Pěnišníky na českých zahradách
Zámecký park v Průhonicích je nejnavštěvovanější od května do června. Tou dobou tu naplno kvetou mohutné pěnišníky, stejně tak, jako i ve spoustě soukromých zahrad. Vysazením pěnišníku se nedá nic pokazit, nicméně kam, jak a s jakými dalšími druhy jej zasadíme, to už jsou fígle zahradnických mistrů.
Pěnišník neboli rododendron je jedním z druhově nejbohatších rostlinných rodů – obsahuje jich zhruba tisícovku a k tomu tolik kříženců, že se v nich snad už nikdo nevyzná. Jsou to nízké keříky, některé z nich poléhavé, ale také středně vysoké až vysoké keře nebo stromy se stálezelenými neopadavými listy. Stálezelené druhy mohou mít listy velké nebo drobné a to platí i o květech. Kvetou v barevné škále od bílé, přes odstíny růžové, červené, rudé a fialové až po žlutou.
Chcete-li za pomoci pěnišníků zkrášlit zahradu, máte z čeho vybírat. Nejranější druhy rozkvétají již v únoru. Hlavní dobou kvetení rododendronů je druhá polovina května a první polovina června.
Kde se pěnišníkům líbí
Stálezelené nebo poloopadavé pěnišníky v přírodě rostou převážně v lesnatých horách a také na zahradě se budou dožadovat co nejpřirozenějších podmínek. Jsou citlivé na vyschnutí i na podmáčení. Dopřejme jim častou zálivku a zároveň kyprou a propustnou půdu. Listům rododendronů vysloveně svědčí mlžení vzduchu, zejména v létě po ránu. Neměli bychom je vystavovat častému větru ani slunečnímu úpalu. Na druhou stranu: přílišné zastínění vede k chudému kvetení a zřídnutí olistěných větví.
Pěnišníky koření doširoka, ale jen mělce. Z toho vyplývá, že je můžeme doprovodit i jinými dřevinami, ale spíše hlouběji kořenícími, aby si vzájemně nekonkurovaly. Svědčí jim půdy kyselé, obohacené rašelinou. Pouze odrůdy roubované na podnože inkarho snesou i neutrální půdy s obsahem vápence.
Sólo i val
Menší druhy pěnišníků a azalek najdou uplatnění na skalkách ale i mezi vřesovištními rostlinami. Zejména azalky s opadavými listy, které se na podzim barví do oranžovo-červena, se na vřesovištích dokonale vyjímají.
Pěnišník jako solitér obklopený trávníkem působí rovněž velmi půvabně, zejména je-li vysazený na vyvýšeném záhonu. Nesmíme mu však odepřít částečné přistínění během dne a ochranu před větrem.
Existuje ještě jedna varianta solitéru: pěnišník zasazený v keramické či terakotové nádobě. Musí však jít o menší a odolný kultivar – i tak je lepší jej zazimovat. Nicméně krásu rododendronu nádoba ve tvaru doširoka otevřeného zvonu velmi zvýrazní.
Skutečně impozantní pohled a účinné odstínění okolí skýtají větší rododendrony tvořící val podél plotu nebo usedlosti. Nejběžnější je výsadba několika pěnišníků ve skupině doplněné dalšími dřevinami.
Doprovod pěnišníků
Vrchol celé výsadby pěnišníků nebo jejich pozadí tvoří vždy vysoké stromy. Dobře by jim sekundovaly smrky, ale ty koření mělce a s rododendrony by si konkurovaly. Z jehličnanů se tedy hodí jako doprovod borovice nebo modříny a metasekvoje. Poslední dva rody jakožto opadavé během roku výrazně mění vzhled, což příjemně kontrastuje s neměnnou zelení pěnišníků. Z listnatých stromů vedle pěnišníků vynikne zmarličník či tulipánovník. Výsadbu mohou doplnit i keře, třeba mahonie, cesmína nebo pierisy.
Třešničkou na dortu jsou trvalky. K výsadbám s pěnišníky se hodí cibuloviny – tulipány a narcisy a také kapradiny, denivky, čechravy nebo bohyšky. Dobře se před nimi vyjímají i vřesovištní rostliny, tedy vřesy, vřesovce nebo libavka.
Půda pro pěnišníky
Důležitá je pro ně kyselá půda: kyprá, vzdušná, nepodmáčená a s bohatým obsahem humusu. Aby se rostlinám na stanovišti dařilo, připravte velkou výsadbovou jámu, která nemusí být příliš hluboká, protože kořenový systém těchto rostlin roste spíše povrchově. Zato musí být jáma dostatečně široká a naplněná kvalitní rašelinou. Pokud jim budete chtít dopřát
živiny, pohnojte je pomalu rozpustným hnojivem určeným pro vřesovištní rostliny.
Pěnišníkům, kterým listy s příchodem zimy zcela nebo alespoň částečně opadávají, se říká azalky.
Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller
Datum vydání: 23. 8. 2019
