné instalovat také nasucho, bez použití betonu či anhydritu, což oceníme zejména u dřevostaveb.

VYBÍREJTE S ODBORNÍKEM

Kterou z možností elektrického vytápění podlah zvolit, záleží zejména na tom, zda bude vytápěním hlavním nebo jen doplňkovým. Samozřejmě záleží na typu a určení místnosti, a jak jsme již zmínili, na tepelných ztrátách objektu. V domech s nízkou tepelnou ztrátou ho můžeme směle použít jako hlavní zdroj tepla. Přesto se často kombinuje s jiným zdrojem tepla, například s krbovou vložkou, sloužící nejen k navození příjemné atmosféry živého ohně, ale i jako jistota pro případné delší období bez dodávky elektrického proudu. Do instalace bychom se neměli pouštět bez projektu, bez porady s odborníkem. Pomůže nám optimalizovat pořizovací a provozní náklady vzhledem ke komfortu, který od topení vyžadujeme. Pokud je naší prioritou rychlá tepelná pohoda, je lépe příkon topné podlahy předimenzovat a opatřit vhodným termostatem. Výhodou bude dynamičtější provoz, avšak za cenu vyšších pořizovacích nákladů a možná i vyšší hodnoty hlavního jističe, tedy vyšší pevné částky v účtované ceně. Pokud je naší snahou pořídit systém co nejlevněji, necháme si topení nadimenzovat zcela přesně.

KABELY, ROHOŽE, NEBO FÓLIE?

S odborníkem bychom se měli poradit i o výběru nejvhodnějšího topného prvku. Výhodou kabelů je nižší cena a především flexibilita, a to jak v požadavcích na výkon, tak na uložení. Mohou se ukládat s různými odstupy, tam, kde chceme více tepla, se kladou hustěji. Hodí se proto do větších, a zejména členitých místností nebo tam, kde potřebujeme kopírovat nepravidelné rozmístění nábytku, kolem vany a podobně. Jsou však náročnější na samotné provádění montáže. Montáž usnadňují topné rohože, které mají kabel pevně fixován na tkanině. Snižuje se tak i riziko vzniku chyb při instalaci, avšak nemůžeme měnit rozteč kabelů, a tím ani výkon. Jsou tenčí než samostatné topné kabely. Topné fólie jsou vhodné pro pokládání nasucho, ukládají se bezprostředně pod podlahovou krytinu nebo sádrokarton, jsou vhodné především pod plovoucí laminátové podlahy, s použitím speciální podložky i pod PVC a koberce. Jejich největší výhodou je, že jsou velice tenké, méně než milimetr, a proto takřka nezvyšují konstrukční výšku podlahy. Volba proto padá na fólie často při rekonstrukcích a při dodatečné instalaci podlahového topení.

NEŠKODÍ PODLAHOVÉ TOPENÍ ZDRAVÍ?

Tato obava byla oprávněná v době, kdy se podlahové topení instalovalo do nezateplených objektů a teplota podlahy dosahovala vysokých hodnot, což při dlouhodobém pobytu mohlo vyvolávat zdravotní problémy. Při podlahovém vytápění nemá průměrná nášlapná teplota podlahy přesahovat v dlouhodobě obývaných místnostech 25 až 27 °C. Naopak, ze zdravotního hlediska je plusem sálavé teplo a rovnoměrné rozložení teplot v místnosti, snížení cirkulace vzduchu a víření prachu. Podlahové topení se často instaluje v koupelnách, kde se díky tomu, že mokré podlahy rychleji schnou, snižuje riziko výskytu plísní, roztočů a vzniku alergií. Suchá podlaha se také snadněji udržuje v čistotě, neboť se na ni nelepí prach. Druhou obavou spojenou se zdravím bývá vytváření elektromagnetického pole. Tato otázka je stále předmětem zkoumání a netýká se jen vytápění, ale vlivu všech elektrospotřebičů, které nás obklopují. Nakupujeme-li u renomovaných výrobců, pak jsou produkty dostatečně odstíněny a nepřesahují povolené hodnoty WHO (Světová zdravotnická organizace).

DŮLEŽITÁ JE REGULACE

Podstatnou výhodou elektrického vytápění je, že se snadno reguluje. Správná regulace je zároveň podmínkou hospodárnosti provozu. U hlavního vytápění termostat snímá teplotu prostoru a druhé podlahové čidlo snímá teplotu podlahy, aby se nepřekročila maximální povolená teplota, což je v obytných místnostech 27 °C. Při temperování hlídá termostat pouze teplotu podlahy za pomoci podlahového čidla. Výhodou elektrických systémů sice je možnost nastavit teplotu individuálně v každé místnosti, ale abyste nemuseli obíhat každou místnost zvlášť třeba při odchodu z domu, je možné instalovat centrální řídicí jednotku. Umísťuje se na vhodném místě v domě, a umožňuje jak individuální regulaci teploty v místnostech, tak rovněž centrální ovládání z jednoho místa. Je možné regulovat i jednotlivé části podlahy, například je vhodné mít možnost zvýšit teplotu před francouzskými okny. Vyšší typy regulací umožňují ovládání i přes internet, jiné nejsou propojeny kabely, ale komunikují spolu bezdrátově, a jsou tak ideální například při rekonstrukci. Regulaci je třeba volit i s ohledem na to, zda využíváme jiný doplňkový zdroj. Zatopíme-li například v krbu, tak při dosažení nastavené teploty v místnosti podlahové topení vypne a podlaha vychladne. To je sice ekonomické, ale přijdeme o příjemně vyhřátou dlažbu pod nohama. Je proto dobré vybírat takovou regulaci, která umožňuje přepnutí funkcí a vyhřívat jen podlahu bez ohledu na teplotu v místnosti nebo jen prostor nebo oboje.

JAKOU KRYTINU?

Ač se někteří dodavatelé podlahových krytin obávají elektrického podlahového topení a pro některé krytiny doporučují pouze teplovodní topení, spíše opak je pravdou. Teplota podlahy je hlídána čidlem, a nepřesáhne tedy 27 °C, což u teplovodního nemusí být zaručeno. Další obavy mohou plynout z rychlého náběhu teploty podlahy, a tudíž možné deformace krytiny. Náběh je sice rychlejší, nikoliv však tak rychlý, aby krytinu poškodil. Obecně je pro podlahové topení ideální krytinou dlažba, která má vysokou tepelnou vodivost a bude dobře předávat teplo. Nevýhodou však může být období, kdy netopíme a může nám vadit její chlad. Vybrat si však můžeme z celé škály možných podlahových krytin, laminátových i dřevěných podlah stejně jako marmoleum či PVC, vyloučen není ani koberec, kde však přenos tepla bude obtížnější. Vždy je však třeba ohlídat, zda výrobce možnost použití dané krytiny pro podlahové vytápění deklaruje.

Odborná spolupráce: Miroslav Petr, FENIX Trading

Datum vydání: 27. 10. 2015

Edit: Miloslava Perglová