Pamatuje časy Rudolfa II.

 

Kdyby i domy měly své kroniky, statek vyrůstající ze stráně nad obcí Kváskovice v podhůří Šumavy by ji měl značně objemnou. První stránky by vyprávěly o tom, jak se zde lidem žilo ještě za vlády Rudolfa II. Statek byl totiž postaven někdy okolo roku 1600. A přestože dvakrát vyhořel, dožil se v dobrém zdraví dnešních dnů.

To, že se rozlehlé stavení těší dobrému stavu a pyšní se bez přehánění pohádkovým vzhledem, je zásluha posledních majitelů, Ing. Michala Šperlinga a jeho partnerky, kteří ho podrobili důkladné rekonstrukci. Kudy vedla jejich cesta do Pošumaví? „Za to můžu já. Všichni moji kamarádi mají totiž baráky na severu, tak jsem řekl: My ho budeme mít na jihu,“ vypráví s úsměvem Michal Šperling a pokračuje už trošku vážněji: „Statek jsme objevili čirou náhodou. Pobývali jsme v Dobrši, městečku, které má zajímavou architekturu. Je tam gotickorenesanční tvrz, gotický kostel a románský kostelík. Na protější stráni jsme si všimli půvabné vesnice s červenými střechami chalup. Zajeli jsme se do Kváskovic, jak se vesnice jmenuje, jen tak podívat, jestli by tam nebyla k prodeji nemovitost, která by se nám líbila. Na místě jsme uviděli krásný statek a na něm nápis – Na prodej. Mysleli jsme si, že to bude něco finančně hodně nedostupného, ale kupodivu nebylo. To jsme ale nevěděli, že jediné, co měl objekt v pořádku, byly zdi a střecha.“

 

CO SE ZMĚNILO
Poměrně velký statek pochopitelně nesestává pouze ze stavení, v němž bydleli lidé, ale i z několika hospodářských budov, v tomto případě špejcharu, maštale, stodoly a dřevníku pro slepice, králíky a jiné drobnější domácí zvířectvo. Vzhledem k tomu, že z hospodářského komplexu se stal rekreační, změnily se i role jeho jednotlivých komponent. Návrh rekonstrukce vypracoval sám majitel – samozřejmě po konzultacích s památkáři, neboť statek je evidován jako kulturní památka. V obytném objektu lidem původně patřily pouze dvě místnosti. Ve větší bydleli mladí s dětmi, menší sloužila coby výměnek starší generaci. Obě místnosti se dnes využívají jako ložnice. Na obytnou plochu, konkrétně dvě místnosti, se proměnila i půda, kde se dříve skladovala sláma. Z obytné části statku se úzkou chodbičkou dostanete do špejcharu, jemuž byla přidělena zcela jiná role, než jakou hrál v minulosti. Dnes se v něm neskladuje obilí, ale byla zde zřízena kuchyň propojená se společenskou místností. Rozlehlý prostor je otevřený do štítu a ze tří stran ho lemuje galerie. „Místnost se proto někdy využívá i ke hraní divadla,“ podotýká Michal Šperling. Razantní rekonstrukci absolvovala i maštal, kde bylo v patře zřízeno hygienické zázemí v podobě prostorné koupelny a samostatné toalety. Rekonstrukcí zmíněných objektů byla obytná plocha statku rozšířena na 250 m2.

 

 

 

STAVEBNÍ ÚPRAVY 
Stavební úpravy byly náročné a opět potvrdily mnohokrát vyzkoušenou pravdu, že mnohem jednodušší je stavět na zelené louce než rekonstruovat. Jak již bylo zmíněno, v době koupě měly objekty v pořádku pouze stěny a střechu, jinak bylo potřeba vše vyměnit. Tedy kromě staré dlažby a vchodových i interiérových dveří. Ty se pouze citlivě opálily pistolí a staré emailové nátěry se oškrábaly špachtlí. Dveře tak získaly žádoucí patinu, aniž by působily zanedbaně. Nová jsou okna, samozřejmě dřevěná špaletová. Na dálku září šmolkově modrou barvou. „Ta se v kraji dříve používala, modré byly dokonce i fasády,“ říká Michal Šperling a dodává: „V domě byla původně i modrá kachlová kamna, ale ta se třetího tisíciletí nedožila. Naštěstí máme slíbená jiná od sousedů, kde je rozebrali.“

 

ŽÁDNÉ RETRO
Na statku vedle sebe spokojeně žije minulost se současností, staré s novým, nic si roky nepřidává ani neubírá. „Nechtěli jsme žádné retro,“ zdůrazňuje majitel. „To staré vybavení většinou tvoří rodinné poklady z vily po předcích v Mnichově Hradišti.“ V každé místnosti najdete něco, co vás zaujme nebo přímo nadchne. Ve dvou původně obytných místnostech byly například části zdí odhaleny na cihly. Celý komplex je sice postavený z kamene, ale už někdejší obyvatelé přišli na to, že kámen příliš nehřeje, a proto světnice obestavěli klasickou pálenou cihlou. Kombinace bílé omítky a cihly působí velmi dobře. V jedné z místností je i takzvaná lehárna, jak ji známe z kachlových kamen, na kterých lenošil český Honza, než se vydal do světa. Pod lehárnou je vytápěná chlebová pec s vlastním komínem, která je přístupná z černé kuchyně. „Je dlouhá tři a půl metru a upekli jsme v ní jednou naráz i osmnáct bochníků chleba,“ říká Michal Šperling. V podkrovní místnosti nad černou kuchyní je také jedna rarita – dodnes se zde zachovala hliněná podlaha. Majitelé ji nehodlají vyměnit za podlahovou krytinu v obytných místnostech běžnější, pouze ji překryli rohožemi.

 

 

POSTUPUJEME DÁL 
Také v původním špejcharu, nyní kuchyni a společenské místnosti, je na co se koukat. Na první pohled zaujme například kuchyňská sestava, která je postavena ze starých pálených cihel. „Její dvířka jsou vyřezána ze starého kuchyňského nábytku, který byl vyroben na pile mého pradědy v Mnichově Hradišti, takže asi před sto lety,“ říká majitel. Dokonalý originál doplňují záda kuchyňské linky. Ta jsou obložena starými obroušenými půdovkami. Zajímavě působí i hrubá zeď za sporákem, která je obílená vápnem – tak jako kdysi. V celém domě jsou ve zdech menší a větší niky. Kromě toho, že působí velmi dekorativně, majitelé jim svěřili roli úložných prostor.

 

 

 

KDYŽ DŮM VYPRÁVÍ 
Zdi, které nezničily požáry ani zub času, by mohly vyprávět. Za války se na statku například schovávali Francouzi, kteří utekli z rajchu – z německých pracovních táborů. A dům postupně vydává nová a nová tajemství. „Až po zrekonstruování několika místností jsme objevili tajnou světnici. Vstupovalo se do ní tak, že se na někdejším výminku odklopil poklop ve stropě, který ale nebyl vůbec vidět. Hospodáři v něm za války a v padesátých letech schovávali potraviny, které by jinak museli odevzdat komunistům,“ vypráví Michal Šperling.

Na statku vedle sebe spokojeně žije minulost se současností.

 

 

TEPLO, VODA, ODPAD
Kromě příjemných záležitostí, jako je zařizování, bylo třeba vyřešit i důležité věci, jako je vytápění obytných prostor. Vytopit obytnou plochu o rozloze 250 m2 není žádná legrace, a to zvláště když zdi jsou postaveny z kamene. Tento problém zde byl vyřešen vícefunkčními kamny, která jsou instalována v kuchyni ve špejcharu. Kamna – sporák má nejen dostatečnou plochu k přípravě pokrmů, je napojen na výměník, ve kterém se ohřívá voda, kterou se pak obytné prostory vytápějí. Spotřebu vody v domě pokryjí původní hloubená a nová vrtaná studna. Odpadní vody jsou pak likvidovány maximálně ekologickým způsobem, a to pomocí kořenové čističky. Zde měl majitel výhodu, neboť je to jeho podnikatelská parketa. Dům obklopuje divoká zahrada porostlá nejrůznějšími keři a stromy. Užitný charakter zde má pouze ovocný sad. Dvacet ovocných stromů sázeli ještě předchozí majitelé, asi stejný počet již Michal Šperling s partnerkou a se synem. „Vybírali jsme odolné odrůdy, aby vydržely zdejší drsné klima,“ říká majitel. Jako by zde bylo odjakživa, tak působí přírodní jezírko o rozloze 200 m2, vlastně takové podhorské pleso, které se využívá především ke koupání. Je to ale dílo současných majitelů.

 

 

STAROSTI SI VYMYSLELI LIDÉ 
Provedení statkem a jeho okolím člověka nadchne. Je tu uchován kus historie, ale nepřipadáte si jako v muzeu či ve skanzenu. Vše, co z minulosti zbylo, se využívá, nic nebrání současnému způsobu života, i když třeba ve zcela nové roli. Kdo má zkušenost s nekonečnou údržbou starých domů, dovede si představit, co prostředků, času a starostí si vyžádá tak letitý a tak rozlehlý komplex. Ale majitelé to vidí jinak. Každoroční výdaje spojené s nezbytnou údržbou se hradí z pronájmu některých místností. A jak je to se starostmi? „Starostmi?“ opakuje Michal Šperling a vysvětluje: „Tak tomu říkají lidé. Pro mě je to něco, co mě baví. Důležité je, že nás netlačí čas. Statek nám mnohem víc dává – máme zde k dispozici velký prostor, zahradu, naskýtá se nám možnost být venku, možnost zaplavat si v jezírku, přijíždějí sem za námi přátelé. A když stojíme u ohniště, vidíme až na Boubín.“

 

 

 

Ing. Michal Šperling (1972), 
autor projektu 
Vystudoval vodní stavby, odjakživa ho zajímala příroda. Ta ho přivedla k založení fi rmy na výrobu kořenových čističek. Tímto způsobem likviduje odpadní vody i na statku v podhůří Šumavy. Na adresu kořenových čističek říká: „Jejich ekologičnost potvrzuje již to, že je vynalezla sama příroda, od níž lidé okoukali know-how!“ Na otázku, jaké jsou přednosti kořenových čističek, Michal Šperling odpovídá: „Především minimální nároky na provoz, k němuž nepotřebují elektrický proud. Nevadí jim ani nárazové zatížení, takže jsou vhodné i k rekreačním objektům. Lidé oceňují i to, že kořenová čistička neubližuje vzhledu zahrady, ale vytváří na ní zajímavý zelený či kvetoucí porost a její nároky na údržbu jsou minimální. Jednou za rok je pouze třeba odstranit pevné nečistoty a kal ze septiku, a to buď fekálním vozem, nebo lopatou a kalovým čerpadlem. A na začátku zimy pak posekat kytičky.“ 
Kontakt: Ing. Michal Šperling Tel.: 775 256 596 michal@korenovky.cz www.korenovky.cz

Datum vydání: 23. 5. 2015

Edit: Alena Vondráková