Podkroví jako jeviště života a umění
Nové bydlení pod střechou se skládalo postupně, po vrstvách. Architekti z JKA nejprve navrhli dispozici, kde na velkorysý otevřený hlavní společenský prostor navazuje uzavřená a účelně uspořádaná soukromá částí bytu. Poté přišel ke slovu interiérový architekt Viktor Koreis. A punc osobitosti vtiskli až do té doby strohému prostoru umělecky založení majitelé.
Půdní vestavba bytu v pětipodlažním činžovním domě vznikla pod původní sedlovou střechou protnutou v dvorní rovině vertikální hmotou domovního schodiště a přilehlé mansardy. Řešení vestavby vzešlo z požadavku majitelů vytvořit jednak pohodlný, komfortně vybavený byt, jednak společenskou zónu, kde lze vystavit umělecké objekty. Prostor půdy je proto rozdělen po celé délce objektu do dvou hlavních zón: převýšené, k západu orientované společenské části a do dvou úrovní rozdělené části východní, kde jsou umístěny převážně společensky méně exponované či pomocné prostory.
Otevřená výstavní a pobytová část zabírá spolu s knihovnou celou polovinu půdorysu nižší úrovně bytu a je obrácená k jihu novými ateliérovými okny, opatřenými posuvným mechanismem. Okna se dají zcela otevřít, majitelé si mohou za letních nocí užívat pobytu pod hvězdnou oblohu. Otevřené jednoramenné schody vedou na galerii, která je propojena s jídelnou a navazující střešní terasou. Jídelna je pojata jako dřevěná prosklená veranda s nádherným výhledem. S jídelnou sousedí prostorná ostrovní kuchyň – na spodní úrovni je umístěn pouze barový pult zabudovaný do skříňové sestavy pod schodištěm. U protilehlé štítové zdi je pracovna alternativně využitelná jako pokoj pro hosty s vlastním hygienickým zázemím.
SOUKROMÉ PROSTORY
Na spodní úrovni jsou do východního traktu orientovaného do dvora situovány tři ložnice. Důsledné oddělení od rušnější společenské části bytu zajišťují mezilehlé prostory zázemí: šatny, vestavěné skříně, koupelny. Každá ložnice má vlastní přístup k hygienickému zázemí, hlavní ložnice s přilehlým zázemím přitom tvoří malou samostatnou jednotku. Nižší světlá výška těchto prostor kontrastující s převýšenou společenskou částí propůjčuje ložnicím potřebnou intimitu. Hlavní ložnice disponuje malou samostatnou terasou, ložnice dětí jsou vybaveny francouzskými okny. Příjemným doplňkem souboru místností okolo hlavní ložnice je i malý oboustranný krb propojující ložnici se sousední koupelnou. Majitelé mají rádi společnost živého ohně, krb tvoří jeden z motivů také v hlavním prostoru a ohništěm je vybavena i kuchyň s jídelnou a pobytová terasa.
ŘEŠENÍ MEZONETU
Celkový koncept bytu je veskrze funkční a působivý: velkorysé pojetí hlavního otevřeného prostoru pod zešikmenou uliční částí střechy s ateliérovými okny a úsporně pečlivé využití prostoru ve dvoupodlažní, do dvora obrácené, soukromé části bytu. Otevřené pojetí společenské části s volně plynoucím prostorem proti uzavřené, soukromí chránící, přívětivě útulné části ložnicové. Tvarově střídmé pojetí stavebních částí interiéru s důrazem na jednoduchý detail, kvalitu provede ní i užité materiály vedle starožitného bohatě tvarovaného mobiliáře.
PROMYŠLENÝ INTERIÉR
Podlahy jsou z masivního bambusového dřeva se sokly zapuštěnými do líce stěn. Kromě cihlového krbu se záměrně přestěrkovanými cihlami je celý interiér vymalovaný šedobéžovou barvou tvořící neutrální pozadí pro rozmanité zařizovací předměty a artefakty. Řada interiérových prvků má „neviditelný“ charakter: dveře v podobě posuvných stěn s pojezdem zapuštěným do podhledu, úložné prostory skryté mezi ateliérovými okny a mnoho dalších.
Koupelně při hlavní ložnici vévodí rozměrná vana inspirovaná motivy z cest po Japonsku, kde se používají vany bez přepadu. Voda odtéká přes okraj do obvodového kanálku krytého teakovým roštem. Ten kontinuálně pokračuje do navazují cího sprchového koutu. Odkládací místa v koupelně jsou řešena na vybraných místech dlaždice mi zapuštěnými do stěny vytvářejícími tak funkční 3D efekt povrchu stěn.
Ostatní hygienické místnosti, koupelny a toalety, jsou zpracovány ve variaci bambusu a obkladu pískovcového vzhledu v kombinaci s obkladem z bílého tabulového skla. I zde jsou skříňky skryté do úrovně stěn, z nichž se světlo šíří nenápadnou opískovanou částí zrcadla.
Hornímu patru dominuje velkoryse vybavená kuchyň z rustikálně výrazného mahagonu v kombinaci s klidnými lakovanými plochami v barvě stěn a masivní pracovní plochou z umělého kamene. V kontrastu ke geometrickému členění a hitech vybavení se uplatňuje barový pult z masivní, šest centimetrů silné mahagonové fošny s přiznanou krajinou. Ze stejného materiálu, z jednoho kusu dřeva, je vyroben i třímetrový jídelní stůl. Sousední terasa s posuvnými dveřmi umožňuje v teplých dnech rozšíření horního patra o prostor pod širým nebem, na kterém si můžete nerušeně užít grilování v centru Prahy.
Zdroj: autorská zpráva, připravila Jana Matoušková
Foto: Robert Žákovič
Každá ložnice má vlastní přístup k hygienickému zázemí, hlavní ložnice s přilehlým zázemím přitom tvoří malou samostatnou jednotku.
Autoři rekonstrukce:
Ing. arch. Michal Kohout (1964)
autorizovaný architekt, člen autorizační rady ČKA a České Akademie Architektury, editor časopisu Zlatý řez a spolueditor průvodce po moderní architektuře Prahy (1996) a České republiky (díl Morava, 2005)
◗ 19901994 a dále od 2007 výuka na FA ČVUT
◗ od 1994 společník v kanceláři JKA
◗ 19821988 studium na FA ČVUT Praha
Doc. Ing. arch. Zdeněk Jiran (1959)
autorizovaný architekt, člen Dozorčí rady ČKA a České Akademie Architektury, dlouholetý předseda dozorčí rady Nadace české architektury
◗ 1995 – 2005 vedení ateliéru FA ČVUT
◗ od 1994 společník v kanceláři JKA
◗ 1978 – 1983 studium na FA VUT Brno
Ing. arch. Zdena Pavelková (1972)
◗ od 2002 zaměstnána v kanceláři JKA
◗ 1994 – 2000 studium na FA VUT Brno
Architektonická kancelář JIRAN KOHOUT ARCHITEKTI s.r.o., založená v roce 1995, si za dobu své existence získala postavení jednoho z výrazných představitelů domácí architektonické scény. Vedle novostaveb a rekonstrukcí významných veřejných budov (AVU Praha, radnice v Českých Budějovicích, Centrum PRE v Praze Vršovicích) se JKA výrazně profilují v oblasti bytových staveb, především hromadného a sociálního charakteru. Jedná se o jednu z mála projekčních kanceláří v České republice, která se soustavně věnuje architektuře sociálního konceptu (tzv. „Community Oriented Design“), tj. práci se společenským rozměrem staveb, a to i v rovině teoretické a pedagogické.
Realizace i projekty kanceláře jsou pravidelně publikovány v domácích i zahraničních odborných časopisech a publikacích o architektuře a reprezentovaly českou architekturu např. na bienále architektury v Benátkách a dále na výstavách v Berlíně, Vídni, Paříži, Bruselu, Krakově a New Yorku.
Realizované práce kanceláře získaly řadu prestižních ocenění:
◗ Nominace na Evropskou cenu za architekturu Nadace pavilonu Ludwiga Miese van der Rohe, Barcelona 1998
◗ Grand prix Obce architektů Praha 2002, 2001, 1998, 1997, 1996
◗ Stavba roku – Cena časopisu Stavitel za architektonický detail – 1998
◗ Nominace na Cenu Klubu Za starou Prahu za novou stavbu v historickém prostředí 1996 – 2001, Praha 2002
◗ PRESTA 2000 – titul „Prestižní stavba Jižních Čech“ v období 1996 – 2000, 2001
◗ Vitrablok 1998, 1. místo
◗ FOR HABITAT 1997, 1. místo
Kontakt:
www.jkarch.cz
MgA. Viktor Koreis (1965)
autor interiéru
◗ VŠUP, 1. ročník sochařství, poté Ateliér oděvního designu
◗ 1993 – 2000 designér fi rmy East Hauz, zároveň navrhuje a realizuje interiéry, od roku 1997 jako hlavní činnost
◗ spolupracuje se značkou Divan Design Realizace:
◗ Divadlo Minor, Praha
◗ Chateau St. Havel, PrahaKrč
◗ interiéry restaurací, obchodů, bytů…
◗ rekonstrukce a novostavby RD
Kontakt:
viktor.koreis@gmail.com
„Velmi oceňuji přístup investorů, přátelskou a konstruktivní komunikaci, radost mi udělal jejich přístup k dotahování detailů. Zdaleka ne každý ustojí časovou a fi nanční náročnost. Co se povedlo? Pro mě osobně je nejdůležitější, když se podaří ‚ušít‘ prostor klientovi na míru. Je to spíš vybalancování celku na základě jejich přání, představ, vkusu a možností.“
Datum vydání: 12. 12. 2020
