Plést ponožky netřeba!

Proč naše babičky a prababičky pletly tak pilně teplé vlněné ponožky? Nejspíš to nebylo z dlouhé chvíle či z čisté lásky k ručním pracím. Vedla je k tomu spíše nutnost – dobře totiž věděly, že nohy musejí být pěkně v teple.

Mnohem komfortněji však zajistí teplo od nohou podlahové vytápění. To je již téměř standardní výbavou současných domácností – nejen pro příjemné našlápnutí. Stejně lákavá je možnost zařídit interiér, aniž abychom museli řešit, kam s otopnými tělesy, či s příjemným teplem pod nohama ušetřit na nákladech na vytápění.

Teplo, které sálá

A navíc nám podlahové vytápění nabízí teplo, které má příznivý vliv na zdraví, na lepší mikroklima v místnostech. Na rozdíl od radiátorů, kde se teplo šíří konvekčním způsobem – tedy prouděním, se teplo z plošných podlahových systémů šíří převážně sáláním – tepelnými infračervenými paprsky, které nás zahřívají obdobně jako slunce. Neohřívá se totiž prioritně vzduch, ale nejdříve osoby, předměty, stěny, strop… Studený vzduch se nehromadí u podlahy a teplý u stropu, jak je tomu u konvekčního způsobu šíření tepla, vzduch necirkuluje, nevzniká průvan, nevíří a nepřepaluje se prach na otopných tělesech. Díky sálavému teplu se dosáhne tepelné pohody při nižší teplotě vzduchu než u konvekčního vytápění, což přispívá ke snížení výdajů za topení.
Na pocit tepelné pohody má vliv i teplota stěn, proto se v současné době začínají prosazovat i stěnové systémy, podobné těm podlahovým. A protože nás infračervené paprsky zahřívají stejně jako slunce, nabízí se umístit sálavé systémy i na strop. Stropní vytápění vyzařuje nejvíce sálavého tepla, navíc je velmi účinné, protože je u něj možné instalovat vyšší příkon než u podlahového a dosáhnout rychlejšího náběhu teplot, prostupu tepla nebrání vrstvy jako u podlahy krytina, beton či anhydrit.

Co hřeje?

Říkáme, že nás hřeje podlaha, avšak přesněji jsou to topné prvky ukryté v podlaze. A ještě přesněji je to buď elektřina, která zahřívá odporové kabely, rohože nebo fólie, nebo ohřátá voda proudící trubkami. Teplovodní podlahové vytápění tedy pracuje obdobně jako klasické ústřední topení, jen místo radiátorů je otopným tělesem plocha podlahy. Vyžaduje však mnohem nižší teplotu topné vody a také výrazně menší teplotní spád – rozdíl mezi teplotou topné a vratné vody, a díky tomu jsou tyto takzvané nízkoteplotní systémy hospodárnější.
Elektrické podlahové topení může být akumulační, uložené v betonové vrstvě o tloušťce 10 až 14 cm. Ta se nahřívá v době levného tarifu, většinou v noci, a po zbytek dne je teplo z podlahy postupně uvolňováno. V současné době však převažují přímotopné systémy, kdy jsou topné prvky uloženy blízko pod krytinou. Zaručují rychlejší dosažení požadované teploty podlahy a zejména pružnější regulaci.

Elektřina nebo voda?

Kterému vytápění dát přednost – elektrickým systémům nebo teplovodním? Na tuto otázku není v obecné rovině jednoznačná odpověď. Tak jako u každého způsobu vytápění, záleží vždy na konkrétní situaci, především tepelné ztrátě domu a na tom, co od vytápění vyžadujeme. V podstatě se rozhodujeme mezi vytápěním domu pomocí centrálního zdroje tepla, a decentralizovaným vytápěním jednotlivých místností.
Výhodami teplovodního topení je možnost využití různých zdrojů tepla, včetně obnovitelných i jejich kombinací, možnost přechodu na jiný zdroj tepla v budoucnu i využití systémů k chlazení objektů.
Elektrické vytápění je atraktivní díky nízkým investičním nákladům, větší pružnosti systému i tím, že je možné vyhřívat jen některá místa či místnosti. Nabízí téměř stoprocentní účinnost přeměny elektrické energie v tepelnou, avšak využívá nejdražší palivo – elektřinu. To však nemusí být překážkou v současných energeticky úsporných domech, kde vzhledem k nízké spotřebě energie klesá význam ceny paliva a vzrůstá váha prvotní investice a udržovacích nákladů. Pak může být výhodné využití elektřiny i jako hlavního zdroje tepla. Navíc zvýhodněná sazba, která zpravidla platí 20 hodin denně, zlevní provoz i dalších elektrospotřebičů v domácnosti.
Při rozhodování, zda dát přednost elektrickému či teplovodnímu podlahovému vytápění, může sehrát roli potřebná tloušťka podlahy, která je u teplovodního vyšší než u elektrického, což může být rozhodující zejména u rekonstrukcí.

Teplo od podlahy mohou zajistit i podlahové konvektory. V tomto případě se však nejedná o velkoplošné podlahové vytápění. Konvektory jsou otopná tělesa zabudovaná v podlaze, a jak název napovídá, fungují na konvekčním způsobu přenosu tepla. Teplo se od nich šíří prouděním, laicky jsou nazývány radiátory ukrytými v podlaze. Konvekční způsob šíření tepla se projevuje jako výhoda zvláště v místnostech s velkými prosklenými plochami, které jsou většinou chladnější než dobře izolované stěny. Konvektory před nimi vytvoří tepelnou clonu, která zabrání pocitu sálání chladu z těchto ploch. Lze je kombinovat s podlahovým topením, pracují však účinněji s vyšší teplotou vody, proto je pro kombinaci s podlahovým topením nutné správně navrhnout velikost těles nebo konvektory připojit na samostatný okruh. To se týká i kombinace podlahového vytápění s klasickými radiátory.

Typ krytiny je vhodné zvolit již ve fázi návrhu topného systému, její vlastnosti totiž mohou více či méně bránit prostupu tepla. Přednost tedy mají krytiny s menším tepelným odporem, který by neměl přesáhnout hodnotu 0,16 m2K/W, a krytiny, které jsou schopny dobře vést teplo. Téměř ideální je pro podlahové topení dlažba, její nevýhodou však je, že je pocitově chladnější než jiné krytiny, a tím nás nutí prodlužovat topnou sezonu, pokud v domě dlažba převažuje.
Vhodné kandidáty je však snadné nalézt i mezi ostatními krytinami, jen je třeba sledovat, zda výrobce konkrétní typ krytiny pro podlahové topení doporučuje. Velmi vhodné jsou vinylové krytiny, které mají téměř shodné hodnoty tepelného odporu jako dlažba, a oproti ní jsou pocitově teplejší, i když není vytápění v provozu. A není třeba si odepírat ani dřevo, vrstvené krytiny se dobře vyrovnávají se změnami teplot a jejich konstrukční výška je dimenzována na nízký tepelný odpor. Dřevo výborně akumuluje teplo, krytina si tak uchovává přijatou teplotu i dlouho po vypnutí topení. Laminát je vhodný díky relativně nízkému tepelnému odporu, jen je třeba pečlivě dbát na doporučení výrobců, která se mohou pro různé laminátové krytiny výrazněji lišit. Na trhu dokonce najdeme i koberce vhodné pro podlahové topení, i u nich je však potřeba pečlivě hlídat hodnoty tepelného odporu a potvrzení o jejich vhodnosti na podlahové topení.

Návrh a provedení

Každý otopný systém by měl navrhovat odborník, který připraví podrobný projekt. U podlahového vytápění toto platí dvojnásob, protože soustavu se zabetonovanými trubkami nebo elektrickými topnými prvky lze jen velmi obtížně opravovat. Rozhodně nestačí použít obecné schéma instalace ani jednoduchý projekt pro stavební povolení. Ze stejného důvodu je nutné svěřit instalaci spolehlivé odborné firmě, nejlépe takové, která provádí komplexní instalaci topení a následné řešení podlahy, abyste se vyhnuli dilematu, u koho uplatňovat případnou reklamaci. Při provádění instalace nelze nic uspěchat a každá pracovní operace se musí ihned po provedení zkontrolovat. K dobrému fungování podlahového vytápění je třeba věnovat pozornost dostatečné tepelné izolaci podlahy.

Text: Miloslava Perglová
Foto: archiv firem

Uložit

Uložit

Uložit

Datum vydání: 16. 4. 2018

Edit: Andrea Moudrá