Pět otázek pro…. Nelu Tréškovou

Mladá, talentovaná a posedlá porcelánem, tak by se dala charakterizovat Nela Tréšková. Upozornila na sebe setem Cubis, který navrhovala pro kavárny a restaurační zařízení již během studií na střední škole a posléze myšlenku rozvíjela na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem. Po studiích a zahraniční stáži v Německu se vrátila do rodných Mariánských Lázní, kde založila vlastní studio Nela-porcelán. Její misky, poháry či vázy se nedají zaměnit: odráží ženskou křehkost, odvahu experimentovat i respekt k materiálu.

Co vás v poslední době nejvíce potěšilo nebo překvapilo po pracovní stránce ?

Těší mě vznik mého ateliéru v Mariánských Lázních. Mám ráda to místo. Je tu klid a řád pro moji práci. Prostor, kde o všem rozhoduji sama. A co mě těší dvojnásob, je zájem lidí o porcelán. Při svém návratu z Německa jsem si nebyla jistá, zda mohu na českém trhu uspět. Přijela jsem s mírnou skepsí k tomu, jak u nás lidé vnímají design a do jaké míry jsou do něj schopni investovat. Jsem ale velmi mile překvapená, potkala jsem se už s řadou moc příjemných lidí.

V čem je váš přístup k designu jedinečný?

Nevnímám ho jako jedinečný a spíše než o přístup k designu se snažím přistupovat především k materiálu. Design a funkci mám v sobě zakořeněné. Co se naopak učím, je dát porcelánu prostor a svobodu. Zbytečně ho nesvazovat a na druhou stranu zkoušet jeho hranice. Stvořit dílo, které oslavuje jeho přednosti a zároveň splňuje mé požadavky. Porcelán je velmi specifickým materiálem. Je to běh na dlouhou trať a láska na celý život.

Poznejte další designéry, přečtěte si třeba Pět otázek pro Gabriela Vacha.

Který projekt vám přinesl největší radost?

Magisterská práce, kterou jsem vytvořila na Kunsthoschule Burg Giebichenstein v Halle/Saale v Německu. Šlo o sérii objektů na téma Vzájemný vztah papíru a porcelánu. Tak vznikl projekt s názvem Mimikry. Byla to hra, experiment, ovlivňování jednoho materiálu druhým. Ukázka toho, že i cesta může být cíl. Bylo příjemné zapomenout na chvíli na design a nechat se vést oběma materiály. Z výsledků těžím stále a převádím je do designu.

JEDNÍM SLOVEM:
nejoblíbenější

dětská hračka – papírový domek
písnička, hudební interpret – Je Veux, Zaz
film – Snídaně u Tiffannyho  
kniha, spisovatel – Stoletý stařík, Jonas Jonasson
místo na zemi – ateliér
designér – Michael Tomalík
artefakt – sklenka
barva – červená
nápoj – víno
mimoprofesní činnost – společnost

Jak si představujete pěkné bydlení?

Našla jsem ho v Mariánských Lázních, kde jsem se narodila. Je tu vše, co potřebuji. Lesy, parky, klid a čerstvý vzduch. Všude, kam potřebuji, dojdu pěšky, nebo se dostanu na kole. Hodně lidí tu znám a vím, kde je najdu. Je tu dost světla a člověk je rád za každý slunečný den. Místo je pro mě zásadní. V interiéru potřebuji dřevo a preferuji teplé barvy. Ráda se obklopuji věcmi, ke kterým mám nějaký vztah a často je upravuji k obrazu svému. Každá z nich by měla mít v prostoru svůj význam a jasnou funkci.

Pokud byste si mohl splnit tři umělecká přání, která by to byla?

Pokud bych měla být sobecká a vztáhnout přání jen na sebe, přála bych si dříve vstávat a večer si dokázat říci dost. Nenechávat věci na poslední chvíli a nebát se ve své tvorbě více experimentovat. Obecně si přeji, aby studenti uměleckých škol více vyjížděli na stáže do zahraničí. Jsou to zkušenosti k nezaplacení a je lepší je zažít, než hledat na internetu.

Více informací se nachází v listopadovém čísle, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

Datum vydání: 25. 11. 2015

Edit: Šárka Dumbrovská