Originální byt na Malé Straně

Originální byt talentovaného páru nepatří mezi zaměnitelné interiéry, kterých najdete dvanáct do tuctu. Neobvyklá dispozice vyžaduje neobvyklá řešení – proto u těchto pohostinných lidí zamíříte z chodby rovnou do průchozí kuchyně. Architektka Caterina Cappelli, architekt Vojta Pošmourný a dvouletý chlapík milující houkající autíčka spokojeně žijí v rušném srdci hlavního města, a přesto v klidné zóně, odstíněné od hluku vzrostlými stromy.

Koho Malá Strana drápkem schvátí, toho jen tak nenavrátí, chtělo by se říci… Tahle stará pražská čtvrť má svoje specifické kouzlo, kvůli němuž rodilí Malostraňáci odmítají vyklidit pozice ve prospěch rozpínavých turistů. A proč by taky měli… Architekt a houslista klezmerové kapely Trombenik Vojta Pošmourný je rodilý Malostraňák, strávil podstatnou část života v historickém domě v Lázeňské ulici, v bytě s bohatě malovanými stropy a stěnami, obklopen vyřezávaným starožitným nábytkem. Takže když se mu po letech naskytla možnost pořídit třípokojový byt jen o pár ulic vedle, neváhal ani chvilku. Doma je doma.

Ze dvou místností tři

Samotný klasicistní dům má stavebně velmi zajímavý vývoj, chodba navštíveného bytu je barokní, objekt kdysi sloužil průmyslovým účelům, byla tu pravděpodobně koželužna. Nábřeží se postupně sanovalo a docházelo k propojení sousedních domů, přibyly pavlače… Manželé poměrně zdevastovaný byt koupili již s připojenou dlouhou chodbou a prosklenou pavlačí. Kuriózně působily druhé vstupní dveře s kukátkem uvnitř bytu – z místa nad betonovými schody hned za pavlačí je architekti přestěhovali na vhodnější flek, jako propojení šatny a obývacího pokoje. „Řešili jsme, že obytná plocha byla vůči celkové užitné ploše poměrně malá. V části chodby byla koupelna, ke všemu průchozí. Dlouho jsme přemýšleli, jak využít pavlač, to je takový zajímavý prosvětlený prostor, na chodbu by ho byla škoda. Pak vymyslela Caterina, že se tam dá kuchyň, čímž se nám uvolnila jedna další místnost,“ vypráví Vojta. „Tím, že jsme kuchyň vyhodili ven a přesunuli a zmenšili koupelnu, získali jsme z 2+1 najednou krásných 3+1 se šatnou.“

Jako na zámku

Rekonstrukce trvala přibližně dva a půl roku, hodně prací manželé zvládli svépomocí, včetně bourání. Původně měli v plánu vybourat příčku vedle současné šatny a vytvořit tu větší pokoj, ale přece jen, nacházejí se v památkové zóně a tady nejde všechno do puntíku tak, jak by si přáli. Památkáři trvali na zachování zámecké dispozice – tří průchozích místností řazených za sebou (tzv. enfiláda). „Jednou z podmínek bylo, aby v bytě zůstaly zachovány všechny dveře, ty byly v hrozném stavu, všechny namatlané několika vrstvami emailů… Po bourání nám zůstaly jedny dveře navíc, tak jsme je použili jako posuvné křídlo do nové koupelny.“ Vedle pokoje, který se nesměl probourat a zvětšit, na místě předchozí koupelny, si navrhla italská architektka Caterina alespoň prostornou moderní šatnu z dubu, aby prostor úplně neležel ladem. A pro syna tu takhle vznikl pěkný jízdní okruh, s entuziasmem dětem vlastním drandí skrze obytné místnosti a vrací se přes šatnu. Nebo opačně, znáte to, probíhačka se v bytě s dětmi hodí vždycky.

WC není pro každého

Otázka byla, kam s toaletou. Skončila vlevo vedle chodby. Majitelé si s roztaženými lokty proměřovali, jak malý ještě může malý záchod být, aby se dal pohodlně používat. „Kdo má větší přednosti například v oblasti břišní, ten bude mít s naším záchodem trochu potíže… Malou místnost jsme se snažili vyrovnat vysokým vstupem, aby nepůsobila tak stísněně, zvedli jsme dveřní křídlo až do stropu.“ Potýkali se s odlišnou výškovou úrovní chodby, kuchyně a zbytku bytu, bylo tu pět neprakticky vysokých betonových schodů. Na vyrovnání podlahy v chodbě se hodila stavební suť, za vstupními dveřmi je teď jeden schůdek, který slouží i jako obouvací lavička, celá chodba je zvýšená, mezi kuchyní a návazným prostorem jsou už jen dva schody. Navíc v neobvyklém provedení, k nové dlažbě nechali venku na dešti oreznout plech, jehož povrch se následně zalakoval.

Originální a příjemné

Interiér samotný je řešen neotřele a osobitě, s velkým přispěním vlastních šikovných rukou. Stěny škrábala hlavně Caterina, v mnoha starých vrstvách hledala jemné barevné kombinace, které prostoru lichotí. Na stěnách visí především její obrazy, několik děl věnoval mladému páru také Caterinin tatínek. Většina mobiliáře se s rodinou už párkrát stěhovala a patří k rodinnému dědictví. K tomu přičtěme řádku autorských svítidel, ta kovová například vyřízl Vojta z plynové nádrže. Do kuchyně nechali odlít betonovou pracovní desku. Dřez, umyvadlo, dlažby, otopný žebřík a zrcadlo v koupelně si vybrali za hubičku v anglickém bazaru, kus podlahy dostali od kamarádky. Na Malé Straně tak postupně vznikl útulný domov pro rodinu, která se nespokojí s konfekčním řešením, která dovede najít důstojné místo věcem, jež za sebou už mají nějaký příběh, a zároveň se nebojí skloubit historický interiér se současnými, i industriálními prvky.

VIZITKA BYTU

3+1 v klasicistním domě
Podlahová plocha: 70 m2
Okna, dveře: původní, repasované
Podlahy: původní parkety, dubové lamely, nová dlažba
Vytápění: elektrický kotel, radiátory, v koupelně a kuchyni podlahové topení

BIANCO ARCHITECTS

Ing. arch. Caterina Cappelli, Ing. arch. Vojtěch Pošmourný, Arch. Dario Ruberti, Dipl. Ing. Ondřej Kloub
Ateliér vznikl se záměrem a snahou vytvářet kvalitní architekturu. Hlavním smyslem je navrácení architektury člověku, a to bez okázalosti a teatrálnosti konzumního pojetí, avšak s hodnotami pro kvalitnější život. Vytvářením architektury se utváří i společnost, což vyžaduje respektování rozdílnosti a genia loci každého místa a projektu. Ateliér je tvořen skupinou česko – italských mladých architektů, kteří různými způsoby a osobitým přístupem vyjadřují své architektonické názory.
Bianco neznázorňuje barvu, znázorňuje jednoduchost forem, kultivovanost a charakter.
Bianco je všechno to, co je možné vídat každý den, aniž by to zevšednělo.
www.bianco-arch.cz
Foto: Jana Labuťová

Více informací se nachází v zářijovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

Uložit

Datum vydání: 11. 10. 2016

Edit: Jana Matoušková