Podkroví jako chrám
Spisovatelka Sylva Lauerová bydlí napůl v Brně, napůl na Seychelách. Ve svém bytě na Moravě si vytvořila malý chrám plný světla, magických zákoutí i nadpřirozených sil.
Dům objevila brněnská spisovatelka a básnířka před dvanácti lety v Masarykově čtvrti. „Tato čtvrť mě odjakživa přitahovala. Pro mne je to nejklidnější a nejpříjemnější místo v Brně. Vím, že z velké části této čtvrti jsou krásné výhledy na město. Je to jeden z důvodů, proč jsem si celý život přála bydlet právě tady,“ prozrazuje Sylva.
KOUPILA RUINU
„Pobývala jsem právě v zahraničí, když mi zavolal kamarád s tím, že ví o domě v mé vytoužené čtvrti. Je prý sice v katastrofálním stavu, ale prodává se, a pokud bych měla zájem, domluví prohlídku. Neváhala jsem ani minutu,“ popisuje začátky koupě současná majitelka. Když do domu spisovatelka poprvé vstoupila, jeho stav byl žalostný, navíc pozemek patřil v té době městu. „Cena byla vzhledem k těmto skutečnostem rozumná. Rozhodla jsem se, že dům zkusím nejen zrekonstruovat, ale pokusím se odkoupit od města Brna i pozemek,“ vypráví s entuziasmem Sylva Lauerová. Zmíněné plány se úspěšné spisovatelce po dvou letech podařilo zrealizovat, i když, jak sama dodává, to byl zdlouhavý administrativní proces.
VIZITKA REALIZACE
Vila v Masarykově čtvrti v Brně byla postavena roku 1928. V roce 2002 prošla generální rekonstrukcí pod vedením arch. Davida Prudíka. Dispozice domu je poplatná městskému způsobu výstavby z počátku 20. století. Podkrovní byt je řešen jako kontinuální obytný prostor s rozmístěním jednotlivých funkcí. Dveřmi je oddělena pouze ložnice a koupelna. Užitná plocha bytu je 109 m2. Základním materiálem prostupujícím interiér bytu je dřevo, konstrukce historického krovu je plně přiznaná a ošetřená pouze nátěrem smetanové barvy. Parkety, vestavěný nábytek a interiérové dveře jsou z dubového masivu. V zimní zahradě, kuchyni a koupelně je jako podlahová krytina použita litá epoxidová stěrka, pod níž se nachází podlahové vytápění. Koupelna a záhlaví kuchyňské linky je obloženo bílým opaxitem, kontrastujícím s pracovními deskami z travertinu. Největším zásahem do vnějšího vzhledu domu je nástavba zimní zahrady a vikýřů podkroví. Vikýře zachovávají proporce stávajících oken pootočených naležato. Zimní zahrada s francouzskými dřevěnými eurookny, izolačními dvojskly a exteriérovými hliníkovými žaluziemi, vychází z rozboru fasády a je navržena v proporcích zlatého řezu, jehož matematická řada vychází rovněž z rozměrů původních oken. Dvojitá kastlová okna do ulice byla zachována.
DŮM PRO RODINU
Dům Sylva koupila i se starou paní, které zajistila doživotní bezplatné užívání jednoho ze zrekonstruovaných bytů. Dům má ještě několik dalších malých bytových jednotek, z nichž majitelka některé pronajímá. Sama se nastěhovala do podkroví. Bydlení v domě se zahradou a výhledem na Brno dává životnímu stylu Sylvy opravdu osobitý rozměr. „Jsem rodilá Brňačka a Brno je moje srdeční záležitost – vyrůstala jsem v části dnešního takzvaného brněnského Bronxu, na ulici Cejl (okraj středu Brna – pozn. red.), v obrovském bytě s vysokými stropy. Lokalita se mi ale časem nezdála příliš bezpečná, zejména pro mé rodiče, proto jsem se začala rozhlížet, abych jim na stará kolena mohla dopřát klidnější bydlení,“ vzpomíná na důvody hledání vhodnějšího bydliště pro sebe i svou rodinu. Její přání změnit adresu se nakonec splnilo a Sylva i její rodiče se nastěhovali do klidnějších míst moravské metropole.
PODKROVNÍ KRÁLOVSTVÍ
Na nezaměnitelné atmosféře Sylvina podkrovního bytu má největší podíl výhled do zahrady, který prý nepřetržitě podporuje dobrou náladu. Důležitý je ale také „rám“ tohoto každodenního příjemného přírodního obrazu měnícího se během dne díky dennímu světlu a samozřejmě i v závislosti na ročních obdobích. Řada francouzských oken směřujících do zahrad zaručuje vysokou intenzitu denního světla i za ponurých zimních dnů. Tato část obytného prostoru vznikla jako přístavba k původnímu půdorysu podkroví. „Na oknech do ulice jsem naopak ponechala repasované staré rámy včetně skleněných tabulek, těch, které nebyly poškozené a nemusely se vyměnit,“ vysvětluje majitelka.
Majitelka se drží teorie, která říká: Jaký výhled z tvého domova, takový tvůj život.
KOUZLO KÝČE
Původně byla v půdním prostoru pouze úzká chodba, komíny a dvě kóje. Sylva zrušila zbytečné příčky a zdi, a vznikl tak velký otevřený obytný prostor o rozloze 109 metrů čtverečních s výhledem z jedné strany na město a z druhé do zahrad. Okna, směřující nad střechy Brna, jsou orientována na východ a zahradní část bytu je orientována na západ. Obytný prostor je tak prosycen sluncem od brzkých ranních hodin až do pozdního večera. I uvnitř je na co se dívat. „Mám ráda stylově čisté interiéry, v nichž je ‚vypíchnut‘ výstřední umělecký předmět anebo solitérní kýč, který podle mého názoru lehce ‚zneváží‘ a odlehčí prostor,“ komentuje styl svého bydlení spisovatelka.
MÍSTO PRO MEDITACI
Své podkrovní království vymalovala Sylva pastelovými barvami, zvolila především neutrální světle zelenou. Podle jejích slov jsou pastelové tóny ideální, protože jsou jemné a krásně rozptylují světlo. Z materiálů převažuje v nové podobě podkrovních prostor dřevo, konkrétně světlý dub – je v něm proveden všechen nábytek, parkety a doplňky, kromě starobylého jídelního stolu. Sylva se snažila dostát nepsanému pravidlu, že v bytě by měly být použity maximálně dva typy dřeva. „Z materiálů jsem dále využila bílý opaxit, světle béžový travertin a smetanovou syntetickou pryskyřici,“ dodává. V ložnici má spisovatelka zabudovanou skříňovou stěnu a nízkou knihovnu ze světlého dubu. Ložnice je určena pouze na spaní a má výhled do zahrady. Kromě knihovny se v ní nachází pouze nízká manželská postel.
PROSÍM, NEDOTÝKAT SE!
V bytě najdete předměty, se kterými se nesmí hnout, i věci, kterých se cizí lidé nesmějí dotýkat. Nachází se tu také energeticky cenný prostor, jenž je vyhrazen pro meditace. „Přisunu si matraci na toto vyhraněné místo, medituji a občas tu i spávám. Už od puberty jsem koketovala s magií. Dnes bych to nazvala spíše pozitivním duchovním principem, který uplatňuji ve svém životě – vnímám lidskou energii a pocity lidí,“ líčí spisovatelka svůj vztah k meditaci a „vyššímu principu bytí“. Právě z toho důvodu jsou pro ni některé věci v bytě extrémně důležité a, jak sama tvrdí, posvátné.
ŽÁDNÉ LAPAČE PRACHU
Sylva miluje květiny, stromy a vůbec přírodu, ale bohužel si nemůže dovolit vybavit svůj domov rostlinami, jak by si přála. Je to dáno tím, že tráví hodně času v zahraničí, zejména ve svém druhém domově na Seychelských ostrovech. Její byt ale kupodivu není zahlcen suvenýry ze všech koutů světa. Po letech cestování totiž přestala upomínkové předměty na svých cestách kupovat. Nechce jimi zaplňovat prostor, který se snaží udržovat co nejčistší, a také se brání přinášet do něj takzvané lapače prachu.
BŮŽEK OCHRÁNCE
Sylva nepíše u běžného pracovního stolu, kde se pouze tiskne, ale u rozložitého selského jídelního stolu. „Lépe se mi u něj tvoří. Leží na něm předměty, které pro mě něco znamenají, jako například drobný ochranný bůžek. Jmenuje se Tupilak a pochází z městečka Qaqortoq v Grónsku. Tento dobrý duch je v tamních krajinách velmi populární, přestože má ošklivý obličej, doširoka rozevřenou tlamu a tváří se strašidelně. Jde však o rafinovaný záměr přilákat zlé duchy z okolí a pak je širokou tlamou schramstnout… Stejně tak v meditačním místě má neměnnou pozici miniaturní oltář, je u něj umístěna aromatická svíce a vonné oleje. I to jsou věci, jak už jsem zmínila, se kterými se nemůže moc hýbat,“ usmívá se potutelně Sylva.
SVĚTLO JAKO ŽIVOTABUDIČ
Majitelka se drží teorie, která říká: Jaký výhled z tvého domova, takový tvůj život. „Pokud někdo, přeneseně řečeno ‚civí do zdi ve sklepním bytě‘, pak obvykle žije v ohraničeném vlastním světě, brání v rozletu sám sobě i svému duchu. Pro mě je slunce a světlo absolutní nezbytnost, proto jsem se snažila o vytvoření prostoru, který návštěvníku dodává pocit, že vstupuje do jakési pseudosakrální lodi. Můj byt, můj chrám,“ uzavírá Sylva Lauerová.
Sylva Lauerová (1962) je označována za kontroverzní osobnost české literární scény, a to zejména proto, že její literární tvorba osciluje mezi dvěma extrémními póly. Je autorkou komerčně velmi úspěšných románů (Hračka, Otrok, Jumaroro, Tichošlap), ale také básnířkou (sbírky Michael2007, Ovace nevlídnosti). Rodilá Brňanka, zčásti žijící na Seychelských ostrovech, pravidelně publikuje v časopisech, účastní se řady výtvarných happeningů a podporuje umělecké a kulturní projekty.
Datum vydání: 18. 7. 2015
