Osobní masér ve vaší koupelně

 

Masáž proudem vody či vzduchovými bublinkami patří k oblíbeným způsobům relaxace. Příjemné uvolnění tohoto druhu ale nemusíte zažívat jen při návštěvě rehabilitačních specialistů. Soukromého „vodního“ maséra si můžete pořídit domů v podobě masážní vany. Jak takové zařízení vybírat a pro koho například není jeho používání vhodné?

Výběru masážního systému samozřejmě předchází volba vhodné vany. V současné nabídce, nejen pokud jde o rozmanitost tvarů, ale především o materiály, které se na výrobu van používají, to nemusí být zrovna lehký úkol.

 

MODERNÍ NOSTALGIE 
Naše babičky se koupaly ve smaltovaných plechových vanách a ani dnes není tento materiál v ústraní, a to pro příznivou cenu či odolnost proti poškrábání povrchu. Čím větší je tloušťka plechu, na který se smalt nanáší, tím má vana lepší mechanické vlastnosti. Najdou se ovšem i nevýhody – pokud už takový povrch poškodíte (například pádem kovového předmětu, při němž se odloupne kus smaltu), je tento defekt téměř neopravitelný. Zároveň je omezený sortiment tvarů, a to kvůli složitosti a nákladnosti technologie lisování plechu. Smaltované plechové vany výjimečných tvarů jsou proto finančně poměrně náročné. Další problém představují nízké tepelně izolační vlastnosti plechových van, které dlouhodobě neudrží teplotu napuštěné vody. „Snad již poslední negativní vlastností je špatné tlumení hluku při napouštění vody. Tato vlastnost se některým může zdát nepodstatná, jejich sousedům ale rozhodně ne,“ konstatuje Daniel Beneš ze Sapho. Jistou dávku nostalgie mají také vany litinové, s úžasnou odolností, životností i tepelně izolačními vlastnostmi. Jejich nevýhodou je vysoká hmotnost. Kvalitní ocelové vany v běžném rozměru lze pořídit v cenách kolem patnácti tisíc korun a výše, litinové od přibližně dvanácti tisíc.

 

 

 

OBLÍBENÝ AKRYLÁT 
Nejrozšířenější jsou akrylátové vany, při kvalitním provedení nabízejí nespočet dobrých vlastností. Vyrábějí se v nepřeberném množství tvarů i velikostí, jsou ideální pro instalaci nejen masážních systémů, ale také madel, sedátek či různých typů baterií. Akrylát je zároveň příjemný na dotek a pomaleji v něm chladne voda. „Na výrobu van se používá litý nebo extrudovaný akrylát. Druhý jmenovaný typ se vyrábí tažením, díky čemuž si zachovává fyzikální vlastnosti jen v jednom směru. Litý akrylát se vyrábí litím do forem, a proto má stejné vlastnosti ve všech směrech, je pevný, ale současně pružný. Na výrobu van se dnes používá rovněž sendvič PMMA/ABS, který se skládá z nosné desky ABS (90 % tloušťky desky) a PMMA (akrylát tvoří 10 % tloušťky desky). Sendvič je levnější, ale díky menší tloušťce akrylátové vrstvy se snáz poškodí a obtížněji se opravuje,“ vysvětluje Roman Březina ze společnosti Ravak. Jako zákazník nemáte šanci u hotového výrobku jednotlivé typy rozlišit. Jediným vodítkem je tak cena – příliš levné vany nemohou být vyrobeny z litého akrylátu. Kvalitní akrylátovou vanu koupíte za cenu kolem osmi až deseti tisíc korun.

 

 

 

 

LUXUSNÍ POKOUPÁNÍ 
Kromě oceli, litiny a akrylátu může být vaše vana vyrobena také z litého mramoru, který se využívá převážně u speciálních van do prostoru. Vyznačuje se vysokou tuhostí, ale také hmotností, jinak nabízí vlastnosti velice podobné kvalitnímu akrylátu. Cena takové vany se pohybuje od třiceti tisíc korun výše. Další možnost představují vany z kompozitních materiálů, které na trhu najdete pod nejrůznějšími obchodními značkami. Charakterizuje je vysoká pevnost, pružnost a mimořádné termoizolační vlastnosti, zároveň možnost pohrát si s tvary. Tyto vany mají hladké křivky, přitažlivá zaoblení i dokonalé provedení ostrých hran. Jejich povrch je příjemný, velmi odolný, nenáročný na údržbu, nabízí i možnosti provedení v široké barevné škále. Taková vana vyjde přibližně na 25 tisíc korun. Setkat se můžete konečně s vanami skleněnými, výrobky ze skutečného mramoru, z kamene nebo dokonce ze dřeva. V těchto případech se ale jedná o řešení pro luxusní interiéry a ceny se pohybují až ve stotisícových částkách a mohou vyšplhat i nad milion! Při výběru vany nerozhoduje jen materiál, který splňuje vaše požadavky na vzhled, náročnost na údržbu, kvalitu a cenu, ale třeba také to, zda je ve vašich možnostech dopravit těžkou a rozměrnou vanu například do rekonstruovaného podkroví nebo zda jste ochotni platit účty za každodenní napouštění krásné, leč rozměrné nádoby.

 

HURÁ NA MASÁŽ 
Vana s hydromasážním systémem není dnes v českých koupelnách nic výjimečného. Musíte koupit rovnou masážní vanu, nebo se pro tento druh relaxu můžete rozhodnout, když už vanu máte a užíváte? Jak poté instalace probíhá? Co můžete mít a jak masážní systém vybírat? Na první otázku je odpověď očekávaná: nejlepší variantou je s takovým prvkem počítat již při stavbě či rekonstrukci koupelny. „Masážní vany vyžadují určitou stavební připravenost, kterou je nutné zajistit před instalací. Jedná se například o vedení elektroinstalace, odpadů nebo přívodů vody pro baterii. Z toho důvodu je ideální vanu pořizovat již s tím, že bude hydromasážní. Na trhu sice existují různé „masážní“ podložky, které lze do vany vložit dodatečně. Nejsem však přesvědčen o smysluplnosti tohoto výrobku, ať už z hlediska kvality či užitné hodnoty. Nehledě na to, že po použití vždy člověk musí řešit otázku – kam s ní,“ komentuje Martin Zítek ze společnosti Ravak. Trh nabízí také možnost instalovat masážní systém i dodatečně do již používané vany. „Dobrý nápad to ale není. Již zabudovaná vana by se musela odmontovat, dovézt do výroby, kde se hydromasážní systémy vyrábějí, a tam osadit,“ komentuje Martin Pavlík ze Siko. Dodatečná montáž s sebou navíc nese riziko ztráty záruky na materiál vany.

 

 

VODA A VZDUCH 
Hydromasážní vany pro domácnost jsou standardně vybaveny buď hydromasáží (trysky v boční, zádové a chodidlové části vany) nebo airmasáží (trysky na dně vany), případně jejich kombinací, přičemž účinností se některé typy vyrovnají i zařízením v rehabilitačních či lázeňských centrech. U hydromasáže je masážním médiem voda z čerpadla, přesněji směs vody a přisávaného vzduchu, u airmasáže je to vzduch proudící z dmychadla. „Levné systémy disponují základními funkcemi – vodní a vzduchovou masáží, případně chromoterapií, dražší systémy pak nabízejí ohřev vody (teplá voda vydrží i při dlouhé koupeli), audiosystém (rádio a přehrávání nejrůznějších formátů) či vypouštění páry v kombinaci s chromoterapií,“ vypočítává Miloslav Felkl za Laufen CZ.

S masáží opatrně 
Obecně platí, že masáž byste si měli dopřávat ve vodě o teplotě do 38 °C, což platí zejména pro děti a těhotné ženy. Tyto dvě skupiny by zároveň neměly podstupovat masáž delší než 10 minut a měly by při ní být pod kontrolou druhé osoby. Zvláštní pravidla mohou dále platit pro osoby s vysokým či nízkým tlakem, diabetiky, pacienty po infarktu a ty, kteří pravidelně užívají léky. Tito lidé by se měli o využívání hydromasáží poradit s lékařem.

DŮLEŽITÁ HYGIENA 
Pro zajištění čistoty a hygieny hydromasážních systémů by mělo být samozřejmostí automatické odvodnění, vysoušení a použití automatického dezinfekčního proplachu. „Míra nutné péče se liší model od modelu. Kvalitní zařízení jsou schopna zajistit si základní údržbu sama, a to po každém použití, což prodlužuje jejich životnost. U van, které toto vybavení nemají, je nutné čistění provádět manuálně, což je náročné na spotřebu vody i čas,“ vysvětluje Petr Laube ze společnosti Keramika Soukup. Účinnost manuálního čištění přitom není tak vysoká jako u automatických proplachů.

 

JAK VYBÍRAT
Ačkoli lze hydromasážní systémy s úspěchem namontovat takřka do jakékoli vany, nejčastější volbou jsou v tomto případě akrylátové výrobky. Hydromasážní systém můžete buď požadovat u jeho výrobce, nebo oslovit firmu, která se zabývá „skládáním“ nakoupených akrylátových van s nakoupenými hydromasážními systémy. Avšak vany vyvinuté přímo jako hydromasážní jsou navržené tak, že každý centimetr prostoru má svůj smysl a koresponduje s tvarem lidského těla.

Světlo a barvy, které léčí 
Chromoterapie je založena na působení světla a barev. Tento systém podhladinového osvětlení oživí koupel barevnými odstíny nebo bílým světlem. Při výběru se zaměřte na dostatečný výkon systému, možnost regulace i nabídku barevných kombinací. Pořídit můžete toto zařízení i nezávisle na hydromasážním systému.

DVACET I STO TISÍC 
Finanční náročnost hydromasážních systémů se odvíjí od jejich možností, kvality i značky. Za nejjednodušší typy zaplatíte kolem dvaceti tisíc korun, přičemž tyto obvykle nabídnou jen polohu zapnuto/vypnuto a nejsou napojeny na elektroniku. Systémy o třídu výš, s větším počtem trysek, pořídíte v cenách mezi třiceti až padesáti tisíci korun. Další kategorie (ceny v rozmezí přibližně 50 až 70 tisíc) nabízejí komfortní elektronické ovládání i nadstandardní vybavení. Zvolíte-li cestu systému šitého na míru konkrétní vaně, připravte si minimálně 50 tisíc korun. V ceně kvalitních zařízení u dobrých firem je pak obvykle započtena také instalace a zprovoznění, instruktáž uživatelů, dostatečná záruka a servis.

 

Datum vydání: 20. 5. 2015

Edit: Kateřina Nová