Omítka, která slouží i krášlí

 

Omítku často přirovnáváme ke kabátu domu. Na rozdíl od opravdového kabátu ji však nemůžeme snadno vyměnit. Proto záleží na tom, aby domu nejen slušela, ale navíc dlouho vydržela. O tom, zda budeme s omítnutým domem dlouhá léta spokojeni, rozhodují tři základní faktory. Volba omítky, kvalita a příprava podkladu a samozřejmě správná aplikace.

Mluvíme-li o omítce, máme na mysli omítkové systémy, protože konečnou omítku tvoří většinou více vrstev maltoviny – postřik, jádrová omítka a štuková vrstva, penetrační či podkladní nátěr, případně zpevňující síťovina či konečný barevný nátěr. Který druh omítky vybereme, závisí kromě klimatických podmínek především na druhu a stavu podkladu. Výrobci u každé omítkoviny určují, na jaký se hodí podklad – beton, zdivo, zateplovací systém…, musíme však sledovat i další vlastnosti omítky, které musejí být s podkladem v souladu.

 

 

JAKÉ JSOU VLASTNOSTI OMÍTEK? 
Od omítky se v prvé řadě čeká, že bude dobře odolávat vlivům prostředí a rozmarům počasí. Důležitá je proto vodoodpudivost, tedy schopnost zabránit vodě, aby se držela na povrchu omítky a pronikala omítkou do podkladu, tedy opak nasákavosti. Od té doby, kdy jsme začali domy důkladně utěsňovat a zateplovat, nabývá na důležitosti údaj o paropropustnosti omítky. Dříve vodní páry obsažené ve vzduchu běžně unikaly z domu netěsnostmi i plochou prodyšných obvodových zdí, používané minerální omítky byly dostatečně paropropustné. Omítka je posled ním článkem řetězu ve skladbě obvodového pláště a nesmí ho narušit. Pokud nově opatříme starší zeď omítkou s větším difuzním odporem, tedy propouštějící méně vodních par, nejspíš se brzy začne v důsledku tlaku par odfukovat a hromadící se vlhkost v konstrukci způsobí i další nepříjemnosti. U novostaveb musíme znát difuzní odpor stěny a podle toho volit omítku. Dalšími potřebnými vlastnostmi omítek jsou pružnost a objemová stálost. Pružná omítka nevytváří při zvýšeném teplotním namáhání vlasové trhliny. Dalším parametrem, který nás bude zajímat při výběru omítky, je odolnost vůči mikroorganismům – růstu plísní, řas či mechů. Některé omítky jsou přirozeně odolné, u jiných se odolnost zvyšuje přísadou biocidních prostředků. A v neposlední řadě vyžadujeme od omítek odolnost vůči znečištění. Znečištění lépe odolávají hladší a méně porézní povrchy, extrémní odolnost vykazují omítky upravené nanotechnologií. Samotná omítka je složena z pojiva, plniva, přísad a vody. U fasádních omítek může být pojivem vápno, cement, organické pryskyřice a disperze na bázi plastů. Podle toho rozlišujeme omítky minerální, akrylátové, silikonové, silikátové… Plnivem jsou pak ponejvíce písky různé zrnitosti, případně kamenné drtě, moučky či perlitové hmoty. Ty mohou dodat omítkám další přídavné vlastnosti, jako například zvýšit její tepelně izolační schopnost.

 

 

 

 

 

 

MINERÁLNÍ OMÍTKY 
Nejdelší tradici mají omítky vápenné, známé již od starověku, které prokázaly svou odolnost a dlouhověkost. Jejich pevnost a odolnost se v průběhu staletí zvyšovala různými přísadami, z nichž nakonec zvítězil cement a postupně převládly omítky vápenocementové. Jsou pevnější, tvrdší, odolnější a lépe zpracovatelné. Jsou dodnes nejpoužívanějším typem fasádních omítek, podíl vápna zajišťuje především prodyšnost, podíl cementu pevnost. Samotná cementová omítka je velmi tvrdá a odolná, používá se například na sokly budov. Hlavními výhodami minerálních omítek je jejich prodyšnost, dlouhá životnost a univerzálnost. Můžeme je použít de facto na všechny druhy podkladů a zateplovacích systémů. Vesměs se dodávají již přesně namíchané v suchých směsích. K vyrovnání podkladu slouží hrubější jádrová omítka, na kterou se nanáší tenčí vrstva ušlechtilé omítky. V některých případech je možné použít jednovrstvou minerální omítku, která spojuje vlastnosti jádrové i vrchní omítky. Příkladem jednovrstvé minerální omítky je brizolit, škrábaná omítka, používaný především v 70. a 80. letech 20. století. Je velmi trvanlivý a odolný, oživený malými třpytkami slídy. Jeho mnohdy necitlivé užití na starší budovy a zejména malá a nepřitažlivá paleta barev jeho slávu postupně ukončila. Dnes se se však omítky brizolitového typu znovu nabízejí v mnoha barevných odstínech.

 

   

 

PASTOVITÉ OMÍTKY 
Velkou konkurencí vápenocementovým omítkám se staly pastovité omítky – akrylátové, silikátové či silikonové. Jejich rozšíření umožňují mimo jiné hladké podklady – zdivo z přesných tvárnic či zateplovací systém, protože se nanášejí v tenké vrstvě. Aplikují se na stěrku, do které se vtlačí výztužná síťovina, která povrch zpevní a homogenizuje, takže se zabrání vzniku trhlin a zmírní se riziko mechanického poškození. K výhodám moderních pastovitých omítek patří hlavně odolnost proti vodě, mechanickému poškození nebo znečištění. Nejpoužívanější jsou akrylátové omítky, které lákají nižší cenou a širokou škálou barev. Musíme však počítat s jejich nízkou průvzdušností a volit je pečlivě pouze tam, kde není tato vlastnost vyžadována, například u kontaktních zateplovacích systémů s polystyrenem. Nedobře bychom s nimi mohli pochodit například při rekonstrukcích, když bychom touto méně prodyšnou vrstvou uzavřeli ne zcela suchou zeď. Nelze na ně dále aplikovat nátěry a jiné materiály na bázi vápna a cementu ani na silikonové či silikátové bázi. Naopak vysokou paropropustností se vyznačují omítky silikonové, přitom mají všechny výhody akrylátových materiálů. Jejich kvalitě samozřejmě odpovídá i vyšší cena. Některé druhy těchto omítek byly vyvinuty tak, aby zabraňovaly množení řas a mechu na fasádě, jiné mají díky použité nanotechnologii samočisticí efekt. Hodí se prakticky na všechny podkladní materiály s výjimkou akrylátu. Cenově se mezi akrylátovými a silikonovými nacházejí omítky silikátové s nejlepší paropropustností, avšak nižší vodoodpudivostí a pružností. Její velkou výhodou přirozená odolnost proti plísním a mechům. U silikonových a akrylátových omítek se dosahuje této odolnosti přidáním speciálních přípravků, které v nich proto mají omezenou dobu působení. Zvýšit vodoodpudivost a odolnost proti ulpívání nečistot silikátové omítky dokáže přídavek silikonu. Vznikl tak cenový kompromis mezi silikonovou a silikátovou omítkou – silikon-silikát.

  

 

BAREVNÁ ÚPRAVA 
Barevnost fasády může obstarat probarvená omítka nebo fasádní nátěr. I ten vybíráme především podle druhu podkladu, na který bude použit, a ani zde nesmíme zapomenout na jeho prodyšnost. Moderní fasádní nátěry jsou obdobně jako omítky vápenné, akrylátové, silikonové a silikátové a obdobné je i jejich použití. Vápenné použijeme především k rekonstrukcím starších fasád, akrylátové jsou vhodné jen na nevápenné a dobře odizolované podklady proti vlhkosti. Silikonové a silikátové si díky dobré prodyšnosti můžeme dovolit na téměř všechny druhy podkladů. Nátěry mohou také zvýšit odolnost fasády proti zanášení špínou či množením řas. Široká škála barev umožňuje kreativitu při úpravě fasády. S volbou barevnosti musíme být opatrní nejen z estetického hlediska, ale i z hlediska chování barev na fasádě. Toto varování se týká především sytých barev. Tmavší fasáda pohlcuje více tepla ze slunečního záření, což způsobuje přehřívání a následně zvýšené pnutí v povrchových materiálech. Obzvláště v zimě po nočních mrazech dochází na slunci k rychlému zahřátí tmavé barvy fasády. Vlivem teplotních výkyvů tak mohou vzniknout vlasové trhliny, které umožní vlhkosti proniknout do jednotlivých vrstev zateplovacího systému a poškodit ho. Doporučuje se proto tmavé odstíny volit jen na menší plochy fasády.

 

 

VZHLED OMÍTEK 
Omítky zdobí nejen barvou, ale i strukturou. Ta je dána zrnitostí plniva a způsobem aplikace. Zatíraná struktura se vytváří klasickým stočením omítky plastovým nebo polystyrenovým hladítkem, které kamínky rovnoměrně rozvrství. Rýhovaná struktura se také vytváří hladítkem, kterým se kamínky válejí po podkladu ve vodorovném nebo svislém směru, točená struktura se vytváří kroužením. Nebo se omítka nanáší strukturovacím válečkem, na jehož hrubosti závisí konečný vzhled omítky. Škrábané omítky se upravují speciálními stěrkami. Můžeme si však vybrat z celé řady dekorativních omítek, například mozaikových. Anebo můžeme sáhnout po omítce, která napodobí dřevěný, cihlový či kamenný obklad. Zkrátka možností je mnoho, na závěr přidejme nezbytnou, i když obvyklou radu: Vhodný omítkový systém vybírejte se zkušeným odborníkem. Možností je mnoho a faktorů, které je třeba vzít v úvahu, také.

 

 

 

 

 

 

 

Datum vydání: 24. 5. 2015

Edit: Miloslava Perglová