Po schodišti z krabiček
Dvě malé děti, spousta přátel, kteří mohou kdykoli přijít na návštěvu, a byt v činžovním domě pod starou půdou, která byla k mání. Nároky a možnosti se v tomto případě šťastně potkaly. Čtyřčlenná rodina si užívá opravdu velkorysý podkrovní byt a o tom, že pro hosty je tu místa dost, svědčí i fakt, že jeho kolaudace se kdysi zúčastnilo na sto hostů!
Byt v blízkosti žižkovského vysílače dýchá na příchozí pohodou šťastného života mladé rodiny. Velkorysé prostory se záplavou slunečního světla vyvolávají snad v každém dobrou náladu. Na finální podobě podkroví, které vzniklo z bytu 3 + kk a staré půdy nad ním, má velké zásluhy architektka Simona Ledvinková, kamarádka majitelů, Lukáše a Maji.
Přesvědčila je především svým návrhem schodiště, které působí jako sestavené z dřevěných krabic a které se svou krásou přirozeně stalo centrálním bodem bytu. Schodištěm ale samozřejmě její práce neskončila. Interiér prvotního bytu přepracovala na otevřenější dispozici, nechala vybourat zbytečné příčky, kuchyň propojila s hlavním obytným prostorem, místo komory dala ukotvit schodiště s úložnými skříňkami, posunula původní dveře od koupelny a místnost s nepraktickým tvarem do L srovnala a zmenšila, aby mohla vzniknout nika.
PRO MRAKY LIDÍ
Rodina se dvěma kluky tu má všechno, co k životu potřebuje. Je více než sympatické, že byt splňuje nejen praktické nároky v podobě například dostatku sofistikovaných úložných prostor, jaké najdete třeba pod schodištěm, ale myslí také na odpočinek svých obyvatel a dokonce i pohodlí případných hostí. Zatímco maximálně otevřená spodní část bytu je pojata jako ryze společenská a otevřena setkávání rodiny i přátel, horní podlaží má spíše intimnější charakter, ale i tady je místo, nad schodištěm u knihovny, kde mohou domácí pohodlně posedět a mraky lidí postát v přátelském hovoru, což se potvrdilo právě při kolaudaci.
NA DOBITÍ BATEREK
Atmosféra celého bytu průběžně dobíjí energii každému příchozímu. Jeho majitelé ale mají o poznání více šancí načerpat energii než jejich hosté. Například horní koupelna s polozapuštěnou vanou a extraplochým sprchovým koutem – architektka při umisťování vany téměř propočítávala centimetry, aby se člověk hovící si v lázni mohl kochat ničím nerušenou vyhlídkou na nebe. Inspirací jí byly japonské lázně. Skleněný průhled do sousední místnosti zajišťuje optické propojení patra po celé šíři. Po očistě těla i duše mohou majitelé jen tak v županu vystoupit z koupelny či sousední ložnice rovnou na zelení zkrášlenou terasu a hřát se na slunci. Je to i bez předchozí koupele jejich oblíbené místo, Lukáš a Maja si tu rádi posedí s kafíčkem, pokud jim to děti občas umožní.
VESELÁ HISTORKA Z NATÁČENÍ
Podobně jako jiné velké činy, které se obvykle neobejdou bez komplikací, je dnes i tato zásadní rekonstrukce jednoho třípokojového bytu a staré půdy vzpomínána už jen v dobrém. Maja s Lukášem třeba rádi dávají k dobru historku, kdy záměrně vybrali dubovou podlahu ve třetí jakosti kvůli krásné kresbě dřeva. U řemeslníků se ale setkali s údivem. Předložili jim tak raději pro ně pochopitelnější verzi, že to takhle bude levnější – a bylo po dotazech…
Text: Jana Matoušková; Foto: Jaroslav Hejzlar
Datum vydání: 11. 9. 2018
